Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 1.8.2002
Svátek má Oskar




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Vizita s císařem (z afrických vzpomínek)
 >UNIE: Do EU ano, ale...
 >RUSKO: Patří už Rusko mezi demokratické země?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: První hřích Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dočista jak debilové
 >PSÍ PŘÍHODY: Záhuba jedné velké radosti
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (2)
 >ZE ŽIVOTA: Nárazníky aneb jak si s námi automobilky hrají
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (12)
 >USA: Pámbu a slib
 >PŘÍRODA: To je hlas!
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích (3)
 >POLITIKA: Další mrtví ve světě v souvislosti s 11. zářím ?
 >Lidé v Chile mají dosud strach mluvit
 >ZDRAVÍ: Jak u žen vznikají sexuální poruchy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
1.8. ZE ŽIVOTA: Nárazníky aneb jak si s námi automobilky hrají
Marek Toman

S vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak se blížím k zádi vozu, který najednou vycouval z parkoviště. Stál jsem na brzdě, ale nebylo to nic platné. Doklouzal jsem až k němu. Ještě těsně před nárazem mi blesklo hlavou, že rychlost není tak vysoká, aby… třeba se jenom ťuknem nárazníky…

BUM!
Vlastně spíš: Bum.
Můj favorit přestál náraz vcelku bez úhony, až na vysypané světlo. Tmavozelené toyotě se na její estetické, propracované, líbezné vyboulenině karoserie tam, kde by měl být nárazník, objevila nenápadná prasklinka.
Majitel toyoty svraštil čelo a vyjádřil se, že policie bude nutná. Vraštili jsme čelo oba. Během pár hodin do příjezdu utahaných policajtů jsme se nicméně docela spřátelili. V očích policajtů jsem si přečetl, že jsem ten den již několikátý idiot, který nezastavil včas. I s nimi se mi však podařilo se víceméně spřátelit.
Po čase jsem potkal majitele toyoty v metru a mohli jsme porovnat škody. Výměna reflektoru ve škodě: přibližně tisícovka. Výměna oné vypouklé líbeznosti: PŘES DVACET TISÍC!!!
Celý omámený jsem vyšel na ulici a rozhlédl se kolem sebe.

KAM JSTE SE PODĚLY, NÁRAZNÍKY?
Pamatuji si vás jasně ze svých klukovských let. Věnovali jsme vám dost velkou pozornost, měli jsme vás vzhledem ke své výšce ostatně pěkně po ruce. Byly jste z černé gumy, masivní, často ještě s menšími kolmými nárazníčky. Větší, menší, vždy ale solidní základ. Jistota. Když se ťuknem… Jak asi probíhala porada ve vývojovém oddělení jisté automobilky, která začala první dělat nárazníky coby součást karoserie? Nárazníky odlišené tvarově, ale ne materiálem?
"Vypadá perfektně," vyjádřil se ředitel marketingu a labužnicky si loknul kávy. "Už ho vidím na titulních stránkách… nejlíp s nějakou číčou na kapotě… Jenom, sakra, jako by tam něco…"
"Chybělo?" lišácky nadhodil šéf vývojového oddělení.
"Ale co, Jardo?"
"Přijďte na to sa-mi, však jste za to pla-ce-ný," zazpíval vtipálek z vývoje.
"Maruško!"
Ze sekretariátu se vyvlnila esteticky řešená krasavice. Zvlášť tam vzadu dole.
"Prosím vás, podívejte se na tenhle návrh. Něco tam chybí a Jarouš nám nechce říct co… Hoďte na to neunavený voko…"
"Dyť to auto nemá nárazník!"
"Jarouši, dyť to auto nemá nárazník!"
"Ale zato jak vypadá! Jak zadní křivka plynule přechází dolů! Jak je to esteticky řešený!"
"No jo… ale když se ťuknou, tak bude třeba vyměnit celej díl, hádám. Zacálujou nejmíň…"
"Dvacet litrů, pánové," prohodil suše ředitel obchodní sekce.
"Sežerou nám tohle lidi?" zeptal se ředitel marketingu úzkostlivě.
"Myslíš, Jarouši, že nám to sežerou?" suše zopakoval otázku ředitel obchodu.
"Co vy, Maruško…?"
"Já myslím, že to auto bude opravdu pěkný. Naše strategie je zaměřit se hlavně na mužské zákazníky, že. Přilákat agresivní samce, kteří si potřebují něco dokazovat. Aspoň takhle jste se na minulé poradě shodli. Psala jsem přece zápis. A agresivní samci, kteří mají potřebu něco si dokazovat, rádi investují do všelijakých možná zbytečných, ale zároveň esteticky řešených věcí," pronesla Maruška a přejela si jaksi mimochodem dlaní bok.
Ten večer zamumlala manželka ředitele marketingu před usnutím: "Zapomněla jsem ti říct… dneska jsem s tím naším firemním auťákem ťukla do nějakého chlápka… drcli jsme do sebe ale jenom nárazníky a nic se nestalo… vlastně jsem si na to vzpomněla až teď…"
Ředitel se nejdřív vyděšeně posadil, pak si zase s klidem lehl.
No co. Holt se bude v branži hejbat víc peněz. A oni si musí odsouhlasit větší odměny, v práci. V tom dnešním světě. Kde aby se člověk za chvíli bál s někým sťuknout. Vždyť by mu museli vyměnit celej nárazník.


Další články tohoto autora:
Marek Toman

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: