Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.7.2002
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Nezřídka disharmonické pravdy životopisců (část 1.)
 >POLITIKA: Evropská vývojová spirála
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >MROŽOVINY: Kaťuše a jejich zapomenuté prababičky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kráska s vyhřezlým mozkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Kuna je znovu na balkóně
 >DOPRAVA: Blízké minutí čelního typu
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (1)
 >FEMINISMUS: Ženský hlas
 >ZE ŽIVOTA: Nevěsta prodaná nebo prohraná?
 >ARMÁDA: Jak se stravují zajatci
 >Z AUSTRÁLIE: Neprůstřelná babička.
 >AFGHÁNISTÁN: Romantické představy
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Bohyně se zavázanýma očima
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 15

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
8.7. LIDÉ: Nezřídka disharmonické pravdy životopisců (část 1.)
Ota Ulč

Na americké univerzitě mi inteligentní dívka tvrdila, že Vlad IV, zvaný Drakula, jenž k smrti rád nabodával tisíce nešťastníků na kůl, byl v podstatě dobrák, kladná historická postava. Tak ji totiž učili ve škole v rodném Rumunsku.

Postavy i z méně dávné minulosti se nám jeví ve všelijakých podobách. Záleží ovšem na politických okolnostech, klimatu doby, kolik pravdy dovolí či jí zpotvoří. Diktatury a totalitní režimy zejména, přidělují pero oddaným věřícím i oportunistům, a dřív poctiví životopisci se stanou hagiografy ve svěrací kazajce.

Vznikaly opusy o Stalinovi - největším geniovi všech věků a teprve po pořádných ideologických kotrmelcích se začalo psát o jeho velemordýřském počínání. Když v tehdejší ČR/ČSSR prezidentoval spisovatel Antonín Zápotocký, podařilo se mi upláchnout od slastí dalšího budování socialismu a v kruzích emigrace jsem si začal připomínat Luigi Pirandella a jeho různé podoby pravdy. Jestliže žena je věčnou inspirací umění, pravda zůstává věčnou otázkou naší civilizace. Co to tedy je? “Objektivní, nezaujaté, co nejpoctivější zobrazení reality,” třeba taková definice. Jak ale realitu vidí a popíše barvoslepý poctivec? Tucet svědků postřehlo vraha na pár vteřin a každý ho poctivě popsal jinak.

Na Západ jsem přišel s přesvědčením, že Edvard Beneš byl velký státník v tuze obtížné době, Masarykův pokračovatel, kdysi jeho nejlepší, nejvěrnější žák , Prezident Budovatel, navrátil nám svobodu. Načež mi bylo slyšet značně opačné diagnozy o studeném, ješitném, zamindrákovaném, nenávistném človíčkovi. Lidé z kruhů londýnské emigrace poskytovali totožná svědectví o prekérní situaci exilové vlády, jejíž národ v Protektorátu poslušně plnou parou pracoval pro vítězství Třetí Říše. Nutno tedy spojencům dodat přesvědčivý důkaz o odporu okupantům a tím podpořit legitimitu Benešovy vlády . Jako důkaz byl zvolen atentát na Heydricha, k zděšení jak domácího odboje, tak exilových kruhů, v oprávněné představě o hrůzné pak odvetě nacistů. Beneš ale trval na svém, prý se slovy, “že všichni musíme přinést oběti.” Všichni musíme přínést! A když bylo po masakru, Beneš se z odpovědnosti vyvlékl a a shodil ji na generála Františka Moravce, šéfa výzvědné služby. Že to byl prezident Nadrobitel, dvakrát hanebně selhavší - Mnichov 1938, vzdát se bez výstřelu, Únor 1948, vládní krize, k níž došlo s jeho vědomím, načež své přátele demokraty zradil.

Byl to tehdy nemocný člověk, prezidentoval v obtížné době, na kterou nestačil, připustili jeho kritici. “Pánové, kromě schopností musíte mít i štěstí,” řekl Napoleon svým generálům, načež vrtochy štěstí, oné mušky zlaté, si mohl dlouhodobě produmat ve vyhnanství na hodně vzdáleném ostrově. Různě se poštěstilo v britské monarchii v zhruba téže době. Král George III. vedl střídmý, přímo asketický život, téměř výlučně se krmil limonádou a kyselým zelím, zachoval si štíhlou postavu a zešílel, zatímco jeho armáda spolu s německými žoldáky ztratila americké kolonie. Následovník na trůnu, jeho syn George IV., se přejídal, utápěl v alkoholu a v náručí přemnoha ženštin, strašlivě ztloustl, nikdy se nezbláznil a oprávněné se těšil z Wellingtonova vítězství nad již zmíněným Napoleonem. Přízně Osudu tedy třeba všem předákům.

- - -




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: