Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.7.2002
Cyril a Metoděj




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ÚVAHA: Skrze prach
 >POVÍDKA: Návštěvou v hostinci
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Staré zlaté časy
 >PSÍ PŘÍHODY: Kdo za to může
 >NÁZOR: Volby 2002 - Čas sklizně ovoce
 >PROBLÉM: Nadlidé
 >POSTŘEH: Džus
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >HRA: Česká extraliga pro NHL2002
 >UMĚNÍ: MILČA EREMIÁŠOVÁ (krajkářka)
 >POLITIKA: Šance na kultivaci politiky v Česku
 >POLITIKA: Na jak dlouho konec kapitalismu v Česku?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Absurdní loutkové divadélko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Motiv pro detektivku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
5.7. PSÍ PŘÍHODY: Kdo za to může
Ondřej Neff

Je zřejmé, že pes má představu o zodpovědnosti; nikoli své, ale svého pána.
Včera večer jsem seděl u počítače a pracoval. Ani jsem si nevšímal, jak se venku mění počasí - jak známo, u počítače je počasí pořád stejné. Pak se mi zdálo, že slyším vzdálené hřmění.
Neznepokojilo mě. Hromosvod máme v pořádku a...
O dalších "a" se mi nechtělo uvažovat. Moc dobře, ba dokonce z vlastní zkušenosti, vím, jakou paseku dovede udělat na elektronice blesk, když uhodí někde poblíž, natož pak do baráku, byť by měl tolik hromosvodů, že by připomínal ježka.
Vzpomněl jsme si na Barta. Ten má pelech za vchodovými dveřmi a bouřky se nebojí. Ostatně, Bart se ničeho nebojí. Proč bych se měl bát o Barta jen proto, že je venku bouřka?
Pokračoval jsem v práci a najednou slyším na chodbě "ťap ťap", cvakání drápů o dlaždičky.Za ta léta dovedu rozeznat rytmus a "styl" té chůze.
A už byl tady. Zřejmě se hněval, něco ho naštvalo. Vsunul mi hlavu do klína. Položil jsme mu dlaň na temeno. Bylo vlhké.

"No jo, Barte, ty jsi zmokl, viď?" Domovní dveře nechávám vpodvečer otevřené, aby Bart mohl courat a hlasitě hlídat.
Venku už se strhnul slejvák - dokonce tak silný, že se mi ztratilo rádiové datové spojení, které mám od Czech on line, a které normálně funguje bezchybně. Jenže v tomhle slejváku rádiové vlny prostě zabloudily.

Bart zavrčel. Díval se na mne - vyčítavě.
Tohle jsi, pane, dělat nemusel. Já jsem fakt zmoknul.
Omlouvám se ti, Barte, za ten déšť. Už se to nebude opakovat, opravdu... slíbil jsem mu a Bart si mi - uspokojen - lehnul k nohám.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: