Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 12.7.2002
Svátek má Bořek




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POOHLÉDNUTÍ: Volba předsedy parlamentu.
 >EKONOMIE: Den daňové svobody, nebo spíše smutku?
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: A je zas mizerné počasí
 >PSÍ PŘÍHODY: Když je cesta zarubaná
 >FEMINISMUS: Sexuální harašení
 >POLITIKA: Trocha historie pro pana Karáska
 >ZE ŽIVOTA: Okruh nakažených
 >DOPIS: Paní Jiřině Šiklové
 >SVĚT: Mladí v Afgánistánu
 >PENÍZE: Investorem snadno a rychle
 >ZDRAVÍ: Galgán lékařský
 >POLITIKA: Politická scéna v České republice (1)
 >POLITIKA: Oko orkánu aneb Prohlášení význačných osobností

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
12.7. PSÍ PŘÍHODY: Když je cesta zarubaná
Ondřej Neff

V noci se přehnala nad Prahou bouřka a polámala větve u nás na staré Mrázovce. Na dlažbě vyhlídkové cesty se povalovaly polámané haluze. Už z dálky jsem si všiml velkého černého chlupatého psa. Pobíhal mezi větvičkami a pokoušel se podepsat každou z nich. Barta jeho počínání velmi zajímalo. Ve vodítku bylo značné pnutí - vodítko skoro zvonilo.

Nestál jsem o žádné přetahování s čoklem. Naštěstí existuje řešení takové situace. Po úbočí kopce Mrázovka, asi deset metrů pod úrovní vyhlídkové cesty, vede pěšina. A tou jsme se s Bartem vydali. Jedlý pes skotačil nad naší hlavou, skrytý za hradbou křovin a stromů, a Bart se mohl starat o své značky a stopy. Bylo jich tu dost a dost.

Jenže po dvaceti metrech jsme se museli zastavit. Noční bouřka přelomila uschlý strom a pěkná otep haluzí zavalila pěšinu.

Barta velice to nadělení zajímalo. Teď, kdy v v poklidu sedím u počítače a sepisuji zprávu o té příhodě, vím, co jsem měl udělat: ustoupit, Barta přivázat a pustit se do práce.
Byly dva důvody, proč jsem to neudělal.
Barta vodím na navijákovém vodítku a to se špatně uvazuje. A pak - myslel jsem si, že problém hravě zvládnu jednou rukou. Levičkou budu držet Barta a pravičkou odhodím haluze z cesty.
Skutečnost je vždycky jiná než plány... Pravou rukou jsem haluz (pěknou, jistě třímetrovou) nazvedl, jenže pak se nějak zvrtla a spadla na mě a na Barta. Pes byl nadšený, skákal a chňapal a zamotal se do větví. Já nadával a jedlý pes nahoře na cestě to slyšel a začal štěkat a jeho pán mu nadával...

Je zajímavé, jaké bouřlivé ozvěny dokáže mít jedna obyčejná přírodní bouřka.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: