Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 6.7.2002
Mistr Jan Hus




  Výběr z vydání
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 15
 >PRÁVO: Ze starých smluv
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Křižovatka ve čtvrtek před pátou
 >ZAMYŠLENÍ: Zběsilý fluxus
 >POSTŘEH: Ještě džus
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ÚVAHA: Skrze prach
 >POVÍDKA: Návštěvou v hostinci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Staré zlaté časy
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo za to může
 >NÁZOR: Volby 2002 - Čas sklizně ovoce
 >PROBLÉM: Nadlidé
 >POSTŘEH: Džus
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HRA: Česká extraliga pro NHL2002

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
6.7. ŠAMANOVO DOUPĚ: Křižovatka ve čtvrtek před pátou
Jan Kovanic

Franta sedí v prosluněném jarním odpoledni na sídlištní lodžii na proutěném křesílku, pokuřuje a vyhlíží přes betonové zábradlí na křižovatku. Dobrý výhled! Celé sídliště obkolesuje rychlostní komunikace a tady je jedno z mála míst, kde se na ní dá vyjet.

Na křižovatce se stále něco děje. Auta vyjíždějí ze sídliště, zabočují do něj, nebo jen pospíchavě projíždějí kolem. Občas zahouká sanitka a dožaduje se přednosti, někdy tudy pádí hasiči.

Před půl rokem, na podzim, sem nainstalovali semafory - škoda. Do té doby se skoro každý den ozývalo zpoza oken "ííík - bum!" Potom stáli na křižovatce naštvaní řidiči a nadávali si. Většinou se jen sypala skla, ohýbaly nárazníky. Občas musela přijet sanitka. Při objíždění nabořených aut docházívalo k dalším karambolům - šlo ale už jenom o odřené karosérie. O to si řidiči nadávali víc.

Před půl rokem, před půl rokem. Franta si vzdychne, típne nedopalek do plného popelníku a nalije do sklenice pivo z načaté lahve. Jantarový mok vytvoří ze sklenice zvětšovací sklo, ve kterém je vidět bublinky odtrhávající se ode dna a spěchající k hladině. Franta upije, otře si ústa a pohodlně se opírá do křesla.

Před půl rokem měl ještě práci a neměl čas vysedávat na lodžii. Teď je nezaměstnaný - a ve svých pětapadesáti nezaměstnatelný. No co, děti už jsou pryč a žena Marie práci má. Odchází ráno, na ledničce mu nechává vzkazy, co má dnes k jídlu. Občas zajedou se svým Trabantem do blízkého hypermarketu učinit velký nákup.

To je pro Marii ráj. I pro něj. Vždy je tu dost ochutnávek, občas shlédne nějaký film na videu - Marie se vždy zdrží několik hodin. Pivo tu kupují po basách - tak vyjde levněji. Jenom lidí je tam někdy moc. Ještě že má potom klid na lodžii s báječným výhledem.

Ale ty semafory! Od té doby, co je instalovali se "ííík - bum!" ozývá jenom jednou týdně. Ale zato spíše "ííííí - KRACH!!!". Vždy se najde někdo, kdo na oranžovou sešlápne spíše plyn než brzdu. A to pak vletí do křižovatky plnou rychlostí. Pak už nejde jenom o skla a plechy, po asfaltu se nerozlévá jenom benzin a olej, ale i krev.

Semafory osadili těsně před otevřením hypermarketu, který úplně změnil hlavní tahy dopravy. Dřív se do sídliště vjíždělo hlavně odleva, z centra. Co otevřeli ten hypouš, tak se najíždí ponejvíce od něj, zprava, přes protisměr. A chybí tam vyklizovací šipka. Auta tvoří v levém pruhu kolony na křižovatce, někdy přečuhují do protisměrného pruhu - a pak BUM! KRRRACH!!! Jindy auta stojící na křižovatce vyjíždějí k odbočení, když si jejich řidiči myslí, že ti v protisměru mají už červenou - a oni ji v tom protisměru ještě nemají. Nebo mají a nedbají. Vždyť červená je taky barva!

Franta dopije sklenici, dolije z lahve, až ji vyprázdní. Praskot bublinek na zlatavé hladině mu připomíná hoření chroští, když někdy vyrazil na houby, a pak si je ještě v lese opékal nad ohněm. Marie nadává, že se fláká, že jen pořád civí z okna nebo z lodžie, popíjí, pokuřuje a stará se jen o sebe...

No a co! Stará se o sebe! Však zatím se porád staral jen o jiné! A na lodžii sedí, od té doby, co se oteplilo, celý den vždycky jenom ve čtvrtek.

Ve čtvrtek, den havárií.

Franta poposedne, odloží skleničku a zkusmo zvedne sluchátko telefonu, který si natáhl z pokoje a postavil na okenní parapet. Tu tú - funguje. Je čtvrtek, každou chvíli ho může potřebovat. Přivolat pomoc. Dolů neschází, tady má nejlepší přehled. A s raněnými neumí zacházet, ještě by jim mohl nějak ublížit. Ale pomůže - zavolá. Policajti ho už poznají po hlase. Jak se ozve, vědí, kam jet.

Je to stejně zvláštní, že havárky jsou tu hlavně ve čtvrtek. Totiž - původně si myslel, že hlavně! Ale nějakou dobu si už vede statistiku - a k nehodám dochází POUZE ve čtvrtek! Mezi devátou ráno a pátou odpoledne. Proč zrovna ve čtvrtek? Neví. Prostě tak to je. Ale mrzí ho, že v tak dlouhém časovém rozmezí. Už musí na záchod, snad o nic nepřijde. Aspoň vysype cestou popelník do koše.

Nezavírá za sebou dveře, chce slyšet všechny zvuky z křižovatky. Čůrá na porcelán, aby klokotání hladiny v odpadu nerušilo sluchové vjemy. Jsou poklidné - nejdříve je slyšet zklamané odfouknutí zastavovaných aut na hlavní, potom se rozjíždějí stojící vozy z vedlejší ulice.

Zapnul se, spláchnul po sobě a vrací se na lodžii. Ještě si chce vyzvednout v chladničce nové pivo - když v tom to slyší. Zuřivé týrání motoru ve vysokých otáčkách. Letí ke křižovatce po rychlostní komunikaci zleva, zároveň z téže strany zastavuje mohutný autobus, který tu odbočuje doleva. Přes něj není z protisměru vidět - už je to tady!

Franta vybíhá na lodžii, opírá se o zábradlí a slyší "íííík!!!", jak rychlý sporťák přibrzďuje. Z pravé strany zabočují do sídliště dvě auta - ííík, sporťák se mezi nimi prosmýkne bez nárazu.

Uf - málem, moc nescházelo! Franta s podezřením hledí na hodinky - půl páté, že by to bylo pro dnešek všechno? To by teda byl zklamanej, takhle málo! Vrací se do kuchyně, otvírá chladničku - krucinál, žádné pivo, bude muset pít teplý. Nahlíží do spižírničky, jedno ucho stále stočené ke dveřím otevřeným na lodžii. Klidný, nudně klidný provoz. Sklání se k base piv - sakryš! - všechny jsou vypitý! A nemá žádný peníze! Bude muset čekat na Marii a ta zase bude hudrovat, že moc chlastá.

Vždyť nechlastá. A doktoři dnes všude tvrděj, jak je zdravý pít pivo. Jsou v něm tyhle vitamíny a tak.

Nespokojeně se vrací na lodžii. Už si nesedá, opírá se o zábradlí a vyhlíží. Tři čtvrtě na pět. Pivo došlo a dneska ještě nebyla žádná havárka. Že by to měl být ten sporťák? Možná se trochu škrábl a odsud to nebylo vidět. Sahá do krabičky, ležící na parapetu vedle telefonu pro cigaretu - je prázdná! Ach jo, dneska je teda den blbec.

Mít peníze, koupí si aspoň pár lahváčů, když ne celou basu. Ale, tu ho napadá, když vrátí basu s lahvemi, tak si za zálohu může koupit karton piv a ještě mu zbude na cigarety!

Představení stejně už skončilo, tak co. Musí jen vyrazit dříve, než se vrátí Marie. Honem si obouvá boty - domácí kalhoty jsou na nákup docela dobrý, přes roztrhanou košili si hodí letní bundu. Popadne basu s prázdnými lahvemi. Klíče od domu, klíče od auta. Zavírá dveře, zamyká. Mačká přivolávací knoflík. Výtahu jeď, neflákej se!

Odemyká Trabanta, basu hodí na sedadlo spolujezdce - nebude se zdržovat otvíráním kufru. Pásy? Proč, jede jen kousek přes křižovatku.

Přijíždí na ni v pravém pruhu, v levém je autobus, co odbočuje vlevo do centra. On pojede vpravo, jen co mu skočí zelená. A je tam! Šlápne na to - a pojednou koutkem levého oka pozoruje, jak zpoza autobusu vylétá chlápek na motorce. Kurva! Musel jet blbec na červenou. No jo, hodiny na nároží právě ukazují pět.

Motocyklista se však prudce naklání a o centimetry se vyhne Frantovu Trabantu. Tak to jsme měli kliku, uvědomuje si Franta. Už nikdy nevyjedu na tuhle zakletou křižovatku ve čtvrtek před pátou!

Zpátky se vrací spokojený. Karton s pivem spočívá na sedadle vedle něj, cigárko vyluzuje uvnitř vozítka příjemnou nikotinovou mlhu. Už je půl šesté, tak další podívaná ho čeká až za týden. Ke křižovatce přijíždí po rychlostní komunikaci v levém pruhu, dává levého blinkra k odbočení do sídliště. Před ním padá oranžová. Brzdí. Už je tam červená. Zastavuje. Plně naložený kamion za ním ne.

..........................................

Kamion nakonec zastavil sto metrů za křižovatkou - šofér se na nic nepamatuje. Asi mikrospánek. Trosky Trabanta jsou rozmetány po celé té dráze. I zbytky jeho řidiče.

"Že nám nevolal Franta," říká si policista. Kolega mu odpovídá:

"Třeba zrovna nebyl doma."

"Takovýhle to tady ještě nebylo. Budeme mít i s hasičema a havranama ještě dost práce. Jo, v kolik se to stalo?"

"V půl šestý."

"Že je takový světlo?"

"To ten letní čas, co začal v neděli. Vlastně ještě není pět hodin středoevropskýho."

"Aha."

Psáno v Praze, květen 2001


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: