Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.8.2002
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Těžký úděl jediného spravedlivého
 >POLITIKA: Arogance moci zatím u nás nenarazila na hranici
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: Prostě na to mají
 >TÉMA: Převod kmene povinného ručení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Agenti cizí mocnosti
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Fantom průměrného platu
 >VZPOMÍNKY: VYCHÁZKA S BÁSNÍKEM (Z českých vzpomínek - 2)
 >POLITIKA: Národní zájmy - chybné úvahy Václava Klause
 >ZAJÍMAVOST: Z prázdninových cest
 >POVÍDKA: V poslední chvíli
 >PŘÍRODA: Predátoři mezi rostlinami - dokončení
 >FEJETON: Rychlík Béďa
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (14)
 >ZDRAVÍ: Barvy a typy vlasů
 >ARMÁDA: Turbulence kolem nákupu stíhaček

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
8.8. POLITIKA: Arogance moci zatím u nás nenarazila na hranici
Michal Klíma

Skupina lidí, v níž byl i Karel Srba, byla v roce 1999 obviněna z vydírání. Na zvukovém záznamu jsme slyšeli hlas jednoho z nich, jak vyhrožuje řediteli štiřínského zámku. Soudu však, kupodivu, záznam jako důkaz nestačil, a tak nebyli odsouzeni vyděrači, ale naopak ředitel Hrubý - k omluvě za to, že Srbu z vydírání nařkl.

Posléze byl tento úředník shledán zodpovědným za skandální pronájem Českého domu v Moskvě. Stát prý přišel o sto miliónů korun. Srba následně, když už nebylo zbytí, o místo. Následně ale zrekonstruoval usedlost za více než deset miliónů. Peníze měl údajně od matky a ta zas od Srbova dnes již mrtvého otce, který je prý nosil domů v obálkách a ukládal do krabice, aby bylo "na stará kolena" z čeho žít.

To vše je u nás možné. Bez ztráty cti, svobody či postavení. Jaký div, že se pak takový člověk domnívá, že je možno ještě víc. Třeba semtexem nebo střelnou zbraní zlikvidovat novinářku, která si dovolila o jeho aktivitách psát? Je-li pravdivá policejní verze, pak více zábran projevil narkoman a 14krát trestaný recidivista, který odmítl zločin provést.

Po 40 letech, kdy byla média a novináři pouhými služebníky režimu, jsou dnes dvanáct let novináři terčem zesměšňujících útoků ze strany politiků. Mistrem v tom byl samozřejmě předešlý premiér Miloš Zeman, pro nějž byli novináři mezi jinými póvl a hnůj. Nejde však jen o osobní urážky a o urážky novinářského stavu - jde o to, že politici jednotně a účelově ignorovali kritiku, včetně jasných důkazů o zneužívání moci.

Tato politika byla prostředím, které vedlo až k šílené představě, že novináře je možno zabít. Zaplaťbůh k vraždě nedošlo. Ovšem k důkladné sebereflexi politiků by to mohlo stačit. Je třeba zastavit aroganci moci. K demokracii, o niž usilujeme, patří svoboda projevu a také to, že státní úředník, který překročil své pravomoci, odchází. Zdálo se to možná přežilou pošetilostí. Nyní ale jasně vidíme, kde to může končit.

Autor je novinář a manažer, člen výkonného výboru Světové asociace novin

Michal Klíma


Další články tohoto autora:
Michal Klíma

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: