Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.7.2002
Cyril a Metoděj




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ÚVAHA: Skrze prach
 >POVÍDKA: Návštěvou v hostinci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Staré zlaté časy
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo za to může
 >NÁZOR: Volby 2002 - Čas sklizně ovoce
 >PROBLÉM: Nadlidé
 >POSTŘEH: Džus
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HRA: Česká extraliga pro NHL2002
 >UMĚNÍ: MILČA EREMIÁŠOVÁ (krajkářka)
 >POLITIKA: Šance na kultivaci politiky v Česku
 >POLITIKA: Na jak dlouho konec kapitalismu v Česku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Absurdní loutkové divadélko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motiv pro detektivku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Staré zlaté časy
Ondřej Neff

Vracel jsem se včera před poledne z Benešova - bral jsem to přes Poříčí, abych se vyhnul skoro neprůjezdné spojce Mirošovice - Benešov, a s mrazením v zádech sledoval následky včerejší bouřky: a to se tam dohromady nic nestalo! Po návratu do Prahy jsme udělal něco, co obvykle nedělám - zajel jsem do centra, abych tam vyřídil pár pochůzek. Zastavil jsem na parkovišti v N*** ulici. Vystoupil jsme z vozu a vidím - blíží se ke mně hlídač v červené kombinéze. Byl mi povědomý. Taky zbystřil, když mě spatřil a pak mu obličej roztál do úsměvu.
"Vy jste parkoval u nás u Anděla!" zvolal.
No samozřejmě, teď jsem si ho vybavil. Tam, kde je dnes komplex Zlatý Anděl bývalo parkoviště. Zrušili ho a zastavěli... jak je to hrome dlouho? Pět let?

"Jo, milej pane, to byly tenkrát zlatý časy na tom parkovišti... To bejvalo, panečku, parkoviště! Kdežto... tohle...?"
Znechuceně mávnul rukou.
"To už se nikdy nevrátí."
S tím jsem mohl i vnitřně souhlasit. Co bejvalo, nevrátí se, o tom není sporu. Ale ať jsem v paměti pátral sebevíc, nic mimořádně pozitivního jsem na někdejším parkovišti u Anděla nenašel. Teď je to tam mnohem lepší, protože v komplexu Nový Smíchov je obrovské parkoviště pro dva tisíce aut zadarmo, kdežto na tom parkovišti co bejvávalo se muselo platit, a stejně se tam kradlo.

"Jo, to víte," hrál jsem poctivě tu hru."Kdepak dneska!"
Pokývali jsme hlavou, spokojeni, že jsme udělali radost nejvyššímu božstvu českého Pantheonu, totiž Bohu Skuhralovi.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: