Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 18.7.2002
Svátek má Drahomíra




  Výběr z vydání
 >SČÍTÁNÍ LIDU: 1515 - Sčítání skončilo, zapomeňte
 >POLITIKA: Slabá koalice, slabší opozice
 > POLITIKA: Pohled na polistopadový vývoj u nás
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Sbohem, Slovensko
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Další multikino na Smíchově
 >PSÍ PŘÍHODY: Zmoudření, nebo stařecká lenost?
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Zdraví jako kšeft.
 >VYPRÁVĚNÍ: Pověst o skalní nevěstě
 >MÝTY: Od Arachné k českému comicsu
 >TÉMA: Zpověď političky
 >EKOLOGIE: Smrtící polibek
 >PŘÍRODA: Kladení pachových stop
 >SPOLEČNOST: Ženský hlas
 >PENÍZE: Bankomatová invaze
 >PŘÍRODA: Na Sibiři označen první černý čáp

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
18.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Další multikino na Smíchově
Ondřej Neff

Už jedno multikino na Smíchově v centru Anděl máme - je to dvanáct sálů Ster. Teď k tomu přibude 14 dalších sálů!
Kolísám mezi nadšením a nostalgií. Nadšení proto, že mám rád všechno nové a příjemné, a multikina příjemná nepochybně jsou. Navíc, toto multikino Village Cinemas má i sál Cinema Europa, kde se hrají evropské filmy, takže nejsme nuceni vybírat si jen mezi obvyklými komerčními pitominami. Tento týden kupříkladu budou dávat Losselianiho Ráno v Benátkách.

Nostalgie? Snažím se kupříkladu rozpomenout, kdy naposled jsem byl v kině klasického typu - rozhodně to bylo ve Strašnicích, se synem Davidem jsme šli na nějaký americký trhák, dejme tomu na Vetřelce - v kině byly dřevěná sklápěcí sedadla a biletář před tím než se zhaslo nasypal do kamen kbelík uhlí a pak se zhaslo a místo Vetřelce dávali Tři oříšky pro Popelku a my byli uprostřed - a divili jsme se, proč na toho Vetřelce přišlo tolik dětiček a maminky syčely a reptaly, když jsme se tou úzkou řadou drali ven, pryč, na vzduch!

Jo, to byly pořádné biografy. Vymetl jsem jistě všechna pražská kina, s výhradou kina Jiskra na Žižkově. Otec to kino pomlouval řka, že mají tak slabý výkon promítačky, že obraz zůstane viset uprostřed cesty mezi objektivem a plátnem. Bylo mi to divné, jak to může být a jak asi lidi kukají na obraz ve vzduchu. Tak velká ale byla otcova autorita, že jsem se nešel přesvědčit, jak to vlastně s kinem Jiskra je.

Mám radost z multikin, ale ta pravá láska zapadla do škvír v podlaze bio Ponec a bio Aero a bio Slávie na Vinohradech, kde měli lóže, ze kterých nebylo vidět na plátno a párečky jich používaly jako náhradu hodinových hotelů.

Ostatně, když jsme u toho, přihodím příhodu navíc.
Můj otec se dočetl ve Vollardových pamětech o kterémsi ruském velmoži, který ho pozval do Opery. S Vollardem v závěsu minul šatny a zamířil rovnou do první řady, kde měl lístky na tři křesla: jedno pro sebe, jedno pro Vollarda, jedno pro kabáty! Tatínkovi se to strašně líbilo a šel pak s maminkou do kina Sevastopol a koupil si všechny čtyři lístky do lóže (stály tři koruny jeden): dva pro sebe a maminku, dva pro kabáty.
Biletářka trhala lístky a ptala se: "On ještě někdo přijde?"
"Ne," pravila maminka, podotýkám, že dáma už velmi důstojného věku. "My chceme být sami."


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: