15.7. PSÍ PŘÍHODY: Pes na svatbě
Ondřej Neff
Ženil se můj kamarád - a bral si za ženu dívku, kterou jsem znával ještě jako holčičku,
ano, letí ten čas strašlivě! Všímejme si raději psa.
Svatba to byla náramná, v kostele, jak má být. Její průběh zachycoval na citlivou
vrstvu filmu pan fotograf - počínal si zdatně a profesionálně, měl jednookou zrcadlovku
Leica a systémový blesk a zapudil všechny amatérské fotografy, aby se nepletli kolem
oltáře, tak má být. Venku, když se odbyly ovace a házení rýží, pořádal skupinovou
fotografii.
V tu chvíli se dostavil na scénu pejsek jménem Kvído. I Kvída znám - přestože je to
dosti velký a zdatný pejsek, Bart se s ním skamarádil a nepojal ho do okruhu jedlých
psů!
Kvído měl radost, že vidí tolik lidí (svatebčanů a hostů bylo dohromady jistě padesát)
a pan fotograf měl radost, že vidí Kvída a snažil se ho usadit do centra záběru, aby tam
tvořil dominantu. Nápad to byl dobrý, bohužel těžko realizovatelný. Kvído si vzal do hlavy,
že očichá postupně všech padesát hostů. Nebral to ale systematicky, jednoho po druhém (to
mohl odbýt, když jsme stáli ve frontě abychom pogratulovali nevěstě a ženichovi. Nic
takového! Probíhal po nepravidelných trasách, křivkách, elipsách a šišatoidech. Pan
fotograf se stále ještě snažil uskupit padesát lidí na kostelním schodišti, jenže když už
všichni jakž takž stáli na svých místech, každý viděl fotografa (zásada: kdo chce být na
fotce, musí vidět fotografa) a v tu chvíli Kvído podnikl další okružní cestu a razil si
cestu davem jako když uprchlý býk běží obilím a lidí se kymáceli na schodech a ženské
osoby pištěly a Kvído vyplazoval jazyk a měl radost, jaká je dneska legrace.
Myslím, že by Kvído nebyl proti tomu, kdyby se svatba měla konat každý den.
A to jsem se nezmínil o svatebních koláčcích!
| 
