Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 8.7.2002
Svátek má Nora




  Výběr z vydání
 >LIDÉ: Nezřídka disharmonické pravdy životopisců (část 1.)
 >POLITIKA: Evropská vývojová spirála
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >MROŽOVINY: Kaťuše a jejich zapomenuté prababičky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kráska s vyhřezlým mozkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Kuna je znovu na balkóně
 >DOPRAVA: Blízké minutí čelního typu
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (1)
 >FEMINISMUS: Ženský hlas
 >ZE ŽIVOTA: Nevěsta prodaná nebo prohraná?
 >ARMÁDA: Jak se stravují zajatci
 >Z AUSTRÁLIE: Neprůstřelná babička.
 >AFGHÁNISTÁN: Romantické představy
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Bohyně se zavázanýma očima
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 15

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
8.7. Z AUSTRÁLIE: Neprůstřelná babička.
George Švehla

Pravidelní čtenáři asi ví, že jsem se dříve živil inženýrskou prací za úplatu. Pro různé společnosti a firmy jsem zřizoval, přestavoval či stavěl výrobní a nebo balící linky jako konzultant. Protože progres zasáhl i zemi klokanů, tak většina výroby se odtud přesunula do Asie, kde výrobci vesele vyrábí za zlomek ceny pracovní síly v Austrálii. Výhody globální ekonomie. Mě však vyschla práce, do Číny se mě jet dělat nechce a tak jsem začal udržovat a opravovat šicí stroje a "entlovačky" za úplatu. V koutě garáže jsem si udělal dílnu, dal inzeráty do místních novin a zlatých stránek a tak mám občas co dělat a taky nějaký ten peníz. Těch pár let do penze to snad vydrží. Jo, bejt v post socialistické České republice, tak už na práci za peníze nesáhnu, protože bych už dávno v té penzi byl. Toto je jen "statement" a nikoliv povzdech nad situací. Jsem tam kde jsem protože se mi tam líbí. Prachy nejsou všechno.

Při své práci přijdu do styku převážně s ženskými a opět převážně s těmi dříve narozenými. Moderní mladá australská žena nesedí doma a nešije, neboť je zapojena do pracovního procesu a vytížena do krajnosti svojí kariérou v zaměstnání, starostí o děti, manžela a domov. Je uhoněná jako čokl, ale má "rovnoprávnost" a je "osvobozená". No ale k věci. Protože ne všechny babičky mohou jezdit automobilem, tak k některým zákaznicím jedu opravit stroj do domu. Výjezd za prací obvykle spojím s výletem po okolí v té které osadě v Blue Mountains. Máme tu přece národní park za humny a počasí je jako z reklamní brožury.

A tak se mě minulý týden stalo, že jsem měl zase výjezd. Výše do hor, do osady Lawson. Den byl jako malovaný a když jsem brzy ráno (dle přání zákaznice před osmou hodinou) dojel k domečku kde zákaznice bydlí, tak zastřižený trávník se třpytil jitřní rosou, záhony květin hýřily v ranním sluníčku všemi barvami a bylo vidět, že majitelka se o zahrádku vzorně stará. Ani jsem nemusel klepat na dveře. Babička mě slyšela přijet a už s úsměvem a pozdravem otvírala vrátka. Upravená, načesaná, jak tu je zvykem. Ještě se mě zeptala jestli si s ní nedám čaj, který jsem slušně odmítl, a za jejího švitoření jsem se pustil do práce. Babička však neseděla, ale kmitala po domku a "poklízela". Nevím co, protože domeček byl jako klícka a dalo by se snad jíst i se země. Babička byla jako živý stříbro, vyptávala se co a jak se strojem, prostě měla zájem o všecko. Dověděl jsem se, že hodně šije a uviděl hory ušitých zástěrek a blůziček. Vše pěkné a upravené, poskládané. Šije pro charitu, tedy bez nároku na odměnu jen tak, aby byla užitečná a "neflákala" se, jak sama podotkla. Asi po 45 minutách jsem byl s prací hotov, babičku jsem poprosil aby si stroj vyzkoušela, což ona ke své spokojenosti hbitě provedla. Pochválila si jak to teď pěkně šlape a zeptala se co je dlužná. Viděl jsem zachovalou stařenku kolem sedmdesáti, tak jsem jí jako penzistce dal slevu a začal vypisovat účtenku. Na jméno jsem se pro jistotu opět zeptal, abych to nenapsal blbě a ona velice hrdě zdůraznila ze je SLEČNA Martin a nikoliv paní Martin, jak jsem to chtěl napsat. Při vypisování účtenky jsem si všiml že na stolní lampě na žárovce má malou samolepku s datem instalace. Tak jsem projevil údiv a milá slečna Martin mě s úsměvem oznámila, že má ráda věci pod kontrolou a všeobecně je ráda ve vobraze. Navíc že tak zjistí životnost žárovek. Při loučení řekla, že mě zase za 3 roky zavolá na servis stroje. Pak jaksi zamyšleně dodala: "pokud tady budu, minulý týden mě bylo 93". Teď byla řada na mě abych se divil a pronesl nějakou moudrost. Byl jsem v šoku. Babička skutečně vypadala na velice zachovalou sedmdesátnici. Cosi jsem zablekotal, na téma, že by to mohlo bejt spíš naopak a odjel.

Cestou domů se mě hlavou honily podivný myšlenky. Cítil jsem se zahanben babičkou o 30 let starší. Jejím přístupem k životu, její aktivitou a čilým zájmem o vše kolem. Jistě ji to udržuje svěží a zdravou, kde ale ta bába bere tu vůli a sebekázeň? Snad to není tím, že to je slečna? Spíše tím, že vyrostla v jiným prostředí a době než my. Patří do kategorie těch "neprůstřelných" dědečků a babiček co mají lví podíl na tom, že tato zem je to co je, i když zdejší současní politici se zdárně snaží o opak.

George Švehla 5/6/2002


Další články tohoto autora:
George Švehla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: