Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 6.8.2002
Svátek má Oldřiška




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Program Špidlovy vlády je děsivý
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Sorry, Balvíne, sorry, Rado České televize, sorry, soude
 >POLEMIKA: Mylné úvahy Pavla Švandy
 >FOTOMOMENTKA: Pražský chodec 2 - Neobyčejné místo.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Hra na kočku a myš
 >PSÍ PŘÍHODY: Divnej chlap
 >EKONOMIKA: Vývoj ekonomiky USA ve tvaru "W" se zvyšuje
 >TELEVIZE: Indexace přinese likvidaci debaty
 >ARCHITEKTURA: Rakety míří k obloze
 >PŘÍBĚH: Spiritrus, aneb všemocný bůh Samohonka
 >POVÍDKA: Poklad
 >PŘÍRODA: Poslouchá kolenem
 >MEJLEM: Dočista jak debilové 2.
 >ŽIVOT: 25 věcí které vaše ženy nikdy nepochopí
 >ZDRAVÍ: Myomy a odejmutí dělohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
6.8. FOTOMOMENTKA: Pražský chodec 2 - Neobyčejné místo.
JITA Splítková


Tím neobyčejným místem, které má neustále svoji atmosféru, je nejstarší zachovaná zahrada na území Prahy - Vojanovy sady.

Tato zahrada je zmiňována už od druhé poloviny 12. století, jako součást Biskupského dvorce. Dvorec zanikl i zahrada, ale toto místo ke stavbě domů nikdo nepoužil.

V 17. století se tato parcela začlenila do klášterního komplexu řádu Karmelitek. Naštěstí na ní řeholnice založily opět zahradu. Karmelitky zde nechaly i postavit dvě kaple.
Uběhlo další století a zahrada sloužila k rekreaci dívek Vzdělávacího ústavu anglických panen.
Potom ji používali k odpočinku znavení pracovníci ministerstva financí. V první polovině 20. století se otevřela i pro veřejnost.

O této zahradě by se toho ještě dalo napsat - například údaj pro toho z vás, kdo neví proč Vojanovy - je to na počest herce Eduarda Vojana (1853 - 1920), který se narodil kousek odsud v Míšeňské ulici čp.67/10.

Díky vysokým zdem, které ji ohraničují a budovám (nyní Ministerstva financí), tu vzniklo jedinečné mikroklima.
Architekti renesance a baroka pokládali uzavírací zeď za velmi důležitou složku svých palácových staveb - zahrada nebyla totiž "jen zahradou", ale vlastně vnějším - přírodním pokračováním interierů. Zeď kolem zahrady má stejnou úlohu jako zeď domu, chránit a zajistit intimitu a možnost vytvořit jedinečný zelený pokoj, jehož vzhled není narušován okolím. Pro nerušený odpočinek a zaručenou jednotnost v atmosféře a architektuře zahrady, to byla geniální myšlenka. (V pozdější době - od anglických parků až do dneška - se filosofie architektů a urbanistů ubírala opačným směrem - viditelné, volně přístupné zelené plochy, přerušované stavbami.)

V předchozích stoletích se tady pěstovaly i oranžovníky a jiné subtropické rostliny. Ty zde teď nenajdete, ale zato je zde stromů, keřů a kytiček...


    


    



I doplňky dotváří zdejší pohodičku - třeba tento úl.
(Předpokládám, že autorem je místní zahradník Josef Čečil, ale nevím to určitě, jen dedukuji, protože úly vyřezával.)


V zahradách bývají pávi (ty zde jsou také), ale kde potkáte kohouta! :-)



Zahrada v zahradě.



V minulých letech zde byla zdařile restaurována tato malá zahrada, která je součástí Vojanových sadů.


    





Ceností každé zahrady je její šťastné umístění a staré vzrostlé stromy. Toto vše Vojanovy sady mají a ještě něco nejpomenovatelného... vždyť přeci liška říká Malému princi, že opravdovou krásu vidíme jen srdcem...




Příště o další zahradě, která o svého ducha pohody přišla.



JITA webová stránka


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: