Za mého dětství měly kočárky kola o velikosti jídelního talíře, tak asi. Byl to velký pokrok oproti minulé éře, kdy kočárky měly kola velká a kočárky byly vysoké. Nové kočárky byly naopak nízké a měly zřetelné aerodynamické, říkalo se také proudnicové tvary: dbalo se na obtékání vzduchu a též kola byla kryta kapkovitými kryty. Byla to velká výhoda zvláště pak v rychlostech nad 100 km/hod.

Když se nám narodil David (1970), pokrok smetl proudnicové kočárky a zavedl takové, které měly kola velká a samy byly vysoké, takže dítě bylo a) blízko matce, b)mělo rozhled, c) nečuchalo smrady z aut. O deset let později se narodila Irena. Pokrok zavrhl vysoké kočárky pro jejich vratkost a tudíž nebezpečnost a zavedl skládací kočárky typu golfové hole - kombinaci paraplete, lehátka a to vše doplněno maličkými kolečky. Všechny matky toužily po takovém kočárku. S Míšou jsme ho koupili na inzerát kdesi na Jižáku a ukradli nám ho před sámoškou. Šli jsme druhý den kvůli pojišťovně na policii a tam nás obvinili, že jsme pozdním nahlášením zmařili úřední výkon a vyhnali nás jako psy. Od té doby jsme žádné děti neměli a při to zůstane z mnoha důvodů, nejen kvůli policejní aroganci.

No a teď vidím, že je pokrok nezadržitelný - kočárky mají velká kolečka a jsou zase vysoké a už ne vratké.

Jen ty děti, jak se mi zdá, jsou nějak čím dál rozjívenější a oprsklejší a blbější.
Což je zjištění, jež čeká na každou generaci bez ohledu na převládající typ kočárku.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: