Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 3.8.2002
Svátek má Miluše




  Výběr z vydání
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 19
 >POVÍDKA: Nepoučitelná
 >ZE SVĚTA: Trable s AIDS (Z australských vzpomínek)
 >ZDRAVÍ: Co je klimakterium?
 >VTIP: Kupte rodičům mobil
 >POSTŘEH: O vlaku
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: NEBESKÁ - píseň pro ženský hlas
 >NÁZOR: O štětkách a politicích
 >VÝSTAVA: Cesta do středu země
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >DOKUMENT: Vyzývám vás - neodcházejte
 >TELEVIZE: Balvín nebo balvan?
 >SPOLEČNOST: Dumání nad jedním článkem
 >FOTOMOMENTKA: Pražský chodec 1 - Hnusný nevkus
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (3)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
3.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: NEBESKÁ - píseň pro ženský hlas
Jan Kovanic

1.

Podzimní stýskání,
podzimní plískání,
a kytka z bodláčí
mě bodá do dlaní.

Paměť už kamení,
nebeská znamení
neklamně označí,
kde bolest pramení.

2.

První byl velký pán,
měl smutek, že je sám
a já mu dala víc
než komu ještě dám.

To ráno bylo v snách
a večer už mi plách'.
A můj pláč na Měsíc
se ztrácel ve hvězdách.

3.

Ten druhý jenom krad´.
Byl zloděj, tak chtěl brát.
I ten zná lásky čas
a život může dát.

Dítě se nesluší.
Tou drobnou retuší
jsem zbyla sama zas
pod bledou Venuší.

4.

Další byl slušný hoch,
ten u mě uspět moh'.
Já mu to dala znát,
když kvetl ještě hloh.

Než trnky dozrály
zmizel mi do dáli
a já slyšela hrát
sluneční chorály.

5.

A tahle hudba sfér
nebyla nikdy fér.
Tak sama odmávám
konec milostných her.

Už mě nepopletou
tou něžnou ruletou!
Navěky zůstávám
vyhaslou kometou.

Psáno v Praze v listopadu 1994, repase srpen 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: