Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 11.7.2002
Svátek má Olga




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (1)
 >POLITIKA: Oko orkánu aneb Prohlášení význačných osobností
 >POLITIKA: Problémy pravice u nás
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: My to tady tak nebereme
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Lidé prudiví a neprudiví
 >PSÍ PŘÍHODY: A je z něho mokropes
 >FEMINISMUS: Stojka po výplatě a skrblíkové
 >ZAMYŠLENÍ: Vznešené myšlénky olympijské zavládnou v Číně
 >POVÍDKA: Partyzánská vatra v popelníku
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (3)
 >POOHLÉDNUTÍ: Potíže s překladem do jakéhokoliv jazyka
 >PRAHA: Zahalená Němcová - záhadný protest
 >PENÍZE: Karta v tahu? No problem.
 >ZDRAVÍ: Lékař a trestní řízení
 >EKONOMIKA: Trh očekává snížení sazeb

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
11.7. FEMINISMUS: Stojka po výplatě a skrblíkové
JITA Splítková

Počítání hrachu do hrnce

Kolik vtipů a žertovných skečů bylo napsáno na téma "stojky po výplatě". Ženština velikosti mamuta v nich vytřepává poslední korunu ze svého hubeňoučkého manžílka. Stojka po výplatě není nic až tak vzácného. Dotyčný pak dostane peníze na obědy, na tramvajenku, na … no to už mu musí stačit. Každý stojkař se pak raduje, když vydělá peníze, o kterých manželka neví a jsou jen a jen jeho. Ten pocit jít si koupit třeba pivko. Ta svoboda, ale pro jistotu se u přítomných ubezpečují, že žena se nic nedozví…

Méně vtipů (tedy nevím o žádném, ale to nic neznamená) je na další druh zvláštního "rodinného spoření" a to tzv. "počítání hrachu do hrnce". Kuličky hrachu povětšinou počítají zase muži ženám (manžel manželce), a je to činnost k popukání zrovna tak, jako nucení ke stojce.

Takový počtář přesně odměřuje skoro vše - zubní pastu, toaletní papír (každý den se diví kam mizí a ptá se, co s nim ostatní dělají. Obligátní je věta: "Ty ho snad jíš."). Ještě víc než kntrolování úbytku toaletního papíru, počtáře baví odměřovat podíly jídla pro jednotlivé členy domácnosti. Jedna snědená čokoládová tyčinka, mimo jeho plán, v něm vyvolá záchvat zuřivosti. Nechá si nastoupit všechny členy rodiny a vyslýchá je, kdo z nich snědl onu tyčinku. Rodina zblblá věčnou buzerací samozřejmě zatlouká, že by kdokoliv z nich něco snědl (hloupě tvrdí, že nikdy neviděli žádnou tyčinku, natož aby ji snědli). A tu přichází druhá fáze - usvědčení, počtář se vrhne ke koši (když byl vynesen, jde do popelnice) hrabe, hrabe a nakonec vítězoslavně vyzdvihne nad hlavu obal od inkriminované pochoutky. Pod tíhou důkazů (většinou v pláči) se někdo přizná… a život v této rodině jde dál.

Počtář nachází neuvěřitelné potěšení ve vedení si soukromého peněžního deníku, kam zaznamenává všechny příjmy a výdaje. Rakovýto deníček si musí vést i členové rodiny a pravidelně ho předkládat počtáři ke kontrole.

Další zábavou počtáře jsou nákupy. Tento člověk je postrachem nejenom pro svoji rodinu, ale i pro všechny prodavačky. V obchodě dlouze vypočítává, které těstoviny jsou nejlacinější, která limonáda… (podívá se na cenu, objem, váhu… a počítá a počítá - pokud to není v samoobsluze, tak bývá obyčejně ve svých výpočtech přerušen někým za ním stojícím, což bere jako největší újmu na své osobní svobodě).

Jestliže nákupy obstaravá někdo jiný, tak čeká hned za dveřmi bere mu taškyz rukou a začíná počítat. Samozřejmě není nikdy spokojený s cenami. "To já bych tohle všechno nakoupil za polovinu," vyřvává na celý barák. "Příště tě tak nechám zase nakupovat! Vůbec nepřemejšlíš, vyhazuješ peníze za zbytečnosti… no a co je tohle. Toto mají v hypermarketu za polovinu" Celý brunátný vytáhne z tašky třeba čokoládu… a to neví, že nakupující má druhou v kapse a trne hrůzou, aby ji počtář neobjevil, to by pak byl tanec (ale pokud není čokoláda, či jiná pochoutka objevena, tak ta slast při její nedovolené konzumaci, ta je nepopsatelná).
Pokud si troufne nakupující počtáři trapně oponovat. Třeba argumentem že do hypersupermarketu je to tak půl hodiny až hodinu cesty a tento obchod z kterého přinesl(a) nákup je za rohem, neuspěje.
"Tak jsi měl(a) počkat až půjdeme tam a nenakupovat tady u těch zlodějů... trochu ovládání a odříkání by ses měla(a) naučit.." uslyší zlostnou odpověď.
Najednou počtáři zaskočí vlastní slina, vytřeští oči na cenovku a hysterickým hlasem začne řvát: "Patnáct korun chtějí za tenhle jogurt, to já ho seženu v supermarketu za dvanáct a někdy za deset... tak takhle ty šetříš, podívej se tady na tu cenu tos to nevidel(a)." Následují omluvy nakupujícího nebo výčitky, že občas chce taky něco lepšího, než je povětšinou prošlé jídlo s nejnižší cenovkou...
Odpověď počtáře je zdá se smířlivá: "Já nejsem proti luxusním věcem, ale musíš je nakupovat ve vhodnou chvíli, počkat si až je zlevní, jenže ty chceš všechno hned, honem, chybí ti ta trpělivost... a nemysli si, že tohle všechno dělám pro sebe, pro vás to dělám, kde byste beze mně skončili, všechno byste utratili..." A od této chvíle začíná hlasitá zábava pro všechny sousedy.
Jedna žena se mi přiznala, že když nese domů k takovémuto počtáři nákup, tak má chvění žaludku a když jí ho kontroluje, tak ji buší srdce jako kdyby byla na státnicích. Vyčte ji kde jakou maličkost.

Pikantní je, že když oni počtáři nakupují věci jen pro svojí potřebu, až tak penízky nepočítají a z "na rodině ušetřených" peněz si občas pěkně dopřejí.

Pokud se partnera (většinou partnerky) takového počtáře (může být i počtářka) zeptáte proč s ním zůstává, povětšinou odpoví, že "kvůli dětem" nebo "on je to jinak hodný člověk," "byt je jeho," prostě a po pravdě z existenčních důvodů a někdy i ze strachu ze samoty. Smutné, ale pravdivé.

A na zítra nechávám nejtěžší kalibr - sexuální harašení :-).


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: