25.7. PSÍ PŘÍHODY: Čokl si neuvědomuje míru mé štědrosti
Ondřej Neff
Nejen že si ji neuvědomuje. On moji štědrost bere - doslova jako něco, co je "houska na
krámě".
Pekařský příměr je mimořádně příhodný. Jde totiž o špičku rohlíku.
Jak známo, špička je na rohlíku to nejlepší, zvláště pak na rohlíku čerstvém. Postupným
stárnutím rohlíku rozdíly v atraktivitě splývají. PO 24 hodinách už je to vcelku jedno,
střed jako špička, obé je rozměklé, bez chuti. Špička čerstvého rohlíku patří k rajským
pochoutkám a proto v ráji se blažení živí rohlíky se třemi špičkami (odborně se to nazývá
trojjedinost rohlíku).
Jako děti ve škole jsme si vzájemně loudili svačinu. Neměli jsme srdce zatvrzelá - pokud
šlo o střed rohlíku. Špičku nikdo nepodstoupil nikomu, leda nejlepšímu kamarádovi (ten by
ale o ni nepožádal, opět dle biblického "nepožádej špičky rohlíku bližního svého") anebo
vyvolené dívce - nabídka špičky rohlíku se rovnala vyznání lásky.
Dnes už na mně rohlík loudí jenom Bart. Hledí na mne odspodu - to bych snesl. Kanou mu
sliny. To je žíravina pro kůru na mém srdci. Pátá, šestá slina se propálí dovnitř a zažehne
oheň soucitu.
Ulomím špičku a podám mu ji.
"Tumáš," řeknu.
Klap. Jeho tlamajzna udělá jediný pohyb.
Proč špičku? Proč mu nedám kousek rohlíku z prostředku?
Asi proto, abych se přesvědčil o vlastní velkodušnosti. Abych z toho měl pohlazení na
duši.
| 
