Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 8.8.2002
Svátek má Soběslav




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Těžký úděl jediného spravedlivého
 >POLITIKA: Arogance moci zatím u nás nenarazila na hranici
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: Prostě na to mají
 >TÉMA: Převod kmene povinného ručení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Agenti cizí mocnosti
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Fantom průměrného platu
 >VZPOMÍNKY: VYCHÁZKA S BÁSNÍKEM (Z českých vzpomínek - 2)
 >POLITIKA: Národní zájmy - chybné úvahy Václava Klause
 >ZAJÍMAVOST: Z prázdninových cest
 >POVÍDKA: V poslední chvíli
 >PŘÍRODA: Predátoři mezi rostlinami - dokončení
 >FEJETON: Rychlík Béďa
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (14)
 >ZDRAVÍ: Barvy a typy vlasů
 >ARMÁDA: Turbulence kolem nákupu stíhaček

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
8.8. POLITIKA: Národní zájmy - chybné úvahy Václava Klause
Jan Maršák

Diskuse o "české otázce" či o českých národních zájmech neutichá ani po volbách a to lze jedině přivítat. Příspěvky, které danou debatu oživily, jsou články Pavla Švandy a Václava Klause. Václav Klaus (Neviditelný pes, 6.8. 2002) polemizuje s Pavlem Švandou (Revue Proglas) o pojetí národních zájmů. Pavel Švanda v posledním čísle revue Proglas podle Klause prý uvádí mylné úvahy na toto téma. Je vhodné okomentovat i Klausovu polemiku, neboť i v ní je několik zajímavých interpretací situace před volbami do Poslanecké sněmovny (tu zejména podle mého názoru Švanda kritizoval) a otázky českých národních zájmů vůbec.

Akcentace tématu národních zájmů politickými stranami (a zvláště před volbami) není nijak zvláštní, neboť strany mají za úkol artikulovat témata, která jsou vnímána ve společnosti jako důležitá nebo uvádět některé problémy do veřejného prostoru. Národní zájmy jsou ovšem problematikou, která se v období předvolebních soubojů snadno změní ve vyvolávání starých nenávistí a démonů nacionalismu. K tomu došlo ze strany některých českých politiků. Uvádění hysterických argumentů o vlastnictví většiny českých médií německými vydavatelskými domy a z toho plynoucího možného ohrožení, bylo jen jedním z projevů této tendence. Nikoli tedy to, že politické strany téma národních zájmů reflektovaly a formulovaly, ale to jakým způsobem ho pojaly, bylo kritizováno. Zúžení současných českých národních zájmů na obhajobu Benešových dekretů (všech) a poválečného odsunu německých obyvatel je velmi diskutabilní.

Samotná koncepce národních zájmů je velmi komplikovaná, neboť v dnešní pluralitní společnosti je mnoho zájmů (ekonomických, bezpečnostní, vojenské a další), které se snaží prosadit. Jedná se o celý komplex vnějších i vnitřních vztahů daného státu. V současnosti je tak často jako národní zájem prezentován zájem skupiny, která dokázala své potřeby nejpřesněji artikulovat. Politické strany prosazují svou představu národních zájmů, ale center, které jsou s nimi v konkurenci je více a politické strany nemusí být nejsilnější. Zůstává proto naprosto relevantní otázkou zda lze něco jako národní zájem vůbec definovat. Spíše je nutné hovořit i u národních zájmů (obecně o zájmech ani nemluvě) o jejich různorodosti a následně i možné protikladnosti. Čeští politici opět tuto různorodost a protikladnost nepostřehli a směstnali národní zájmy do unifikovaného schématu vymezování se vůči Německu.

Klaus uvádí: "nemohu přijmout to, že karikuje (Švanda) potřebu definice a obhajoby českých národních zájmů". Sami politici potřebu vymezení národních zájmů zkarikovali svým jednoduchým vystupováním a svou "reakcí na vnější podnět". O národní (státní) zájmy šlo v celé vypjaté diskusi až v poslední řadě. Jednalo se čistě o předvolební boj, kdy se použije téměř vše jenom proto, aby se zvýšil počet možných obdržených hlasů. To bylo i cílem všech politických stran při hlasování o Benešových dekretech. Parlamentní politické strany si pragmaticky spočítaly, že přihlášení se k dekretům bude pro ně výhodné a setká se s kladným ohlasem u jejich elektorátu. Někteří poslanci zřejmě ve snaze celou záležitost náležitě zdramatizovat přišli ještě oblečeni do triček s různými protiněmeckými nápisy. Neprobíhala žádná rozprava (169 hlasů pro prohlášení) a definice národních zájmů po které tak volá Václav Klaus tak nějak zapadla v deklarované jednotě, která jak již bylo zmíněno ve skutečnosti neexistuje.

Klausovo tvrzení, že český stát (pravděpodobně tedy každý stát obecně) je "něco více" než deset miliónů jeho samostatných obyvatel, není možné přijmout. Z toho by pak plynulo, že Klaus se nehlásí k liberálnímu odkazu individualismu nýbrž k americkému komunitarismu, který ve svých filosofických východiscích dává velký důraz na společnost. Poměřovat jedince se společností je nepřijatelné zejména proto, že se jedná o dvě zcela rozdílné struktury, které mají naprosto odlišné vlastnosti. Jedinec má kvality, které společnost nemá a zároveň společnost disponuje atributy, které jsou nedostupné jedinci a vznikají právě interakcí mnoha jedinců. Klaus se svou komparací dopustil vážné chyby.

Poslední slovo ve své polemice věnoval Václav Klaus idealizaci minulosti. Sám říká, že by to byla chyba. Ovšem přístupem některých politiků (i Václava Klause) došlo právě k tomu, že situace po druhé světové válce byla vykládána jako zcela čisté a spravedlivé vypořádání se z válečnými zločinci. Argumentace vůči německým vyhnancům byla celkově velmi nekorektní (prohlášení o snaze německých činitelů o změnu výsledků II. světové války a strašení majetkovými přesuny). Z českých politických kruhů nebylo slyšet vyjádření o zločinech české strany během odsunu a nutnosti se kriticky vypořádat s poválečnou historií. Toto může naše národní sebevědomí posílit více než slova o české holubičí povaze.

Václav Klaus vyzývá k rozpravě o "české otázce", nicméně sám nenaznačuje nic co by tuto debatu mohlo posunout dále. Pak je třeba se zeptat, zda něco takového jako "česká otázka" či "český úděl" existuje. Existuje?


Další články tohoto autora:
Jan Maršák

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: