Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.7.2002
Svátek má Drahoslava




  Výběr z vydání
 >ZAJÍMAVOST: NEST proti jadernému teroru
 >AUSTRÁLIE: Nevěra a politika po australsku
 >POLITIKA: Marvanová rezignovala, program koalice hotov
 >POLITIKA: Poslanecké prebendy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Letní pražské pustiny
 >PSÍ PŘÍHODY: Upatlaná huba a čistoskvoucí gatě
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Problémy se žumpou
 >LIDÉ: Nezřídka disharmonické pravdy životopisců (část 2.)
 >ARCHITEKTURA: Malá ale skvělá
 >LETECTVÍ: Je libo malý náklaďáček An-70?
 >ARMÁDA: Rakousko kupuje Eurofighter
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (2)
 >EKONOMIKA: Pesimismus brání růstu
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (mezikapitola)
 >ZDRAVÍ: Léčba neplodnosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Kanada  
 
9.7. ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (mezikapitola)
Petr Kertof

Dneska v noci se mi zdál šílenej sen.
Běžel jsem , tvrzení běžel jsem jako o závod se mi zdá být v mém případě přitažené za vlasy , běžel jsem tedy spíše jako méďa Béďa utíkající před návštěvníky onoho pověstného národního parku Yellystone.
Nejednalo se ovšem o návštěvníky parku, kterým Béďa ukradl kempinkový košík, ale o čtenáře povídání, které se původně jmenovalo "Zápisky kanadského greenhorna" , jelikož mi tohle označení přišlo nejpříznačnější, a hlavně nenechávající nikoho na pochybách "vo co de" a nebo "vo co pude". Mnozí z těch, co mne honili, měli pušku a dalo mi hodně práce, aby mne netrefili. Když jsem se probudil , musel jsem si nalít panáka.
A tak jsem další dlouhé minuty tupě zíral do horké kanadské noci. Nemáme sice teploměr, ale některá z beden u nás doma hlásila , že v noci bude 29 stupňů , a když se ještě připočte vlhkost vzduchu, výsledný pocit bude cca 40 stupňů celsia, no nazdar. V průběhu tohohle zírání ,které asi nebylo tak tupé , jak se na první pohled zdálo, jsem dospěl k rozhodnutí, že uzrál čas něco vyjasnit.
Hlavně sobě, a potažmo i ostatním, pokud o to budou ovšem stát ...?! Jeden můj kamarád ,na horách po notné dávce piva s velmi častou příměsí likérů, kdysi dávno prohlásil , že : "Jasno je jedna z forem naprostého zamlžení," a mně nezbývá než podotknout, že tohle heslo nikdy nezklamalo důvěru v něj vloženou. Nedělám si tedy ani dnes nějaké zvláštní iluze. Tohle povídání je určeno všem ,kteří četli a nebo se snad chystají číst další díly Kanadského povídání. Je jedno, zda-li se budou pohybovat dopředu nebo dozadu v čase. Myslím, že je dokonce totálně jedno, zda-li někdo něco přeskočí a nebo v půlce to hodí na hromadu hnoje. Myslím ,že efekt bude v zásadě tentýž.

Děsně dlouho jsem přemýšlel, jak bych nazval tuhle "literarní" formu ,kterou jsou napsané Kanadské zápisky. Pochopitelně - marně. Ještě tak snad by mohla vyhovovat zkratka "SUPHOVP5P" * Napadá mě ale to , co "Zápisky Kanadského Greenhorna" zaručeně nejsou . Zdá se, že ne všichni bez problému pochopili ,že se nejedná o cestopis a dokonce ani to co by jej byť jen vzdáleně připomínalo. Ani náhodou nemá tohle povídaní být návodem "v Kanadě snadno a rychle". Zásadně musím varovat před jakýmkoliv pokusem použít tohle vyprávění k jakýmkoliv ,třeba jen pseudoseriozním, učelům.

Pokud jsem někde napsal, že "arašídové máslo chutná jako pendrek rozpuštěný v petroleji", pochopitelně se jedná o můj zcela subjektivní pocit. Takhle to chutnalo mně, není ale vyloučeno, že Vám bude tatáž hmota chutnat jako kaviár.
Koneckonců, jak řekl další můj kamarád: "Co se dá rozkousat, to se dá sníst", pojídajíce poslední svíčku i s knotem na nějakých bláznivých narozeninách nějaké slečny v nejlepším věku , tuším tenkrát asi 16-stých.
Zmiňujíce kanadské jídlo, ani ve snu mě nenapadlo kritizovat ,co se kde jí a jak. Nemám pocit, co se "zdravé výživy mas" týče, že by bylo co si vyčítat. Pokud někde něco vyznělo jako srovnání typu Kanada versus Čechy , je to jen a jen moje chyba ,moje neobratnost a neschopnost podobnému pocitu zabránit. Jestliže se ve vypravění vyskytuje popis "Kanaďanů nesoucích si kafe v kelímku od Tima Hortona , "full-serve" služba u benzínové pumpy , story s vařenými brambory a nebo organizace knižního obchodu, tak tohle všechno má dva důvody. Je to jiné než v mojí rodné vísce a navíc mi to přišlo zajímavé. Že to není o tom pověstném "lepší - horší" ,a dokonce že to, co mně přišlo zajímavé, Vám může příjít naprosto pitomé, je doufám nabíledni. Je to jiné.
Zajímavým poznatkem pro mne bylo zjistění ,že z mého vyprávění můžete mít pocit " já jsem z Čech a my by jsme Vám to tady ukázali". Samozřejmě že tohle platí oběma směry. V něčem my a v něčem oni. Nehodlám nikterak spekulovat o poměru. Ani pod pultíkem. Ale dost dobrý námět na pěknou rvačičku by to byl , o tom nepochybuju ale ani na minutku.
A teď něco o nadsázce.
Není nic v Kanadkém povídání, co bych si zcela bezostyšně vymyslel. Spoléhám na Váš zdravý úsudek v případě nadsázky. Pokud prohlašuji, že telefon nebyl "větší než váleček na nudle a těžší než dlažební kostka", očekávám, že provedete "jisté" logické snížení stejně jako v případě mého boje s pumpařem o tankovací pistoli na "full-serve". Pokud si pak o mně myslíte, že jsem idiot, máte na to samozřejmě plné právo.

Fuj, noc postoupila ku třetí hodině ranní a panák a posléze i další ,které jsem vypil , z čistě inspirativních pohnutek samozřejmě,přestaly fungovat. Naše klimatizace v přízemí sice odvádí skvělou práci, ale přeci jen dům je rozlehlý a nahoře je poněkud tepleji. Klimatizaci jsem koupil od jednoho skvělého pána v jedné vesnici asi 50 km za Londonem. Byli jsme pro něj sice cizí lidi, kteří si přijeli koupit klimatizaci , ale to stačilo k tomu, aby nám ukázal celý dům včetně manželky, dětí i domácího zvířectva . A i o tom to v Kanadě je. Ale k tomuhle se vrátím někdy jindy...

Co nakonec ?
Kanada je bezpochyby úžasná země.
Dokonce mám pocit, že je to jedna z nejúžasnějších zemí. Nádhera přírody je znásobena tím, že je jí dost. Dost pro všechny a všude. Vím, že je možné jet na kánoi po jezerech třeba Algonquian parku a po celé týdny nepotkat ani človíčka. Já to bohužel nezkusil .A je to škoda, třeba by mě sežral medvěd a mohl být klid, no ne ? Ale možná na to jednou dojde ... hehe, už vidím, jak se někteří na tento okamžik třesou.
Nechci tady tlachat do rána , co všechno je tady možné. Je toho vážně hodně. Tahle Země je ukrutně krásná a já jsem z téhle nádhery viděl jenom "prťavoučkej" zlomeček. A je jedno, že moje auto najelo k dnešnímu dni 90 000 kilometrů, je jedno ,že jsem byl na východním i západním pobřeží. Vím, že jsem viděl prd. A obávám se, že tahle skutečnost se jen tak nezmění. I když to nebohé auto bude mít v kolech 200 000 km, pořád to neudělá nic s faktem, že jsem z téhle země viděl asi tolik, kolik je vidět dalekohledy přimontovanými okolo všech možných atrakcí na celém světě - to jest - prd.
Bez nadsázky a ani stopa po ironii (jen pro jistotu). Pokud se najde alespon jediná pasáž v "Kanadském vyprávění", která vyvolá alespoň vnitřní náznak legrace nebo pocitu ,který by se blížil k veselosti , je to OK. Pokud máte alespoň na vteřinku pocit,že jsem zmínil něco pro Vás nového, je to taky OK. No , a pokud máte pocit , že by se pro tohle povídání víc hodilo nazývat to "Hurvínek na cestách" případně "Vyprávění malého Bobeše" či dokonce "Křupan na výletě" ,nejsem vůbec proti. O tom to totiž taky může být. * Skoro Uvěřitelný Příběh Hospodského Vypravěče Po 5 Pivech


Další články tohoto autora:
Petr Kertof

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: