Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 13.8.2002
Svátek má Alena




  Výběr z vydání
 >POVODEŇ: Praha, pondělí odpoledne
 >Sbírka na pomoc lidem zasaženým povodněmi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Několik stručných rad k jízdě v území ohroženém povodní
 >REPORTÁŽ: Praha 19.00
 >MEJLEM- REPORTÁŽ: České Budějovice
 >NÁŠ RYBNÍK: Divoké léto v Praze.
 >NÁZOR: Bude Hana Marvanová novou předsedkyní ODS?
 >KANADA: Testosteron - auto, hormon nebo obojí?
 >O FILMU: Road to Perdition
 >PŘÍRODA: Ty nejsi on
 >EKONOMIKA: Uplynulý týden v USA
 >ASTEROID: Kdo je ignorant
 >ŽIVOT: Zajímavá příhoda na dálnici
 >ZDRAVÍ: Hromadná znásilnění v dobách války
 >POVODEŇ: Praha, pondělí odpoledne

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
13.8. O FILMU: Road to Perdition
David Dolník

Druhý počin anglického režiséra Sama Mendese Road to Perdition (Cesta do záhuby) dokazuje, že máme co do činění s jedním z nejvýraznějších talentů posledního desetiletí. Filmová studia si většinou nechávají své oskarové favority až na podzim a léto zahltí nepříliš náročnými, technicky a akčně nabitými spektákly pro masy. Mendesův letní film si však říká o zlaté sošky americké Akademie natolik hlasitě a důrazně, že učitě nevyjde při příštím udílení Oskarů naprázdno.

Nesporné kvality oskarového trháku American Beauty nejsou dílem náhody. Druhý počin anglického režiséra Sama Mendese Road to Perdition (Cesta do záhuby) dokazuje, že máme co do činění s jedním z nejvýraznějších talentů posledního desetiletí. Filmová studia si většinou nechávají své Oscarové favority až na podzim a léto zahltí nepříliš náročnými, technicky a akčně nabitými spektákly pro masy. Mendesův letní film si však říká o zlaté sošky americké Akademie natolik hlasitě a důrazně, že určitě nevyjde při příštím udílení Oskarů naprázdno.

Velká herecká jména hollywoodské dávné i novější historie se tu vymanila ze svých škatulek, aby dokázala - a ona to opravdu dokázala -, že jsou schopna i jiných výkonů, než těch, které jim přinesly tolik slávy. Tom Hanks zde hraje zabijáka a vymahače irské mafiánské rodiny Michaela Sullivana, jehož starší syn se díky své neutuchající zvědavosti nachomýtne k jedné z tatínkových "schůzek". To samo o sobě by se dalo řešit soukromě, kdyby Sullivanovým partnerem nebyl syn kmotra rodiny Johna Rooneyho (Paul Newman). Rooney má k oběma mužům otcovský vztah - je biologickým rodičem jednoho z nich a v druhém má syna svého srdce. Rooneyho potomek se rozhodne předejít případnému prozrazení ze strany Sullivana juniora tak, že zlikviduje celou rodinu. To se mu povede pouze částečně. Zdrcený Hanks prchá se synem z jeho dosahu. Jen načas, protože jeho touha po pomstě je silnější. Mladý Rooney ovšem nezahálí a vysílá po jejich stopách slizkého zabijáka Maguireho (Jude Law).

Dreamworks v reklamní kampani hodně zdůrazňovali fakt, že přední klaďák Tom Hanks bude hrát postavu více než temnou. Sama o sobě je to reklama působivá, ale Hanks se své postavy zmocnil s natolik zuřivou vervou, že z toho běhá až mráz po zádech. Nikdy bych v jeho Sullivanovi s kloboukem staženým do čela a napřaženou pistolí nehledal Forresta Gumpa či kapitána Johna Millera. Jude Law, hollywoodský hezoun, známý třeba ze Spielbergova A.I., vyplní každou svoji scénu doposud nevídanou intenzitou, až si odvažuji říci, že na něj Akademie příští rok nezapomene. Kdyby proti němu stál herec jen o něco menší než Hanks, strhl by Law pozornost na sebe úplně. Ovšem opravdovým bonbónkem je vidět zestárlého Paula Newmana, jenž ze začátku jakoby opakuje své divácky nejmilovanější postavy, ale to je jen velmi účiný trik. Ještě před první třetinou, ve chvíli, kdy si před rodinnou radou vezme na mušku chybu svého syna, se mu v očích poprvé blýskne hluboké neúprosné temno chladnokrevného zločince. Je to moment natolik intenzivní, že divák si už nikdy nebude jist, jestli má Newmanovi fandit, anebo se ho bát.

Nelze opomenout ani nádhernou kameru velkého mistra Conrada L. Halla. Pro mne, jakožto studenta kamery, byla jeho práce koncekonců hlavní důvod, proč jsem na film šel. Road to Perdition je zachycena v tíživých odstínech zelené, šedé a hnědé, které doplňuje zlatavé světlo pouličních luceren. Rudá krev pak dodává těmto barvám nezvykle silný kontrast. Hallovo umění spočívá i v plánovaném podexponování celých kusů záběru a obličejů hlavních protagonistů, což je přímo proti jedné z neželeznějších hollywoodských zásad.

I když asi Road to Perdition nepředčí v popularitě Coppolova Kmotra, je to film po všech stránkách natolik zvládnutý, že si své místo v paměti diváků rozhodně udrží.

Psáno pro Bláznivou Markétu a pro Neviditelného psa.




Další články tohoto autora:
David Dolník

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: