Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 16.8.2002
Svátek má Jáchym




  Výběr z vydání
 >PROGNÓZA: Stoletá voda zaplaví Prahu (LN, 1997)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zlatá devítka
 >POVÍDKA: I stromy mají duši
 >POVODEŇ: Čím hůř, tím drsnější humor
 >HISTORIE: Pražská povodeň roku 1784
 >POVODEŇ: Praha, čtvrtek 15.8. ráno
 >MROŽOVINY: Neohrabaný dělník pacifické války
 >POTOPA: Jezulátko Špidla a jiní
 >POVODEŇ: Praha, středa 14.8. ráno
 >POVODEŇ: Praha - Smíchov, středa 14.8. poledne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak se dostat na druhý břeh Vltavy
 >POTOPA: Voda v Praze zřejmě klesá
 >POVODEŇ: Praha středa 14.8. odpoledne
 >POVODEŇ: Praha středa 14.8. v době kulminace
 >POVODEŇ: Praha, úterý dopoledne

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
16.8. POVÍDKA: I stromy mají duši
Jiří Růžička

Ta jabloň byla vlastně symbol. Zastavili se tam na procházce lidi i lidičky všeho věku. Hlavně lidičky, tedy jako děti. U jabloně sedávali v hloučku, kuli tam své plány i pikle klukovské. V horku chránila jabloň svými polštáři listů malé dětičky, které tam mamky rády odkládali do chládku.

Ta jabloň nedaleko návsi stála. U cesty, po které chodívali bezmála všichni, co si přes ves cestu ukracovali. Sloužila též jako bod orientační a návštěvníky obce na špacíru na ní místní upozorňovali jako "u jabloně rovně", nebo "okolo jabloně a potom jako k Povejšilům" a tak podobně.

Večer sloužila jako ta nejmilejší společnice dvojicím, které se nejednou sešli

ve větším počtu, než bylo chtěno.

Ráno se od ní rozcházeli do polí ženy, co na polích těžkou práci vykonávali, aby si u ní pár slov vyměnili a možná si i postěžováním ulevili.

Koncem léta rozdávala své sladké plody. Děti své pro potěšení i užitek lidem a všem ostatním tvorům, co o ně stáli.

Celou generaci tam jabloň žila, nebyla opěvována, avšak nebylo dne, aby se o ní někdo nezmínil, nepomyslel na ni a snad i proto byla tím symbolem.

Ukládala do své živoucí schránky vše. Vše, co by lidská duše sotva unesla, vše, co může za jednu generaci lidí vzniknout i zaniknout.

Málokdo si v tu dobu uvědomoval, že strom také prožívá své nemoci, touhy, to po letních vedrech, kdy zem popraská a vody je nedostatek a snad i ponížení třeba v podobě ulomených větví po nemilosrdných bouřích.

Čekala jí však zkouška nejtěžší .

Tu noc, kdy již děti šly spát, milenci ulehli na lůžka z hebkých květů lásky, tu noc se do jejího hrdého těla zaryl příběh, který byl jiný než všechny ostatní.

Ten člověk, než vydechl naposledy svěřil jabloni vše. Ona byla poslední, ona to vše musela vyslechnout.

Ona musela vyslechnout to, co nemůže ani nejlepší přítel slyšet od tvrdého chlapa, který vydržel rány pěstí, denní lopotu v těžké práci a těžký život na horách, ale neunesl zradu lásky.

Tu noc, kdy vzal naposledy do drsné ruky silný provaz a uvázal smyčku okolo nejsilnější větve stromu, který důvěrně znal a který mu v tu chvíli ulehčil nejtěžší chvilku v jeho mladém životě, tu noc se něco stalo.

Již brzo, velmi brzo ráno se u jabloně dělo něco neobvyklého. Těžko si jabloň uvědomovala, že nastal nový den.

Den za dnem se měnil její život. Scházel jí obvyklý ruch, scházeli jí lidé.

Ač silná jako strom, neunesla poslední a nejtěžší zkoušku - poslední lidský příběh. Její duše, duše krásného a silného stromu byla nemocná.

Bouře, která zanedlouho přišla ukončila bleskem její život.

Přežila mnoho bouří, mnoho blesků udeřilo v nevelké vzdálenosti, ale tentokrát se nedovedla bránit. Její silná duše, duše krásného a hrdého stromu byla nemocná.


Další články tohoto autora:
Jiří Růžička

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: