Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.7.2002
Svátek má Ignác




  Výběr z vydání
 >VÝROČÍ: Milton Friedman devadesátiletý
 >TÉMA: EU - zajímavé mráčky na obzoru.
 >POLITIKA: Budoucnost KSČM není růžová
 >OHLAS: Srbova kauza má politický rozměr
 >MROŽOVINY: Třetí scénář
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála PET lahví
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ ztraceného čokla
 >FEMINISMUS: A vous jí vlál...
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (1)
 >HUDEBNÍ RECENZE: Elán - žít z minulosti nestačí
 >PŘÍRODA: Mít kde žít
 >EKONOMIKA: Snížení sazeb se čekalo
 >ZDRAVÍ: Co je to cukrovka?
 >Rezignuj, nebo budeš zabit
 >ZDRAVÍ: Okusování nehtů, možné příčina a zbavování se zlozvyku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
31.7. VÝROČÍ: Milton Friedman devadesátiletý
Václav Klaus

Poslední červencový den se dožívá krásného životního výročí jeden z nejvýznamnějších ekonomů (a společenských vědců) druhé poloviny dvacátého století, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Milton Friedman. Když jsem ho asi po dvou letech viděl letos v květnu ve Washingtonu, při příležitosti prvního udělení s jeho jménem spojené Friedmanovy ceny (byl jsem neuvěřitelně poctěn členstvím v mezinárodní porotě, která tuto cenu udělovala), byl jsem překvapen jeho fyzickou i duševní kondicí, jasností jeho myšlenek a schopností je neméně jasně sdělovat.

Jeho role v ekonomické vědě a při formulování východisek hospodářské politiky byla a je zcela mimořádná a není pochyb o tom, že jeho myšlenky ovlivňovaly celé generace ekonomů nejen ve Spojených státech, ale prakticky v celém světě. Řada z nás se setkávala s jeho texty i v komunistické éře a byla jimi už tehdy výrazně oslovena. Je půvabné, že jsem byl dokonce označován za friedmanovce (a exponenta Chicagské školy) i komunistickým režimem, což jsem však vždy považoval za poctu a ne za obvinění. Studovat jeho díla nám pomáhala pochopit ekonomickou realitu kolem nás (a dodal bych, že i u nás), pochopit ekonomii a s ekonomií spojený způsob myšlení, orientovat se v ekonomické metodologii a dobrat se podstaty úlohy trhu v lidské společnosti, úlohy státu ve svobodné tržní ekonomice a v neposlední řadě významu peněz v ekonomice. Existuje jistě mnoho dalších významných světových autorů, kteří ovlivňovali naše uvažování, ale Miltonu Friedmanovi se nikdo nevyrovná z hlediska intelektuální a lidské integrity, v pevnosti jeho odborných i ideových (až ideologických) postojů, v jeho odvaze k boření ustálených mýtů, v jednoduchosti a jasnosti jeho textů a nepochybně ani v rozsahu a kvalitě jeho příspěvků k ekonomické teorii a k teorii hospodářské politiky. Mimořádný je i jeho osobní šarm a otevřenost vůči svým kolegům a žákům, jimž vždy velmi pozorně naslouchá. Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem s ním mnohokrát mluvil, že jsem s ním hrál tenis i lyžoval, že jsem pronášel laudacio k jeho čestnému doktorátu na pražské VŠE a že on pronášel laudacio k mému ocenění na univerzitě v americkém Stanfordu. Každé setkání s ním bylo nezapomenutelnou událostí a nesmírným poučením a obohacením.

V oblasti ekonomické teorie považuji za klíčový jeho Restatement of the Quantity Theory of Money (z roku 1956) a všechny s tím spojené texty z oboru teorie poptávky po penězích, jeho "program měnové stability", jeho teorii nominálního důchodu, jeho práce o vztahu inflace a nezaměstnanosti, jeho analýzu vztahu peněz a inflace, atd. To byl teoretický přínos, za který dostal Nobelovu cenu.

Ekonomickou vědu velmi obohatily jeho Essays in Positive Economics (z roku 1953), které přesvědčivě oddělily pozitivní a normativní ekonomii. Do stejné oblasti patří i jeho argumenty o tzv. instrumentalismu vědeckých předpokladů a jeho výklad časových zpoždění v hospodářské politice (rekognoskační, rozhodovací a implementační zpoždění). To výrazně ovlivnilo jeho názory o hospodářské politice, o fixních nebo flexibilních pravidlech politiky a o sporu keynesiánství a monetarismu (konec konců slovo monetarismus je s Friedmanem těsně spojeno). Jeho "money matters" je pro řadu z nás konstantou našeho uvažování a i proto jsme vedli takový spor o politice naší centrální banky v druhé polovině devadesátých let. Naši centrální bankéři Friedmanovi bohužel moc nerozuměli a nevěřili.

Milton Friedman nebyl pouze teoretikem rigorózní ekonomické vědy. Byl (a je) důsledným zastáncem neomezované tržní ekonomiky a bojovníkem proti obhájcům extenzivní úlohy státu v ekonomice. Jeho knihy Capitalism and Freedom (z roku 1962) a Free to Choose (1980), obě přeložené do češtiny, zásadně ovlivnily milióny lidí na celém světě.

Friedman natolik nevěřil v možnost státu potlačit lidské chování a spontaneitu lidských vztahů, že byl jedním z mála, kdo nepodlehli schématu centrálně plánované (direktivní, příkazové) ekonomiky a kdo i ekonomiku komunistické éry chápal jako zvláštní, samozřejmě velmi podvázanou, ale přesto tržní ekonomiku s nedokonalými, nicméně dominantními horizontálními vztahy (na mikroúrovni). To řadu z nás před dvěma, třemi desetiletími výrazně oslovilo. Jeho nekompromisní postoje pak ovlivnily i naše názory na transformační strategii devadesátých let, na liberalizaci, deregulaci i privatizaci.

Za zmínku stojí i Friedmanův osobní život. Narodil se v roce 1912 emigrantům z východní Evropy. Rodina byla velmi chudá a mladý Milton se musel velmi moc sám starat o to, aby mohl studovat, zejména v době velké krize třicátých let. I naši studenti by měli vědět, že budoucí nositel Nobelovy ceny každý den svých studií myl nádobí v jedné newyorské restauraci. Jeho výklad těchto věcí je velmi poučný. Více než šest desetiletí s ním sdílí život (a představuje významného partnera i v myšlenkové oblasti) Rose a jejich vztah je v mnoha ohledech přímo ukázkový. Málokdy se stane, že manželská dvojice (ve věku kolem 85 let) společně napíše memoáry osobně-odborného rázu s názvem Two Lucky People. Přejme jim, aby jim to ještě dlouho vydrželo.

23. VII. 02


Webová stránka Václava Klause


Další články tohoto autora:
Václav Klaus

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: