Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 1.8.2002
Svátek má Oskar




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Vizita s císařem (z afrických vzpomínek)
 >UNIE: Do EU ano, ale...
 >RUSKO: Patří už Rusko mezi demokratické země?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: První hřích Václava Klause
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dočista jak debilové
 >PSÍ PŘÍHODY: Záhuba jedné velké radosti
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (2)
 >ZE ŽIVOTA: Nárazníky aneb jak si s námi automobilky hrají
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (12)
 >USA: Pámbu a slib
 >PŘÍRODA: To je hlas!
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích (3)
 >POLITIKA: Další mrtví ve světě v souvislosti s 11. zářím ?
 >Lidé v Chile mají dosud strach mluvit
 >ZDRAVÍ: Jak u žen vznikají sexuální poruchy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
1.8. ZE SVĚTA: Vizita s císařem (z afrických vzpomínek)
Josef Lovell

Cisarovat je tezke a riskantni zamestnani. Vladnout a drzet pohromade tak komplikovane nejednotnou zemi jako Etiopie, bylo horsi nez co jineho. Tehdy, v sedesatych letech, v etiopskem císarskem pytli bylo namackano nekolik desitek kmenu a narodu, tradicne spolu znesvarenych. Hlavnich jazyku bylo asi dvacet, mimo mnoha lokalnich, vicemene samostatných dialektu. Oficialnim jazykem byla amherstina. V Eritrei u Rudeho more arabstina, italstina a anglictina pomahaly preklenout tamejsi jazykovy Babylon. Stale bylo ale mozno nalezt oblast, kde treba pet vesnic mluvilo jednim dialektem a sousednich deset osad jinym. Navzajem si nerozumeli. Navic k jazykovemu Babylonu byla zde komplikovana nabozenska a kmenova situace. Dominovali krestane, vetsinou koptickeho vyznani a moslimove. Mezi nimi pretrvavalo nepratelstvi. Haile Selasie se snazil resil vaznejsi spory osobne, sam na miste. Tradicne kazdy mesic navstivil jednu z provincii.
Jednoho dne jsem se dozvedel, ze se snad chysta priletet k nam, do Asabu, coz byl tehdy hlavni etiopsky pristav a administrativni centrum jihovychodni Eritree. Vedel jsem, ze vzdy v doprovodu mistniho guvernera navstivi tez nemocnici. Guverner, armadni general, zde zastupoval cisare, s kterym byl kdysi v exilu v Anglii. Choval se ke mne vzdy pratelsky a kde mohl, nemocnici pomahal. Zasel jsem si k nemu pro blizsi informaci: "Excelence, muzete mi laskave rici, kdy budeme pocteni cisarskou navstevou ?" S urcitymi rozpaky odpovedel "Doktore, vite, ze pro vas udelam vse co mohu, ale toto je statni tajemstvi, otazka bezpecnosti. Lituji, ze vam nemohu vyhovet." Nezbyvalo nez se rozloucit.
Citil jsem, ze jej odmitnuti mrzi a ze chce situaci nejak vylepsit. Stal jsem jiz ve dverich , kdyz me zavolal zpet: "Podivejte se z meho okna. Vidite tam ty diry na silnici ? Az je budou zahazovat, tak bych pridal tri dny. Vsimejte si take spinavych cmouh na pruceli me rezidence. Az je budou whitewashovat, tak bych pridal 24 hodin. Datum prijezdu ale prozradit nemohu." Mel pravdu. Cisar priletel druhy den po tom, co pruceli uradu zarilo novym naterem a i s tou silnici to presne vyslo.
Cisarska navsteva byla originalnim zazitkem a to jiz od sameho pocatku. Ocekavali jsme jej na slavnostne vyzdobenem letisti. Polozili tam pro sveho panovnika, ktery byl postavou mimoradne maly, drobny clovek, cerveny koberec, na jehoz konci byl mustek z trech drevenych schudku. Kolem cekali mistni hodnostari a vojenska posadka s kapelou. Pocitali s tim, ze cisar vystoupi s velkou vaznosti na mustek, zasalutuje a a pak jej uvitaji statni hymnou. Ihned po priletu kapela zacla ladit nastroje a chystala se zacit. Kdyz se ale otevrely dvere ctyrmotorove dakoty, misto "lva z Judei" z letadla vazne vykrocili dva miniaturni pejskove chihuahuove a postavili se na ten cisarsky mustek. Byli to jeho nejlepsi pratele. Vsude cisare doprovazeli a v ceremonialu se vyznali vyborne. Pak se objevil Haile Selasie v uniforme anglickeho generala a sel pomalu po koberci. Kapela pocala hrat hymnu. Nyni se stalo neco neocekavaneho. Mustek postavili lajdacky, bylo vedro a kdyz stary panovnik na nej vylezl, tak se pocal i s tim mustkem zretelne kolebat. Nejdrive z mustku utekli oba mali chihuahuove a my jsme s hruzou cekali, ze je rozkolebana cisarska vysost bude nasledovat. Nejvetsi hruzu z toho mela kapela a jak se zacal cisar kolebat, zacli z rozcileni hrat falesne. Cim vice se kolebal, tim falesneji. Kdyz se nakonec dokolebal a nespadl, muzikanti se vratili zpet do toniny a hymnu dohrali. Brzy po priletu panovnik navstivil nemocnici, ktera nesla jeho jmeno a za kterou jsem byl zodpovedny. Prijel ve velkem chevroletu s pejsky sedicimi na panovnikovych ramenech. Tak zacla cisarska spitalni vizita na pobrezi Rudeho more - pro me neopakovatelny zazitek. Slo nas asi ctyricet. Vpredu cisar s korunnim princem, se mnou a s mou zenou. Nasledoval kolega chirurg s guvernerem. Kolem nas cisarova ochranka a za nami zastup vojaku a lokalnich autorit. Pruvod uzavirali dva dustojnici. Kazdy z nich mel pytel s bankovkami. V majorove byly desetidolarovky, plukovnikuv byl plny dvacetidolarovek. Kazdemu pacientovi dali deset etiopskych dolaru. Vyjimkou byly tehotne maminky. Ty pocitali dvakrat, tak kazda dostala po dvaceti dolarech. Tato scena se mi libila.
V nemocnici jsme vzdy meli mezi stovkou nemocnych alespon jednoho "nemocneho" z mistni basy. Bezne to byli pacienti v uvozovkach. Predstiranim nemoci se snazili ulejt z vezeni. Nekolik dni pred cisarskou navstevou policiste prinesli na nositkach vezne, znameho zlodeje s prezdivkou "Sestiprstak". Od policistu jsem se dozvedel, ze "Sestiprstak upadl a nyni jen lezi, nemuze se posadit, nohy ma mrtve. Navic nemluvi a jen s obtizemi septa". Po dukladnem vysetreni mi bylo jasne, ze jde o stoprocentni simulaci. Chapal jsem jej. Pobyt v etiopske/eritrejske base nebyl zdaleka zadny med. Nakonec Sestiprstak byl prijat, a to i k radosti doprovazejicich policajtu. Take pro ne pobyt ve spitale mezi sestrickami byl mnohem prijemnejsi nez v neslavne vezenske instituci. Sestiprstak skoncil v nejvetsim nemocnicnim pokoji, retizkem privazan k luzku. Byl spokojen, i kdyz "choroba" se nijak nelepsila. Nohy byly trvale "mrtve", neposadil se a jen septal.
Etiopie byla sice konstitucni monarchii, ale stale tam pretrvavalo mnoho feudalnich zvyklosti. Tradicne behem cisarske navstevy kdokoli, i nejchudsi zebrak, mohl cisare oslovit a pozadat o pomoc, postezovat si na utrpene prikori, nespravedlnost a mohl panovnikovi predat i pisemnou petici. Cisar vzdy, bez vyjimky, kazdeho poctive vyslechl a casto slibil pripadne vysetreni. K nekolika suplikacim doslo i behem nemocnicni navstevy. Posledni z nich byl Sestiprstak. Kdyz se cisar blizil k jeho luzku, ze zmeneneho vyrazu zlodejova obliceje bylo zrejme, ze se k necemu chysta. Skutecne. Cisare oslovil a zdalo se, ze jej necim pobavil. Sedmdesatipetilety Haile Selasie se zastavil, na unavene, unudene tvari se objevil usmev. Po chvili se obratil ke guvernerovi a dal zlodeji milost.
Nakonec cisarske vizity se me Haile Selasie ptal, zda-li neco pro nemocnici nepotrebuji. Diky americkym a svedskym pratelum jsme na tom tehdy nebyli nejhure a pak jsem mel smutne zkusenosti s vymahanim cehokoli na etiopske byrokracii. Cisari jsem za nabidku uctive podekoval, ale zduraznil jsem, ze momentalne jsme sobestacni, snad v budoucnosti. Odpoved cisare prekvapila. "Doktore, jste jeden z vzacnych lidi, ktery nic nechce. To se mi casto nestava. Kde jste se narodil ?" " V Cechach ? Znam, hezka zeme." Pak, tentokrate k memu prekvapeni, dodal " Karlsbad - zda-li pak tam stale delaji obrovske (gigantesque) cise na vino ?" Necekaje na odpoved, s usmevem se rozloucil.
Schylovalo se k veceru. V teto oblasti slunce zapada i vychazi velice rychle. Kdyz cisar s pejsky a s celym doprovodem odjizdel, byla jiz jasna africka noc s miliony hvezd.
Obdobi bezprostredne po zapadu slunce jsem mel nejradeji. Na cele pobrezi se snesl klid a ticho jakoby zesilovane jemnym sumenim more. Miliony cikad skoncilo hudebni predstaveni. Ozvou se opet az za hodinu, ale jiz s jinym uklidnujicim repertoarem a hvezdne diamanty na asfaltove cernem pozadi padajicici v dalce v stribro Rudeho more me nikdy neprestaly okouzlovat.
Ihned po odjezdu vzacne navstevy jsem zaslechl nezvykly hluk. Byl to Sestiprstak, ktery tentokrate neseptal, ale kricel, ze dostal milost, at jej okamzite od postele odsroubuji, ze chce jit ven. Z nemocnice neodchazel, utikal.
Druhy den po pristavnich barech si domorodci povidali o tom jaky je cisar stale pasak. Doktor v nemocnici deset dni a deset noci zcela neuspesne lecil nemocneho, ktery nemohl chodit ani mluvit. Pak stacil jeden cisarsky usmev, nekolik slov a tezce chory se okamzite uzdravil. Vzpominali na biblickou prihodu s Lazarem, mluvilo se i o cisarskem zazraku.


Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: