Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 7.8.2002
Svátek má Lada




  Výběr z vydání
 >ARMÁDA: Turbulence kolem nákupu stíhaček
 >TÉMA NATO: Problematické výhody spojenectví
 >POLITIKA: Smutné proroctví
 >MROŽOVINY: Krásná Meredith...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Živý sen jako ze života
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání se srandovním pejskem
 >VZPOMÍNKY: JAROSLAV SEIFERT (Z českých vzpomínek -1)
 >PŘÍRODA: Predátoři mezi rostlinami
 >EKONOMIKA: Ceny dluhopisů patrně poklesnou
 >MÉDIA: Nabodeníčka do Unie?
 >VTÍPKY: O nebi čili ráji
 >ZAMYŠLENÍ: Veterán - bezdomovec, pomozte
 >EKOLOGIE: Problémy soudobé hudby.
 >ZDRAVÍ: Invalidní sanitka
 >POLITIKA: Program Špidlovy vlády je děsivý

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
7.8. EKOLOGIE: Problémy soudobé hudby.
Jaroslav Kováříček

Nedávno jsem se v jedné adelaidské nemocnici zúčastnil symposia svoji přednáškou na téma "hudba a zdraví". Když jsme s jejím ředitelem procházeli nemocnicí, naznačoval ten muž jemně abychom si všimli jak je v jeho instituci čisto a úpravno. Zeptal jsem se ho: "Co byste, pane řediteli, dělal, kdybychom teď zahlédli někoho jak tu s plechovkou barvy čmárá po stěnách?" Odpověď byla předvídatelná, ano, hned by zakročil, vandala nechal zajistit a stěnu očistit. "Nu vidíte," řekl jsem, "bez mrknutí brvy vnímáte vizuální ošklivost, setkali jsme se ale na chodbách s několika zvukovými ošklivostmi a ani uchem jste nestřihl. Ucho neslyšelo hřmotný automat na nápoje, nezareagovalo na nesmyslnou a ošklivou hudbu, pumpovanou do prostoru jídelny. A také to protivné pípání přístrojů vadí mi mnohem více než nějaká čmáranice na zdi. Vizuálním útokům je totiž snadné se bránit, mohu zavřít oči či se dívat jiným směrem. Zvuky však na nás působí i když se je snažíme neposlouchat či nevnímat."
Zvukové znečištění je opravdu jedním z nejhorších problémů moderní doby. Vážných právě proto, že jeho nebezpečí si valná většina veřejnosti vůbec neuvědomuje. Zvuk je velmi důležitou formou energie, která výrazně ovlivňuje dynamiku světa. Člověk moderní doby ztratil citlivost ku kvalitám zvuku, z hudby se stalo pouhé konzumní zboží. Lidské ucho, na každém kroku vystavované technologickému hluku a pahudebnímu rámusu, ztratilo jemnost a citlivost. Každý ví, že kdyby pravidelně pil třeba petrolej, poškodí si chuťové buňky a ztratí smysl pro chutná jídla i nápoje. To přirovnání se může někomu zdát přitažené za vlasy, odvážím se ale prohlásit, že naprostá většina hudby, která na nás dennodenně útočí z rozhlasu a veřejných ampliónů, poskytuje uchu zážitek srovnatelný. Proč tomu tak je? Přesnou odpověď asi nezná nikdo a důvodů je několik. Je to znak novodobé komerční společnosti, která staví svůj hodnotový řád především na vydělávání peněz a tučném zisku. Na trhu je přece mnoho produktů, které jsou zdraví prokazatelně škodlivé ale přesto jsou tolerovány veřejností, jejíž hodnotící kritéria byla záměrně a důmyslně ovlivněna reklamním průmyslem. "Marketing" je jméno boha konzumní doby. Není podstatným co člověk potřebuje, touto otázkou zabývají se jen pošetilci na okraji společnosti, hlavní společenský proud dbá, aby se lidem dostalo čeho chtějí a také dbá, aby lidé chtěli právě to, na čem se dá nejlépe vydělat. Naprostými přeborníky v ohlupování lidí jsou reklamní odborníci v Americe. Tato země hudebností nikdy nevynikala a geniálního skladatele světu nedala, přesto dnes ovládá hudební trh po celém světě. O tom, jaká hudba bude znečišťovat naše prostředí a kteří "umělci" stanou se světově proslulými rozhoduje dnes pět mezinárodních vydavatelských společností. Přes čtvrtinu trhu má pod kontrolou společnost Universal, která dala světu mimo jiné zpěváka Eminem. Tento chlapec nedostatek hudebnosti bohatě vynahrazuje vulgaritou a zhovadilou dekadencí. Placen je za to královsky, stejně jako mírně pornografická umělkyně jménem Madona, kterou obohatila svět firma Warner, ovládající čtvrtinu světového hudebního trhu. Dále jsou tu společnosti Sony, BMG a EMI. Ve středověku by ředitelé takových "kulturních" institucí s velkou pravděpodobností skončili na hranici, moderní doba je ale liberální, bez ohledu na následky.
Již před nějakými pěti tisíci lety existovala ve staré Číně vyspělá filosofie hudby a znalost jejího mocného působení. V pátém století před Kristem filosof Konfucius napsal: "Pokud by někdo chtěl vědět, zdali je království dobře spravováno, zdali morálka v něm dobrá je či špatná, ať zkoumá kvalitu hudby v té zemi a dostane se mu správné odpovědi." Je známo, že císař Šun v druhém měsíci každého roku cestoval po své zemi aby se přesvědčil o stavu své říše. Ne, nekontroloval účetní knihy ani nezpovídal úředníky v provinciích, jeho metoda průzkumu spočívala v zjišťování jakou hudbu jeho poddaní provozují a jak jejich tóny ladí se svým okolím, tedy s přírodou. Císař nebyl pověrčivý, měl totiž znalosti o kterých žádný ze současných politických vůdců nemá ani tušení. Podle staré čínské filosofie hudba byla základem vší existence. Tento náhled potvrzuje i současná západní věda, která konečně začíná chápat, že substancí existence není jakási hmota nýbrž energie (hmota je toliko jedním z projevů energie). Charakteristickou vlastností energie je cyklický pohyb a osciluje-li více soustav, tak jejich kmitočty mohou být buď v harmonickém nebo disharmonickém vztahu. Nasloucháním lze snadno rozpoznat skutečný stav společnosti i jiných živých systémů. V Evropě to byl učenec Pythagoras kdo jako první objevil, že hudba se dá vyjádřit čísly a matematickými vztahy, které jsou srovnatelné s ostatními poměry ve vesmíru. Jeho objevy v oblasti ladění nástrojů jsou stále platné a jeho modely tónových soustav nám umožňují pochopit podstatu harmonie. Ve staré Indii učenci rovněž rozuměli tajům moci hudby. Indickou nejznámější hudební formou jest rága a to, že byly zkomponovány rágy pro různé denní i noční doby nebylo aktem svévůle nýbrž hlubokou znalostí biorytmů. Ano, i náš organismus je druhem hudební komposice, s mnoha bohatými a neustále se měnícími rytmy. Když jdeme na prohlídku k lékaři zpravidla si nasadí na uši stetoskop a poslouchá hudbu našeho srdce, tedy jeho tempo, rytmus, melodiku. Ten poslech spolehlivě prozradí zdali je naše srdíčko v pořádku či má-li nějaké problémy, neboť pan doktor má ty patřičné znalosti, stejně jako čínský císař Šun.
Srdce je nejdůležitějším metronomem, neboť zdravé srdce tluče vždy tempem odpovídajícím daným potřebám organismu. V barokní hudbě najdeme mnoho překrásných pomalých vět označených Adagio, které mají předepsané tempo 60 tepů za minutu, tedy stejné tempo jako srdce člověka uvolněného a v pohodě. V té době řídila se i evropská hudba přirozenými rytmy, nástroje byly laděny s ohledem na akustické kvality daného prostoru a ne pod diktátem nějaké ladičky. Jeví se, že většinu těchto vztahů s realitou života hudba technologické společnosti ztratila.
Hudba je nejstarší umění, lidská řeč se zřejmě vyvinula z jednoduchých zpěvů, každá historická civilizace měla svoji hudební kulturu. Proč bychom se tedy dnes měli zabývat hudbou jako vážným společenským problémem? Inu, mnohé se v posledních padesáti letech změnilo. Technologický pokrok nám dal techniky zvukového záznamu a zesilování. Před sto lety musela být hudba živě interpretována, dnes se na nás ze záznamů valí neustále. Běžný člověk slyší živě hranou hudbu čím dál tím méně častěji. Akustické nástroje mají dané hranice hlasitosti, většinou bezpečně pod hladinou škodlivosti lidskému sluchu. Zesilovací aparatury mohou vyvinout zvuky takové intensity, že jsou zdraví škodlivé. I taková malá a zdánlivě nevinná sluchátka, připojena k Walkmanu, mohou v kombinaci se zvukově závadnou hudbou napáchat poškození sluchu. Nejen že mohou, miliony lidí po celém světě si dennodenně systematicky a nenapravitelně právě takovým poslechem ničí jeden z nejcennějších darů, totiž schopnost slyšet a naslouchat.
Hudba není jen příhodnou kratochvílí, nevzbuzuje v nás toliko příjemné či nelibé pocity, má vliv na celkový stav našeho těla i mysli. Je důležitou součástí kultury té které společnosti, její čarovná moc přesahuje do mnoha prostor lidské činnosti. Její působení však může být jak blahodárné tak i škodlivé až ničivé. Na to bychom neměli zapomínat. Moc hudby skvěle vyjádřil velký umělec Jehudi Menuhin ve své knize Téma a variace: "Hudba vytváří řád z chaosu, neboť rytmus vnáší do protichůdnosti jednotu, melodie přetváří nesouvislosti v plynulost a harmonie dává nahodilostem řád pospolitosti."
Je na každém jedinci chránit své potřeby, spoléhat na sebe a bránit se oné všeobklopující indoktrinaci. Informací i následováníhodných vzorů máme k disposici dost. A hlavně bychom neměli zapomínat, že i když hudba plní mnohé funkce jejím nejvyšším posláním jest vyjadřovat krásu. Taková hudba, toť vskutku velmi cenný dar.


Další články tohoto autora:
Jaroslav Kováříček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: