Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.8.2002
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Česká národní povaha znovu přetřásaná
 >PENÍZE: Tučné dividendy z nekonformní investice
 >POLITIKA: Utáhnout si opasky!
 >MROŽOVINY: Sto padesát sedm miliard
 >POLITIKA: Vládě věřit - nevěřit ?
 >ZE ŽIVOTA: Ne všechny věci jsou takové jaké se zdají
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >PŘÍRODA: Kruhy v houbách
 >VĚDA: Rychlejší Einsteinova světla
 >TÉMA: Chceme se vzít
 >Nerovnoměrná globalizace spravedlnosti
 >SVĚT: Lovci tornád
 >ZDRAVÍ: Typy pleti a jak o ně pečovat
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 20
 >POLITIKA: Vláda sní o dostupném bydlení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
12.8. PENÍZE: Tučné dividendy z nekonformní investice
František Schilla

Léto co léto u nás padá déšť a padají kroupy. Pršívají však i vícetisícikorunové dividendy. Komupak ? Přece drobným "lidovým kapitalistům", tj. akcionářům vzešlým z někdejších účastníků první vlny kupónové privatizace - samostatně investujících "diků" (držitelů investičních kupónů) ! Právě v těchto dnech zvoní v řadě domácností pošťák a přináší - podobně jako loni - velice pěkný "dáreček": dividendu ve výši více tisíc korun na investiční knížku. A tak jistě i někteří z čtenářů Neviditelného psa v reakci na udivené otázky - podobně jako loni - vysvětlují svým dětem, jak senzační věcí byla kupónová privatizace, jež tržními nástroji odnaučovala účastníky stádnímu chování.

Třeba dnešní čeští (druhdy českoslovenští) občané, kteří v dotyčném kole první vlny, kdy se za každých zainvestovaných 100 investičních bodů rozdávalo po 30 akciích společnosti Železiarne Podbrezová, využili této jedinečné investiční příležitosti, dostávají v těchto dnech na každou třicítku akcií společnosti po 585,- Kč dividend (po zdanění a po konverzi na české koruny) za minulý kalendářní rok. Výroční valná hromada letos za rok 2001 schválila ve slovenských korunách navlas stejnou dividendu, jakou před rokem schválila za rok 2000. V důsledku vysokého kurzu české koruny k rozhodnému datu výplaty (tj. ke konci června 2002) ovšem čeští akcionáři tento rok dostávají na každou třicítku akcií přibližně o stovku českých korun na dividendách méně než loni. Z každé celé zainvestované kupónové knížky tak letos nám, českým akcionářům společnosti, plynou dividendy ve výši 5.850,- Kč, tedy oproti loňsku celkem asi o tisícovku českých korun menší. K trvalým výsledkům naší účasti v první vlně kupónové privatizace patří obojí - jak pravidelný letní deštík peněz jako takový, tak jeho meziročně kolísající intenzita v důsledku kurzových výkyvů. V tomto článku se zabýváme příjemnějším z obou jevů, totiž pravidelným letním deštíkem peněz v řádu více tisíc českých korun jako takovým.

Za celou dobu existence moderních kapitálových trhů se spekulanti všech kategorií, často za cenu velice bolestných finančních ztrát, zatím při investování do akcií nedopracovali k ničemu lepšímu než ke dvěma základním zásadám: 1) chceš-li si zachovat naději na nadprůměrný úspěch, pluj opatrně proti proudu (tj. nepřebírej při investování vzorce většinového chování a nepodléhej davovým náladám); 2) investice do akcií, mají-li být náležitě zhodnoceny, je třeba chápat jako záležitost povýtce dlouhodobou (podle znalců by akcionář měl akcie určitého emitenta držet minimálně čtyři roky - obecné pravidlo, že "prachy se musí točit a obracet", na akcie nelze vztahovat). Zkušenost českých akcionářů podniku Železiarne Podbrezová letitou moudrost obou těchto zásad jenom znovu potvrzuje.

Většinové chování v první vlně kupónovky, proti němuž bylo třeba plout, bylo jednoznačně spojeno s investičními fondy. Zcela objektivně, věcně a bez jakékoli škodolibosti lze konstatovat, že k fondovým akcionářům z první vlny, kteří dnes ještě porůznu přetrvávají, pošťák s vícetisícikorunovou dividendou na knížku nepřišel loni, nejde letos a nepřijde ani napřesrok už z toho prostého důvodu, že jich svého času - tj. v průběhu jednotlivých kol první vlny kupónovky, kdy se investovalo do podniků - jednoduše bylo příliš mnoho. Většina investičních bodů byla v první vlně investována prostřednictvím fondů a většina takto proinvestovaných bodů byla fondy v jednotlivých kolech proinvestovávána na základě stejných či obdobných šablon a pochodů, jež vedly ke stejným či obdobným ošidnostem či úskalím.

Namítnete snad: Jak to ? Vždyť kterýkoli fondový manažer se přece mohl během jednotlivých investičních kol rozhodovat podle svého a svobodně, tedy i jinak než většina, jinak než "hlavní proud". To je jistě pravda, leč jenom do jisté míry ! Chování fondů (do nichž byla soustředěna většina investičních bodů, tedy většina "kupónové" poptávky) bylo totiž do značné míry objektivně určeno, neboť muselo odpovídat velice striktním pravidlům. Každý "dik", který během předkola zvýšil celkový objem bodů v držení fondů, jenom dále zvýšil celkový "průtok" investic hlavním, striktně regulovaným proudem. Na rozdíl od samostatně investujících "diků" fondy např. nesměly vložit všechny svěřené investiční body do suverénně nejbezpečnější (nikoli ovšem nejlukrativnější) investice - společnosti České energetické závody (ČEZ) - a všechny nabyté akcie pak obratem nebo kdykoli později "střelit" na kapitálových trzích po 30.000,- Kč až 50.000,- Kč na knížku. V důsledku toho po první vlně zůstaly z obrovské disponibilní nabídky akcií ČEZu nevyčerpány ne snad stovky akcií, ani snad tisíce, desetitisíce či statisíce akcií, nýbrž akcie ČEZu v počtu dokonce řádově ještě o jednu cifru vyšším ! (Blíže viz článek Dokopáni ke "třicetinásobkům" až "padesátinásobkům" v NP ze dne 21.2.2002.) Naopak každý samostatně investující "dik", který bez hlubších analýz celou investiční knížku naráz vložil do akcií ČEZu, tak v uvedeném smyslu proti proudu plaval, neboť závazná pravidla ukládala fondům zajímat se o akcie jednoho emitenta nanejvýš do výše jedné desetiny vytvářeného portfolia (byť by tyto akcie v tom kterém kole té které privatizační vlny tvořily třebas plnou polovinu veškeré existující nabídky !).

Zatímco ekonomicky ne zcela optimální směr "hlavního proudu" poptávky (uzamčeného ve fondech), proti němuž bylo třeba v první vlně plout, byl v případě obrovské "porce" nabízených nejbezpečnějších akcií (tj. u akcií ČEZu) víceméně objektivně vymezen striktními pravidly, v případě akcií slovenských podniků tomu tak nebylo. Neexistovalo naprosto žádné ustanovení, podle kterého by investiční privatizační fondy musely jakkoli omezit kupónové investice na Slovensku ! Rozložení investic do českých a slovenských podniků fondům v první vlně nikde nikým nikterak předepsáno nebylo. Rozhodnutí většiny českých fondů, jež nabídku slovenských akcií většinou šmahem a důsledně ignorovaly, plně odráželo přiboudlou a splašenou konformnost, přesně ono nekritické podléhání převažujícím náladám a fámám (nejednou účelově rozdmychávaným právě protřelými investičními vykuky), před kterým odborníci varují. Jako jeden z mála, kdo se zde vymkl z obecné české (a jistě i československé) malosti, budiž v zájmu objektivnosti zmíněn Viktor Kožený (jinou otázkou, kterou zde neřešíme, ovšem je, co z toho nakonec měli či mají jeho kupónoví akcionáři).

Jaký to démonský našeptavač tedy v první vlně kupónovky na většinu fondových manažerů zapůsobil tak mocně, že je shodně svedl k ignorování nabídky akcií slovenských podniků ? Pomineme-li různé aspekty politické povahy (např. ministr Tomáš Ježek před rozpadem federace v hojně medializovaných vystoupeních požadoval zrušení federálního charakteru první vlny kupónovky a její rozdělení na českou a slovenskou část) či primitivní nacionalistické resentimenty (v době rozpadu federace se vnucoval obecný iracionální dojem o tom, že ti druzí a vše, co k nim patří, jsou z nějakého důvodu ekonomicky "horší", "slabší", "méně výkonní" apod.), byla tenkrát převažující nálada na trhu poznamenána především nerespektováním druhé z výše uvedených základních investičních zásad: V důsledku různých masivních ekonomických tlaků, do nichž se neprozřetelně dostaly, fondy zkrátka až na vzácné výjimky v dostatečném rozsahu nepojímaly kupónovku jako záležitost dlouhodobou.

Už samo tehdy obecně rozšířené heslo o tzv. "násobcích" nepřálo "kupónovému" uvažování s dlouhodobým horizontem. Každý "dik", který během předkola zvýšil celkový objem bodů v držení fondů u vidiny tzv. "násobku", tak tedy nejenom dále zvýšil celkový "průtok" investic hlavním proudem, ale navíc svým očekáváním pomáhal dodávat tomuto hlavnímu proudu nezdravou, fatální dynamiku. Také populární baviči, kteří působili v reklamních kampaních fondů, se po ukončení kampaně hlásili o své nasmlouvané honoráře… Zkuste dotírajícím věřitelům vykládat, že dostanou zaplaceno tehdy, až se jakési slovenské železárny zmátoří natolik, že začnou vyplácet dividendy ! Vyhlídka na komplikované zpeněžování majetku v jiném státě (a eventuálně i v jiné měně) s obecně rozšířenou vidinou "rychlých peněz" (a jistě ani s žalostným know-how a chatrným servisním zázemím řady fondů a investičních společností) pochopitelně neladila. Ano, především z důvodu potřeby "rychlých peněz" (čti: rychlých českých korun) pro nejrůznější věřitele fondoví manažeři až na vzácné výjimky do akcií slovenských podniků vůbec neinvestovali. Zde je třeba opět vyzdvihnout Viktora Koženého, který sice heslo o "násobcích" vytvořil a obecnou náladu pomáhal vytvářet a přiživovat, leč sám jí nepodléhal. Také to, že si dokázal vytvořit dostatečné servisní zázemí pro přeshraniční transakce, mu pak umožnilo plout zde proti proudu. (Rovněž postesknutí jistého národního umělce ohledně toho, že mu Kožený za účast v reklamní kampani údajně "zapomněl zaplatit" - přebírám tak, jak to před pár lety proběhlo tiskem - svědčí spíše o mimořádné odolnosti Koženého vůči ekonomickým tlakům, pod jejichž diktátem jednali jeho kolegové už při umísťování svěřených investičních bodů.)

Opomenutí slovenských akcií ze strany investičních fondů první vlny představovalo - jak vidno z každoročního přívalu dividend ze Slovenska - kardinální investorskou chybu. Chybu z valné části těžko napravitelnou a z ekonomického hlediska sotva obhajitelnou ! Právě v důsledku této strategické chyby fondů v pozdějších kolech první vlny poklesly ceny akcií slovenských podniků a vznikla řada jedinečných investičních příležitostí pro nás, samostatně investující "diky". (Osamocený Kožený, který na rozdíl od kolegů proti proudu plaval a do slovenských akcií za zástupy svých "oveček" mohutně investoval, zde , pravda, k záchraně pomyslné stavovské cti fondů nestačil.) Akcie Železiarne Podbrezová, z nichž v těchto dnech - podobně jako loni - v pohodě pobíráme tučné dividendy, představovaly jednu ze skvělých šancí, vytvořených v důsledku nekompetentní práce většiny fondových analytiků a manažerů z první vlny. Ti, kdo tuto šanci svého času využili, každoročně v reakci na zvídavé dětské dotazy ohledně "dárku od pošťáka" rozhodně mají o čem vyprávět. Není, přátelé, nesmyslnější kritiky kupónovky, než je kritika pozastavující se nad tím, že kupónovka svými tržními mechanismy nezvýhodňovala a neodměňovala stádní chování !


Další články tohoto autora:
František Schilla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: