Tento příběh není můj příběh, vyprávěl mi ho přítel Robert. Odehrál se v jedné takové té veliké samoobsluze, kde se prodávají televizory za osmdesát tisíc, hi-fi věže atd., a prodávají to lhostejní, neteční hňupové, kterým je jedno, jestli na regálu leží SONY nebo maková houska. Rozdíl je jen v tom, že k makové housce mají nějaký vztah. Nuže, příběh zněl asi takto:

Šel jsem si do Electrotentoc koupit takovej ten hadříček na utírání cédéček. Hledám, hledám... nakonec jsem ho našel. Hadříček na cédéčka, 17 korun. Vzal jsem hadříček a odešel jsem s ním ke kase. Chlápek u kasy namarkoval 26 korun.
"Jak to?" povídám. "Na regále máte cenu 17 korun."
"To mě nezajímá. My jsme přeceňovali."
"Mě nezajímá vaše přeceňování. Na regále máte napsáno 17 korun, tady máte 17 korun a konec."
"Na regále může bejt co chce. Podstatný je, co je v počítači a v něm je 26 korun."
Přiblížil se vedoucí směny a nechal si vysvětlit o co jde.
"To zboží skutečně stojí 26 korun," řekl vedoucí směny. Sáhnul pod kasu a vytáhl sjetinu s cenami. Na straně 128 našel položku utěrka CD - 26 korun.
"Jenže na regále máte 17 korun," řekl jsem.
Vedoucí směny zrudnul a zařval:
"Tohle... tohle... tohle jste celý vy! Podvodníci a taky tuneláři!
"Podvodníci jste vy, protože inzerujete 17 korun a chcete mě stáhnout o 26!" odpověděl jsem.
Vedoucí ještě víc zrudnul a napřáhl pěst, že mi ji ubalí, jenže to už u něho byla ochranka, bodygárd po něm skočil a stisknul mu ruce k tělu a už sem běžel šéf a hned uviděl co se stalo a povídá, "tak tam namarkujte 17 korun, dáme to do slev, pane Kalabec," já zaplatil 17 korun a šel jsem domů pucovat ty svoje cédéčka."

Vyposlechl jsem Robertovo vyprávění v němém úžasu.
"A to ti těch devět kaček stojí za to?"
"Blázníš? Víš, kolik se uvolnilo adrenalinu? To bych musel sedět devět hodin v multikině a za lístky bych vypláz 450 kaček, vlastně 900, protože bych musel Helenku vzít sebou!"

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: