Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 26.7.2002
Svátek má Anna




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >TÉMA?: Virtuální realita - Investigativní přístup
 >POLITIKA: Mocenská osa bez odpovědnosti
 >POLITIKA: Dlouho odkládané rozhodnutí
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Bum do vrby a jak to dopadlo
 >PSÍ PŘÍHODY: Velký inhalátor
 >POLITIKA: Miliarda trochu jinak
 >VÍKEND: Chalupy a chalupaření (1)
 >ŽIVOT: Nechcete svůj klon? Nechte se patentovat.
 >MÉDIA: Uspěchali to
 >TELECOM: Zločinné narušení našich biorytmů
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (11)
 >TÉMA: Vysoké školy v horizontu příštích čtyř let
 >PŘÍRODA: Čelisti a jiní zabijáci
 >PENÍZE: Expresní přepravci jdou příkladem

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
26.7. RODINA A PŘÁTELÉ: Bum do vrby a jak to dopadlo
Ondřej Neff

Popisoval jsem zde, jak jsem u nás na zahradě nacouval do vrby. Rána - a trochu jsem hnul pravou částí nárazníku. Utrhla se, chudák a vznikla v ní škvíra asi dvoucentimetrová. Dalo by se s tím žít, respektive jezdit, ale je to asi jako když přijdete o zub pětku. Taky se s tím dá žít, ale už nebudete mít mladistvý vzhled. Dokonce nebudete moci předstírat mladistvý vzhled.

Naposledy jsem odřel auto asi před - tak asi - pěti, šesti lety, taky u nás na dvorku. Ve značkovém servisu odhadli náklady na opravu na deset tisíc korun. Děkuju pěkně, řekl jsem jim. Nakonec mi to udělali někde v Uhříněvsi za šest stovek. Jenže - kde v Uhříněvsi? Už jsem zapomněl. Nakonec mě osvítil - ať už to byl kdokoli, osvítil: před lety jsem byl v jedné šikovné malé klempírně v Hlubočepích... Bylo to před lety mnoha a mnoha, celé obrovské firmy zkrachovaly, jakpak asi dopadla malá autoklempírna v Hlubočepích.

Dobře dopadla. Je tam pořád. Pan Ulrich, její majitel, má věru co dělat - na první pohled bylo vidět, že lidé se trefují svými auty do lecčeho, nejen do vrby.
Až mi to přišlo trapné, že jedu do klempírny s takovou bagatelou, jako kdybych přišel na chururgii, aby mi vytáhli z palce zadřenou třísku.

Pan Ulrich obhlídl rozsah škod. Chtěl vědět, jak se to stalo.
"Vrazil jsem do vrby," řekl jsem.
"No jo, do vrby..." Tvářil se chmurně. Měl jsem možná říct... do akátu. Nebo do hrušky. Třeba má pan Ulrich mimořádně pozitivní vztah k vrbám. "Nevadí, když to bude vopravený až zejtra?"

Jo, vážení, dneska se to vráží do vrby, když vám to opraví "až do zejtřka"...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: