Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 10.7.2002
Svátek má Libuše




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Trh očekává snížení sazeb
 >MROŽOVINY: Kaťuše a jejich méně slavné sestry 1
 >FEJETON: Jak Amerika oslabuje sebe samu - Mission Impossible
 >POLITIKA: Odchod Marvanové je důsledek slabosti Unie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vedro v samoobsluze
 >PSÍ PŘÍHODY: Byl horký letní den...
 >FEMINISMUS: Žena je sama svojí příčinou nerovnoprávnosti
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Sázka na čínského draka
 >POLITIKA: Stranické zájmy nebo zájmy občanů?
 >POLITIKA: Starého medvěda novým kouskům nenaučíš!
 >NÁZOR: Kříže
 >POLITIKA: 6:11 není 8:8, aneb když dva dělají totéž, není to totéž
 >NÁZOR: Program za tři křesla v druhé řadě
 >LIDÉ: Boleslav I.
 >ZDRAVÍ: Dovolená a stres

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
10.7. FEJETON: Jak Amerika oslabuje sebe samu - Mission Impossible
Marek Toman

Hodný agent se vymrští ze střechy jedoucího vlaku na lyži vrtulníku, pilotovaného zlým agentem. Vytáhne třaskavinu vyhlížející jako plátek žvýkačky. S triumfálním výrazem ji ukáže zlému agentovi, a pak ji přilípne na prosklenou kabinu. Zlý agent nasadí odpovídající výraz - zarputilost se mísí přece jen s určitým překvapením. Následující výbuch vymrští hodného agenta zpátky na jedoucí vlak. Vstříc triumfálnímu konci.
Uvedená scéna z filmu Mission Impossible je pouhou variantou tisíců podobných scén ve filmech hollywoodské produkce. Jde o momenty, kdy filmoví hrdinové jednají proti jakémukoliv pudu sebezáchovy a veškeré soudnosti. Není-li divák desetiletým klukem, nemá-li v sobě alespoň pět piv a překračuje-li jeho IQ hranici třiceti bodů, patrně si v takovou chvíli řekne: "To snad není možný..." a požitek z filmu slábne.
Nastřádané dojmy se však v mozku střádají a posilují pocit, že agenti zvláštních služeb jsou svým způsobem nesmrtelní. Tento pocit je jistě nejsilnější v kolébce všech nesmrtelných agentů od filmu, ve Spojených státech. Tamní občané jsou navíc ve své většině ochuzeni o protiléky v podobě takového Švejka, Dona Quijota, Ivana Děnisoviče a jiných triumfujících průserářů světové kultury.
Domnívám se, že výsledek Spojené státy oslabuje. Nereálná očekávání ohledně zvláštních služeb - a nereálná očekávání u sebe samých - mohou vést ve střetu s realitou ke katastrofálním následkům. Propírání toho, proč se mohly povést teroristické útoky loni v září ukazuje, že na jejich odvrácení trošku chyběl model. Jistě byla k dispozici přehršel mužů s důkladně vyvinutými lícními svaly, odhodlaných lepit třaskavé žvýkačky zvenčí na kabiny zlých vrtulníků. Možná chyběli lidé dostatečně tvrdohlaví, aby se prokousali úředními propletenci v centrálách zvláštních služeb.
Samozřejmě, potřebujeme hrdiny. Švejk hrdinou není. Američan přehazující v ústech žvýkačku na plzeňském náměstí v roce 45´ hrdinou je. Je ovšem otázkou, jestli s přehledem Američana (a klidem Angličana) nezvládl II. světovou válkou právě díky onomu nehrdinskému sklonu k sebeironii, humoru a střízlivosti, který si některý z jeho předků přivezl s sebou k Soše svobody z Evropy...
Snad by Evropa mohla nyní poskytnout Američanům instruktory pro boj s určitými sklony byrokracie. Myslím tím úřednickou tendenci nepřebírat jakoukoliv zodpovědnost, nerozhodovat nejlépe o ničem a nadřazovat úřední pohled na věc zdravému rozumu. Nejšvejkovštějším a nejparadoxnějším řešením by bylo samozřejmě vyslat na takovou misi ty nejneschopnější byrokraty, kteří by varovali už jen samotnou svou podstatou, a my bychom se jich zbavili. Snad měli být takoví experti poslání střelami vzduchu - země i mezi Ládinovy bojovníky, aby z jeho organizace vbrzku udělali monstrum neschopné konkrétní akce...
Protože teroristické organizace právě na tuto naši zranitelnost spoléhají. Oni mají jiné hrdiny - kteří přilepí třaskavou žvýkačku a ani na okamžik neuvažují, že by to mohli přežít. Za takového stavu věcí dávám samozřejmě přednost neprůstřelnému agentovi, který se chce přece jenom vrátit ke své vyvinuté krásce.


Další články tohoto autora:
Marek Toman

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: