Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.7.2002
Svátek má Bořek




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POOHLÉDNUTÍ: Volba předsedy parlamentu.
 >EKONOMIE: Den daňové svobody, nebo spíše smutku?
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: A je zas mizerné počasí
 >PSÍ PŘÍHODY: Když je cesta zarubaná
 >FEMINISMUS: Sexuální harašení
 >POLITIKA: Trocha historie pro pana Karáska
 >ZE ŽIVOTA: Okruh nakažených
 >DOPIS: Paní Jiřině Šiklové
 >SVĚT: Mladí v Afgánistánu
 >PENÍZE: Investorem snadno a rychle
 >ZDRAVÍ: Galgán lékařský
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (1)
 >POLITIKA: Oko orkánu aneb Prohlášení význačných osobností

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
12.7. RODINA A PŘÁTELÉ: A je zas mizerné počasí
Ondřej Neff

Včera jsem zaslechl v televizních novinách nářek jakéhosi zemědělského činovníka. Letošní úroda bude prachbídná, protože jednou svítí sluníčko, podruhé zase prší - takovou pohromu nemůže žádné pole přežít. Naprosto s činovníkem soucítím. Jednak mu přeju jeho dotace a náhrady, jemu, respektive celému zemědělskému oboru, jednak si to myslím taky. Jak tohle můžeme přežít? Jeden den je pětatřicet stupňů vedra. Pak začnou večer padat z nebe štamprlata, kapky tak velké, že kdyby vás jedna pořádně zasáhla, šli byste do kolen. A je z toho průtrž mračen a druhý den se probudíme do chladna.

Rozmlouval jsem o počasí na posledním Euroconu / Parconu v Chotěboři s přítelem Jaroslavem Olšou jr., takto velvyslancem České republiky v Zimbabwe, kmenovým členem té nejstarší gardy scifistů. Poslouchal moje meteo-nářky, načež řekl:

"Odstěhuj se k nám do Zimbabwe. Tam je deset měsíců počasí, jako tady v květnu, když je sluníčko."
"No jo," namítl jsem, "ale když tam v tom tvým Zimbabwe místní občané vraždí bělochy!"
Nad tak směšnou námitkou Jaroslav mávl rukou.
"Vraždí bělochy! Pět ročně! Kolik bělochů ročně zavraždí u vás na Smíchově, kde bydlíš?"

To je pravda, musel jsem to uznat. Přesto jsem se nenechal přesvědčit a do Zimbabwe se nechystám, ani dočasně, tím méně natrvalo.

Třebaže se tu účastním nářků nad počasím, zůstanu. Nářky nad počasím přece patří k našemu folklóru, podobně jako sadistické bití mladých i starých žen o Velikonocích. Kdyby bylo deset měsíců v roce květnové počasí, slunečné leč bez horka, s jemným svěžím větříkem a podvečerní sprškou, ukousali bychom se nudou. Být na místě zimbabwského občana, svrběly by mě po nějaké době prsty... Což takhle zabít nějakého toho bělocha, který se nechal nachytat na to naše vlídné počasí?


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: