Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.7.2002
Svátek má Luboš




  Výběr z vydání
 >ARMÁDA: Příležitost pro české letectvo
 >POLITIKA: Vládní program a volba vedení Sněmovny
 >EKONOMIKA: Firemní skandály zatím nekončí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: První stupínek
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tajemný balíček ve schránce
 >PSÍ PŘÍHODY: Ono tam něco je
 >ARCHITEKTURA: Aktuálně - Nová dominanta Václaváku
 >SPOLEČNOST: Euroslivovice a fámy
 >SPOLEČNOST: Zpráva Jiřího X. Doležala
 >PRÁVO: Mezinárodní kriminální soud
 >PENÍZE: Utrácíme na dovolené
 >Neviditelný nepřítel v kašmírských polích
 >PŘÍRODA: Superzrak
 >ŽIVOT: Lékařské příběhy (1)
 >ZDRAVÍ: Křečové žíly

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Právo  
 
16.7. PRÁVO: Mezinárodní kriminální soud
Martin Horský

"Co je dovoleno Jovovi, není Mezinárodnímu kriminálnímu soudu"

Neochota americké vlády mít členy svých vojenských a civilních orgánů pod pravomocí Mezinárodního kriminálního soudu se vykládá jako typický příklad americké arogance. Můj názor je že americká vláda činí správně. Její zdůvodnění že Američané nevstupují do státní služby stát se subjektem různých mezinárodních těles a že narozdíl od soukromých osob zůstávají pod americkou jurisdikcí každého nepřesvědčí, ale svou logiku má.

Evidenci o kriminálních aktivitách amerických vojáků nebo vládních zaměstnanců které ohrožují po světě pokojné obyvatelstvo sice zásobuje hlavně Hollywood, ale pokud k nim dojde, je to podle mne věcí americké justice. Vedle základní pozice že americká vláda dluží americkému občanovi pod svou jurisdikcí"fair trial" - tedy "nestranný proces", ví americké soudnictví co zločin je (publikace zakázaných autorů, trockismus, třídní nepřátelství nebo hanobení Proroka se nekvalifikují), jeho autoritu obžalovaný musí rozeznat (třeba OSN je pro většinu Američanů jen nesolidní dobročinný spolek) a konečně jeho rozsudek provádí skutečná výkonná moc. Není ideální nebo neomylné, ale alternativou je v podobných situacích jen spravedlnost věčná. (Malá útěcha pro vzdělané moderní aktivisty).

Členství v Mezinárodním kriminálním soudu zatím ratifikovalo 76 zemí, USA je na rok členem/nečlenem a americká vláda a zákonodárci ve spolku kam je dostal president Clinton během svých posledních dnů v úřadě nemíní zůstat. Ačkoliv si myslím že většina civilizovaných společností by neměla mít problém shodnout se na tom co je vražda, zkušenost říká jinak (třeba zločiny komunistických režimů byly světovou veřejností smetené pod koberec tak rychle jak se dostávaly napovrch). Mezinárodní kriminální soud je první mezinárodní těleso v dějinách s pravomocí soudit a trestat osoby (s vyjímkou jednorázové komise v Haagu pro Jugoslávii). Vedle občanů svého členstva zřejmě i občany nečlenů - jinak by neměl moc práce. Při absenci universálně závazných zákonů bude každý případ otevřený čerstvé interpretaci momentálního soudce, který se bude přirozeně opírat o vlastní právní a kulturní zkušenost (a nezapomene ani zájmů svého národa). Pochybuji že se tak duch "mezinárodního práva" přiblíží duchu teoretické "přirozené" nebo "obecné" spravedlnosti - pokud je takový výsledek o co soudu jde. Navíc je Amerika dneska jediná země co vede po světě ozbrojené operace, takže je jasné kdo bude permanentně pod drobnohledem (neb příležitost zostudit Velkého Satana si nechá ujít málokterý člen).

Stoupenci Mezinárodního kriminálního soudu argumentují že některé zločiny "mezinárodní komunita" stíhat prostě musí. Bez ohledu na státní příslušnost nebo funkce obžalovaných. "Mezinárodní komunita" je další nejasný pojem pokud se tím nemyslí OSN, a tam hledat konsensus stran justice je přinejlepším naivní. Konečně činy co má tato nevolená instituce podle vlastní vize spravedlnosti soudit a prostřednictvím schopných a ochotných členů trestat, nejsou kriminální případy. Na to je Interpol. Genocida, hromadné porušování lidských práv, válečné zločiny a zahraniční terorismus (dříve "vývoz revoluce") je vedení války. Podobné věci nejsou v silách jednotlivce nebo skupiny a vyžadují buď účast státní moci, anebo podporu většiny obyvatel státu. Na to se neodpovídá zatčením a pohnáním před soud, ale válkou, protože vláda nebo populace schopná takového stupně násilí se stává velice špatným sousedem. Pokud to nejde hned, tak budováním arsenálu a přípravou na budoucí konflikt (např. Studená Válka trvala 40 let než se režim založený na popírání existence lidských práv zhroutil). Jak spravedlivá která válka je budou sofisté a krvácející srdce dlouho přetřásat, ale zúčastněným stranám to dříve nebo později dojde.

Závěrem, úvaha o dvojím metru používaném stoupenci USA při souzení amerických zásahů po světě. Pokud někdo např. srovnává invazi Afghanistánu Sovětským Svazem s loňským rozdrcením afghánského režimu americkou intervencí, má pravdu. V obojím případě došlo ke svrhnutí vlády (ikdyž Taliban nebyl de jure coby vláda Amerikou rozeznáván) a jejímu nahražení místními spojenci. Kdyby to samé udělala třeba Čína nebo Irán, Amerika by zaručeně protestovala. Ale Irán není USA a každý myslící člověk si umí představit jak by Afghanistán vypadal po roce iránské okupace. Proto bych nesrovnával jen metody, ale hlavně cíle. Dnešní Německo a Japonsko dokazují dost dobře co čeká poražené protivníky Spojených Států.


Další články tohoto autora:
Martin Horský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: