Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 11.7.2002
Svátek má Olga




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (1)
 >POLITIKA: Oko orkánu aneb Prohlášení význačných osobností
 >POLITIKA: Problémy pravice u nás
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: My to tady tak nebereme
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Lidé prudiví a neprudiví
 >PSÍ PŘÍHODY: A je z něho mokropes
 >FEMINISMUS: Stojka po výplatě a skrblíkové
 >ZAMYŠLENÍ: Vznešené myšlénky olympijské zavládnou v Číně
 >POVÍDKA: Partyzánská vatra v popelníku
 >PŘÍRODA: Bojující zvířata (3)
 >POOHLÉDNUTÍ: Potíže s překladem do jakéhokoliv jazyka
 >PRAHA: Zahalená Němcová - záhadný protest
 >PENÍZE: Karta v tahu? No problem.
 >ZDRAVÍ: Lékař a trestní řízení
 >EKONOMIKA: Trh očekává snížení sazeb

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
11.7. POOHLÉDNUTÍ: Potíže s překladem do jakéhokoliv jazyka
Ota Ulč

Těmito slovy jsem nazval článek uveřejněný před 15 lety, tedy ještě za normalizace, o jejímž věčném trvání jsem tehdy nepochyboval. Vyjádřil jsem názor o bezbřehé, přímo úplavičné povaze partajní komunikace, že abnormální doba vyžaduje abnormální jazyk oněch podivných věrozvěstů.
Například Jindřich Filipec a Ladislav Hrzal, dva proslulí vědci normalizátoři, v příloze Tvorby (č.47, 21.listopadu 1985) v osmistránkové stati nazvané "Dialektika krize kapitalismu a přednosti socialismu" napsali: "Velkým problémem v procesu utváření vědomí a jednání lidí v duchu socialismu je to, že úsilí strany o žádoucí transformaci (kultivaci potřeb) naráží na určitou setrvačnost naší výroby, kde máme v některých případech co činit se stále zjevnějším pokulháváním při dohánění některých západních standardů životního stylu, které právem odsuzujeme v propagandě jako nepřijatelné a nežádoucí."
Co je tedy nepřijatelné a nežádoucí? Ono pokulhávání? Dohánění? Některé západní standardy? Je žádoucí dosahovat nežádoucích výsledků?
Sáhl jsem k Josefu Římanovi, předsedovi Československé akademie věd, největšímu vědci, hlavní intelektuální vizitce země do světa. V anketě téže Tvorby (č.13, 2.dubna 1986) se vyjádřil, že ještě důsledněji a nekompromisněji nutno rozvíjet, nově zakládat, vše činit pro "optimalizaci vědeckotechnického rozvoje v podmínkách socialismu při stupňujícím se ideologickém boji mezi socialismem a kapitalismem," ještě důkladněji odkrývat vnitřní rezervy, kterýžto pojem "však musíme v rovině vědy a pro účely naší vědy jasně i přesně dešifrovat a definovat."
"Stručně řečeno," slíbil hlavní akademik a pak napsal větu "Jeho výsledky, převážně nehmotné realizační výstupy, to jest nové poznatky o přírodních jevech a o společnosti, metodické přístupy a techniky, vědecké představy a z nich odvozované zákonitosti jsou základním předpokladem pro zakládání…" a tato věta dál pokračuje, slov celkem 76 (sedmdesát šest), požádal jsem svědky, aby přepočítali.
Jestliže účelem sdělování je sdělovat, proč toto totální zavržení konkrétna? Třeba není vůbec nic ke sdělování, účel je toliko liturgický, nikoliv nepodobný bzučení muezínů či kroužení dervišů, přivádět věřící ve správný stranický trans.
Pak se jim to tedy v roce 1989 náramně rozsypalo, z nomenklaturních kádrů se stali zazobaní kapitáni kapitalistického hospodářství, jejichž výlučnou ideologií je privátní prosperita. Leč přetrvávají výjimky. Začnu trošku oklikou, totiž vyslovením samozřejmosti, že není Vaculík jako Vaculík. Máme Ludvíka, valašského samorosta, autora manifestu Dva tisíce slov, která přiměla k pancéřovému pohybu půl milionu internacionálních bratrů, a pak máme Vaculíka Vítězslava, docenta, doktora a kandidáta jakýchsi věd. Stvořil stať, nazvanou "Jsou otázky, kterým se žádný nemůže vyhnout," a uveřejněnou (2.srpna 2001) v Haló novinách, zbylém bolševickém celostátním deníku, který pro obveselení občas vyhledám na internetu (adresa: www.halonoviny.cz). Svou důkladnou, stále přežívající bezobsažností se mi natolik zalíbila, že jsem ji natiskl a tady to mám před sebou. Začíná větou To když život sám nás vynese na hranici zajatostí životními nutnostmi a bezprostřední samozřejmost, se začne jevit v našem údivu a pochybování jako problém., a pokračuje tvrzením o Marxovi a jeho ideologii, že Marxismus jako dílo a forma lidského poznání je sice v každé etapě vývoje dítětem doby, ale je s to odkládat svá řešení, když neodpovídají změněným podmínkám. … Od počátku mu šlo o studium systému a jeho struktury, o vzájemné ovlivňování systémů, jejich vzájemnou závislost a souvislosti. Svět pochopil ne jako určitý systém, nýbrž rozlišil různé úrovně systémů, jejich dynamiku. Proti idealismu a tradičnímu materialismu, které vždy směřovaly k uzavření systému, protože jim scházely prostředky ukazující k nedokonalosti starého systému, marxismus pochopil každé nutné uzavření systému jako podnět k novému otevření. Otevření je zákonité a zákonitost je součástí systému. Cena tohoto pohledu na vědu a život se prokázala při studiu dějin, kdy byl Marxem podán exaktní důkaz nevyhnutelnosti zániku kapitalismu a nutnost komunismu.
A máme to. Ideolog se mnohoslovně rozkošatil na celkem 142 řádcích a uzavírá pravdu své víry výzvou Je tedy marxismus mrtev, páni kritici? Nebudu ideologizovat. Řeknu jen - marxismus je dnes již vskutku jedinou filozofií, osvětlující lidské situace naší každodennosti i budoucna XXI.st. Zkuste jej a jeho tři věty vyvrátit.
Svatá pravda. Nepochopitelné není vyvratitelné.

K O N E C


Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: