Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.7.2002
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Nezřídka disharmonické pravdy životopisců (část 1.)
 >POLITIKA: Evropská vývojová spirála
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >MROŽOVINY: Kaťuše a jejich zapomenuté prababičky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kráska s vyhřezlým mozkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Kuna je znovu na balkóně
 >DOPRAVA: Blízké minutí čelního typu
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (1)
 >FEMINISMUS: Ženský hlas
 >ZE ŽIVOTA: Nevěsta prodaná nebo prohraná?
 >ARMÁDA: Jak se stravují zajatci
 >Z AUSTRÁLIE: Neprůstřelná babička.
 >AFGHÁNISTÁN: Romantické představy
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Bohyně se zavázanýma očima
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 15

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
8.7. PSÍ PŘÍHODY: Kuna je znovu na balkóně
Ondřej Neff

Loni v říjnu jsem se zde zmiňoval naposledy o kuně. Psal jsem o tajemných nočních šramotech a taky o tom, že si jich Bart nevšímá - třebaže bývaly doby, kdy dokázal kuně ukryté v břečťanu pořádně vynadat. Teď už je vůči kunám lhostejný. On, který má pod kontrolou kočky a kocoury široko daleko - v tom smyslu, že se postaví před vchod a přísně se rozhlíží, mračí se a dává najevo, že by s nimi strašlivě zatočil, kdyby přeskákaly plot a dostaly by se mu na dosah.

V polovině loňského října jsem vyjádřil hrubou nespokojenost s mírou jeho bdělosti - jelikož ono tajemné cosi, po nocích se špacírující po balkóně, udělalo hromádku rovnou před balkónovými dveřmi. Takže, kdybych já byl tak bdělý jako Bart, byl bych do toho určitě šlápl.
Dnes v noci jsem slyšel šramoty opět. Byly tři hodiny ráno (do tmy mi svítí obrovské číslice digi-budíku). Z Míšina pokoje bylo slyšet Bartovo spokojené pochrupování. On totiž soudí, že Míša je spíše hodna jeho ochrany, než já, navíc - má u její postele záložní pelech (ten hlavní má u vchodových dveří).
Vstal jsem z postele a šel jsem se podívat. Dveře na balkón byly pootevřené. Opatrně jsem je otevřel a vyhlédl ven. Malé černé chlupaté tělísko mi vyletělo zpod nohou a pádilo na vzdálenou stranu, tam, kam se po balkónu napřahují nejodvážnější a nejčipernější výhonky břečťanu.
Takže je to jasné, potvrzeno očitým svědectvím, byť toliko mým. Kuna je zde.
Je to moje stará známá kuna Andula? Je to její potomek? Nebo je to kuna přivandrovalá?
To jsou záhady, které neobjasní ani ta nejzářivěji prosvětlená noc.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: