Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 5.8.2002
Svátek má Kristián




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Nezabíjející zbraně
 >POLITIKA: Palestinsko-izraelský konflikt a jeho obraz ve světě
 >MÉDIA: Lauderovy hříchy aneb O čem novináři nepíší
 >POLITIKA: Do zbraně, občané!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Záhadné zmizení záhadného předmětu
 >PSÍ PŘÍHODY: Nežádoucí přilepšení
 >MEJLEM: Pražská lež záminkou k nové válce, tentokrát Washingtonu.
 >TÉMA: Feministky, politika a ekonomika.
 >PŘÍRODA: Životy dlouhé i krátké
 >EKOLOGIE: Kauza spalovna
 >ŽIVOT: Internet pro život fyzicky handicapovaných či starých lidí
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (4)
 >ZE SVĚTA: Rebélie pracujících dívek (Z afrických vzpomínek -2)
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >ZE ŽIVOTA: To jsou paradoxy ...

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Záhadné zmizení záhadného předmětu
Ondřej Neff

Nic nepiš, radí Míša, nebo se ještě najde mrtvola a budou tě tahat po policajtech.
Ženám se to radí... Jenže, nemohu jinak, psát to musím.
Nuže, šel jsem s Bartem na procházku kolem stadiónu Sokola k hotelu Mövenpick. Dojíždělo nás auto, světlešedý favorit. Všiml jsem si, že řidič měl pootevřené dveře, dost značně, odstávaly tak o 20, 30 centimetrů. Když jel kolem mě, zahlédl jsem na zadním sedadle nějaký podlouhlý předmět, zakrytý růžovou tkaninou, nejspíš povlakem z postele. Nezdálo se mi však, že by ten předmět zasahoval dopředu, aby bylo nutno otevírat levé přední dveře.
Auto projelo. Čekal jsem, že zastaví u služební vrátnice hotelu. Pokračovalo však v cestě a vjelo do oblasti zákazu jízdy.
Padouchu jeden zatracená, řekl jsem si a vydal se s Bartem na vodítku stejným směrem. Ušel jsem asi dvě stě metrů. Auto jsem neviděl, zato se ozval hluk motoru a bylo zřejmé, že favorit je ve spodní části serpentiny a couvá. Dospěl až do místa těsně pod vlásenkovou zatáčkou, kde se dá zacouvat na neupravenou vedlejší cestu vedoucí ke schodům na Zatlanku. Tam otočil a vracel se nahoru už normálně,tedy po předu. Projel dosti značnou rychlostí kolem mě. Dveře měl tentokrát zavřené a na zadním sedadle ležel už jen ten hadr. Předmět zmizel. V tu chvilku jel dolů cyklista, mladý muž, který tudy jezdívá pravidelně. Bylo 7.20.

Nuže, pak jsem strávil dosti značnou dobu, abych našel to, co ten chlápek vyhodil. Nic jsem nenašel.
Jestli se v tomto týdnu najde někde v křoví mrtvola, nic mi nebude platné, že si pamatuju číslo toho auta.
Budu v tom až po uši a ani Bartovo svědectví mi nepomůže.
A nejhorší je to, že Míša bude říkat: Vidíš, já ti říkala - nepiš to!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: