Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.7.2002
Svátek má Prokop




  Výběr z vydání
 >UMĚNÍ: MILČA EREMIÁŠOVÁ (krajkářka)
 >PRAHA: Smutná křižovatka
 >POLITIKA: Na jak dlouho konec kapitalismu v Česku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Absurdní loutkové divadélko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motiv pro detektivku
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes? Lepší jsou dva psi!
 >POLITIKA: Šance na kultivaci politiky v Česku
 >OHLAS: Přistupujme k technologii se špetkou skepse
 >SPOLEČNOST: Budou nám vládnout profesionální občané?
 >SPOLEČNOST: Kopírování CD
 >V Boleslavi vědí, jak na Romy
 >ZE ŽIVOTA?: Setkání
 >ZAHRADA: Co dělat v červenci (4)
 >ZDRAVÍ: Co a kolik pít?
 >MROŽOVINY: Americké kořeny sovětského tanku T-34

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
4.7. PSÍ PŘÍHODY: Pes? Lepší jsou dva psi!
Ondřej Neff

Byl jsem před několika dny na návštěvě. Zazvonil jsem, pán bytu mi otevřel. zarazil jsem se. Cosi tu nesouhlasilo a v prvních několika vteřinách jsem přesně nedokázal určit podstatu mého zmatku.

Proti mně stál v předsíni pes, tedy - pejsek: byl spíš pomenší, pískové barvy, docela chlupatý. Těžko identifikovat, jaké měl předky, možná mezi nimi byl foxteriér, možná knírač. Stál a zíral na mne. Přitom předsíň byla plná štěkotu, možná až ohlušujícího. Jak to ten pes dělá, že štěká, aniž by otevřel hubu?
Je to snad břichostěkec?
Pravda, tuto ne moc důvtipnou otázku jsem si kladl opravdu snad jen vteřinu, dvě - protože bylo jasné, že v bytě jsou dva psi. Ten druhý - jak jsem si všiml - vystrkoval hlavu ze dveří kuchyně a z jeho tlamky vycházel ten vřeštivý ryk. Byl černý a nejspíš to byl ratlík, trochu větší, než bývají ratlíci.

Role měli dokonale rozdělené.
Ten plavý, chlupatý, obstarával společenský styk. Uvítal mě, olízl mi ruku, když jsem pak seděl s jeho pánem v pokoji, ležel mi u nohou a občas vstal a dával mi najevo přízeň. A celou dobu kdy jsem pobýval v bytě, mohly to být dvě hodiny, nevydal ze sebe ani tu nejmenší hlásku.
Ten druhý s malými přestávkami nepřestával hudrat a nadávat, a ani jednou nevylezl z kuchyně. Naopak, když jsem si šel do kuchyně pro vodu, opatrně vycouval z kuchyně ven na chodbu a odtud mi spílal.

Možná, že to byl původně jeden pes. Měl osobnost tak důkladně rozštěpenou, že se nakonec i fyzicky rozpadl a stali se z něho dva psi, jeden vítač, druhý štěkač.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: