Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 29.7.2002
Svátek má Marta




  Výběr z vydání
 >KULTURA: Rusalka v Paříži.
 >OHLAS: Oslava kritického myšlení
 >POLITIKA: Komu věřit? Novinářům nebo politikům?
 >MROŽOVINy: Mistr marin
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání se vzácným člověkem
 >PSÍ PŘÍHODY: Protikocouří pozorovatelna
 >DOPRAVA: Pokrytectví Odborového svazu železničářů a pana Duška zvláště
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ÚVAHA: Poučili jsme se z Hitlera?
 >PŘÍRODA: Nejsou co jsou
 >POČÍTAČE: Jak zabránit Modré Smrti
 >AFRIKA: Smířlivá politika pro znesvářený kontinent
 >VĚDA: Kam s nimi?
 >PENÍZE: Fondy - čekají nás na podzim novinky?
 >ZDRAVÍ: Roboti mezi námi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
29.7. POLITIKA: Komu věřit? Novinářům nebo politikům?
Martin Hoch

Když si večer pustím postupně troje "konkurenční" televizní zprávy, ani nevím proč to nedělá jeden tým?, je mě smutno. Nikoliv ovšem z toho, čím nás ctihodní "redaktoři informují", ale z toho, co jsme ochotni jim uvěřit. K tomu si jen přičtu, že redaktoři kupříkladu veřejnoprávníh médií smí mít "vedlejšky" u soukromých televizí, dále nejrůznější přechody "mediálních" špiček v oblasti managementu mezi veřejnoprávním a soukromým mediálním sektorem a je mě ještě podivněji. Železná kazajka mediální moci je opravdu pevná.

Situace je o to nebezpečnější, že skutečně náš národ po desetiletích absolutní nemožnosti svobodného projevu mediální cestou byl zneužit, neboť byl skutečným pokladem pro PR žurnalistiku, tedy zjednodušeně řečeno nikoliv pro strukturování početné novinářské obce a konkurenčního prostředí, které svobodu novinařiny podmiňuje, ale "žurnalistika" po roce 1989 se u nás vůbec nestrukturovala. Naopak je zde prostředí, kdy média formují skutečnost a vytváří jakousi virtuální realitu, tedy nereflektují potřebná témata, ale podsouvají témata, která mají v drtivé většině úkoly mocenské, politické, ekonomické, tedy manipulují naše vědomí k tomu, abychom se nebránili různým anomáliím, ale naopak je představují jako věci zásadní, potřebné… Snad jen slovo censura je potřebné nahradit dvojslovím INFORMAČNÍ BLOKÁDA. Tedy mediální moci stačí pouze zamezit, zejména skupováním médií, či umělým zřizováním novin často jen pro kupříkladu volební kampaň, či PR zakázku, tedy stačí zamezit tomu, aby se zde vyvíjela občanská společnost skrze pravdivou novinářskou reflexi.

Je to jednoduché…. Máš svobodu slova, tak si piš co chceš! Hlásají politici. Ovšem po roce 1989 se sice u nás objevila svoboda slova, ale málokdo z nás má tak silný hlas, aby se prokřičel kamkoliv do médií většího dosahu, kde není kritériem přijetí příspěvku už dávno, pradávno jeho kvalita, ale naopak loajalita vedení médií. Je to sterilizační, syntetický zásah do zdravého vývoje společnosti. Pokud místo nezávislých médií zde budeme nadále si hýčkat zkorumpované, či neobjektivní plátky v jejich velmi zjevném "informačním" monopolu včetně všech nezdravých propojení, potom znejistí celá občanská společnost a tato situace povede k chaosu. Ostatně už se tak děje, neboť toto nezdravé prostředí vede k ignoraci pravdivého poznávání skutečnosti, vede k přijímání "jednoduchých" řešení, k inklinaci zejména u mladých, frustrovaných lidí k drogám, k politickým i náboženským sektám, přichází doba chaosu. Což je opravdu nejlepší podhoubí pro nedemokratické síly.

Tento článek jsem začal psát po pro mne neuvěřitelné události, kdy ministryně zdravotnictví v pořadu "21" ČT na otázku moderátorky, zda ví, že poslanci možná zakáží tabákovou reklamu (pozn. Jedná se výhradně o snahu zamezit náborování cílenou kampaní tabáku dětí), tedy paní ministryně odpověděla, že doufá, že poslanci budou natolik suodní, že to neudělají. To je asi podobné, jako kdyby ředitel plovárny při vstupním interview řekl, že posílí vyšší skokanské věže, ale doufá, že správa plovárny bude mít tolik rozumu a nenapustí tam skokanům vodu. Opět mi ani tak nevadil zoufalý výrok zoufalé ženy, ale fakt, že druhý den toto "Fó Pá" nikdo ani nekomentoval. A dostávám se k závěru tohoto zamyšlení.

Dovolte mi zůstat u té cigarety, která je výmluvnou ukázkou novinářské práce. Cigareta zabije ročně půl milionů občanů Evropské Unie, s neuvěřitelnou perversí náboruje cílenou reklamou děti školou povinné, s ještě větší perversí se prodává v každých potravinách, aby tak ohrožovala příští generace, neboť je to největší pandemie v dějinách. A reakce politiků? Lžou nám a často asi i sobě, že kouření je o svobodné volbě, přestože mají k dispozici velmi přesné údaje, ze kterých pramení, že jen každý pátý kuřák by i v dospělosti kouřil dobrovolně, kdyby měl sílu na to přestat. Tedy proto tabák náboruje a zabíjí dětskou populaci, neboť právě volba pro cigaretu je volbou nerozumu, a návyk u svých obětí musí tabák získat dříve, než ta děcka rozum.

No a "druhá" strana?

Politici mají vliv na veřejnoprávní média a to velký, ta by potom pod jejich kontrolou, nikoliv censurou měla reflektovat společenský potřebná témata. Ale nic se neděje. Kde jsou chrabří investigativci? Kde jsou "Vlastní oči", kde je "Černá a bílá", kde jsou "Fakta", kde je "Občanské Judo", sice na naší straně, ale asi nikomu tak moc nevadí, že denně tabákové koncerny znáborují asi 400 nových obětí, neboť každý druhý kuřák zemře na tento "legální" výrobek a každý téměř první s touto nemocí započne před 13 rokem svého věku. Ministryně zdravotnictví dokonce veřejně řekne, že z peněz získaných z cigaret, tedy rozuměj ze spotřebitelské genocidy, podpoří zdravotnictví. Přičemž je velmi doložitelné, že kdybychom jen zamezili vzniku novokuřáků, tedy zakázali prostřednictvím politiků reklamu a distribuci cigaret sítí potravinářských prodejen, můžeme snížit veškeré náklady na zdravotnictví na zhruba polovinu. Tak šílená a absurdní je nemoc kouření. Bývalý ministr zdravotnictví reagoval na otázku k tomuto tématu také zvláštně. Řekl, že nemá rád zákazy. Jako by ani nevěděl a přitom nám to píše na každé jedné krabičce, že cigareta zabíjí velmi útrpnou formou každý den 63 lidí, jen u nás v České Republice.

Politici ochraňují cigaretu dokonce i před Zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Protože samozřejmě a taková jsou i doporučení Světové Zdravotnické Organizace, ostatně i Evropské Banky, by cigareta měla být distribuovaná pouze nemocným v prodejnách specializovaných, kontrolovaných státem, bez jakékoliv přímé i nepřímé reklamy, neboť je nejhorší nemocí v lidských dějinách. Nic se ale neděje?

Kde jsou žurnalisté, aby se zeptali slavných jezdců formule jedna, zda jim nevadí, že skrze jejich propagační jízdy začalo kouřit asi 8 000 000 dětí, kde jsou, aby se zeptali Jiřího Bartošky, zda film, který má být inspirací a reflexí potřebuje podporu a tedy má propagovat utrpení dětí, vybíjení pětiny civilizace, ano každé páté úmrtí v EU má na svědomí cigareta, tedy cigaretovou pandemii.

Kde jsou politici, kteří jistě vědí, že ve většině rozvinutých zemí je cigareta nelegální už podle stávajícíh, přečasto základních ústavních zákonů? Nejinak je tomu i u nás. Kde jsme všichni? Cožpak tuto smrtící anomálii budeme tolerovat jen proto, že v počátku se tak nebezpečná nejevila, jenže už přes třicet let se po precedenčním soudu v USA jasně ví, že je to nejzhoubnější nemoc dějin. Jsme v totální informační blokádě.

Novináři si hrají na "investigativní" žurnalistiku. Ovšem vyšetřovat má Policie, upozorňovat má novinář. Proč si mnozí tuto úlohu pletou a klíčová témata, jako je třeba právě dětské kouření nechávají bez povšimnutí? Protože mediální moci se nelíbí práce policie, či spíše její pravomoci. Mediální magnáti a budeme se jednou velmi divit, že zase tolik jich po Evropě opravdu není, by si velmi přáli, aby mohli na svých stránkách vynášet pravomocné rozsudky, neboť "jejich" realita potřebuje i jejich oběti.Samozřejmě, že investigativní novinařina může nalézt témata, která přesahuji do trestněprávní roviny, potom je potřeba to oznámit Policii a třeba exklusivně za tento počin sledovat výstupy. Ve svobodné společnosti by média měla prosazovat občasnkou společnost, pomocí reflexe veřejného života zapojovat veřejnost do života, činí pravý opak! Média chtějí být vyšetřovateli i soudci dohromady. V praxi to pak znamená, že skutečnou práci policie jenom ztěžují. V dnešní době je navíc zločin natolik sofistikovaný, natolik atomizovaný, že je téměř nemyslitelné uhlídat ho "investigativní" žurnalistikou.

Myslím, že ta cesta je budování důvěry v politický systém a tedy i jeho reprezentaci, byť represivní, tedy i policii. Ať se nám to líbí nebo ne, do budoucna bude nutné posílení opravdu nejen policie, ale i občanské spolupráce s ní. K tomu je nutná právě důvěra ve správní a politický systém a to je prostor pro novinařinu. Přispět i kontrolou k takovému klimatu, kde se policie bude těšit vážnosti, kde politik bude nucen plnit své sliby a nebo třeba rezignovat, kde díky kvalitní novinařině lidé budou rozlišovat mezi domnělým a skutečným nebezpečím. Zatím to opravdu nejde, neboť jedním z nejvýraznějších nebezpečí je právě v drtivé většině novinařina, která nás odnaučuje soudnosti a zpracovává podle PR zadání, tedy vytváří umělou realitu a zkoumá, co jako kupříkladu spotřebitelé vydržíme. Je to drahý a nebezpečný komfort nechat se mást médii. Média jsou v moci finančníků, kteří přečasto kumulovali svůj kapitál, zejména potom v postkomunistických státech negativními cestami. Nejperversnější z nich je tabákové podnikání, tedy "legální" spotřebitelská genocida. Na ulicích potkávám spoustu mladých lidí s cigaretou v puse.

Obdivují třeba filmové hrdiny, možná piloty formule jedna, možná politiky, kteří nezaváhají, když s cigaretou v puse hovoří o svobodné volbě. Jenže, pokud nechají vládnout tabák, podle oficiálních údajů WHO zemře v příštím století miliarda lidí, nikoliv ze svobodné volby. Zemře miliarda lidí v příštím století, neznám lepší námět na investigativní žurnalistiku, ale bohužel neznám také jedinou reportáž, kde by se ctihodní "žurnalisté" zeptali lidí v tabákovém průmyslu, proč se spolupodílí na té genocidě, politiků, proč cigaretu ochraňují, lékařů, proč je nezajímá zdroj světové nemocnosti číslo jedna, dětí před školami, proč se "svobodně" rozhodli kouřit často už od třetí, páté třídy?

Asi se musíme ptát sami sebe. Novináři, jak patrno, nemají ani zájem, ani chuť, ani odvahu.


Další články tohoto autora:
Martin Hoch

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: