Mockrát jsem tu popisoval taškařice prožívané s Bartem a zahradní hadicí. Pokud jste popisu unikli, velmi stručně - při kropení se Bart snaží kousnout do proudu vody, já předstírám, že mi to vadí, uhýbám a Bart se za proudem pachtí a honí.

Už dávno jsem zjistil, že je to celkem fotogenický výjev. Voda, pes, kolem dokola zahrada. A dobře se zkoušejí digitální foťáky, jak reagují, jak svižně jim klape spoušť. Obvykle to dělám tak, že kropím a můj syn David fotí. Nebo naopak.
Občas to dělám sám. Má to nevýhodu: jakmile se Bart trefí, stříká voda a aparátu hrozí úhona.
Dnes mě osvítil duch svatý a připadl jsem na prostinký nápad. Hadici jsem připevnil k plůtku, odstoupil jsem a z povzdálí Barta fotil.

Bart nejdříve užasl - proud mu neuhýbal! Mohl si v klidu určit, odkud skočí a jakým úhlem skočí a kde se do proudu zakousne... Pokukoval po mně, co tomu říkám. Nic jsem neříkal, fotil jsem.
Přiznám ovšem, že jsme postupem času nabýval pochybností. Bylo vidět, že ho to baví mnohem míň, než ruční práce. Dokonce mě napadlo, že to dělá z pocitu povinnosti, aby mi udělal radost. Že si myslí, že to prostě musí dělat.
Budu metodu muset vylepšit.
Budu muset vymyslet něco, co by v Bartovi vyvolalo dojem, že dělá nějaké zlobení, že se mu v tom snažím bránit.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: