Já vstávám každý den v pět. Je to ale zvláštní vstávání, tak trochu "ve spaní". Mám u postele digitální budík. Mrknu na něj a vidím - pět. Takže se zachruju a snažím se - marně - usnout. Asi tak v půlhodinových rozestupech hodiny kontroluju. V šest se ozve rána - Bart opouští své strážní stanoviště u dveří, jde nahoru, otvírá se dveře a jde mě zkontrolovat. Obvykle se svalí u dveří na balkon a spí dál. Někdy v půl sedmé přichází ke mně.

"Hajáme," oznámím mu. Lehne si k posteli a hajá.
V sedm dohajá. Vleze mi do postele, drbe se za uchem, olizuje si tlapy, a to nejen přední, ale i zadní. Na vojně se tomu říkalo hygienická očista. Nejsem si jist, že na to, co Bart vyvádí v mé posteli, se označení "hygienický" hodí stoprocentně.

Končí doba kompromisů. Musím vstát, vyhodit ho na zahradu, umýt se, vyčistit si zuby atd. a jít na procházku.
Jenže - dnes jsem vstával v pět hodin včetně toho mytí a čištění zubů!
Celý den stojí za pendrek. Hlavu mám jak ve vatě. A nejen já - i Bart! Sice se zaradoval, když mě viděl ve svislé poloze, třebaže den se za okny teprve probíral z mrákot, ale taky se mu pletly nohy a padala mu víčka. Někam jsem musel jet autem a vrátil jsem se v šest - a Bart už zase spal a tvářil se uraženě, že ho budím!
Barte, slibuji, že v úterý bude vše jak má být. Ranní převalování od pěti, v šest tvůj příchod, v sedm hygienická očista následovaná procházkou.

Kdybychom si častěji měli rozvracet denní řád, přišli bychom o rozum oba. Možná že ty dřív.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: