Největší(nevíme jestli tato dnešní se ji nevyrovná) povodeň zaznamenaná v dějinách našeho města, postihla Prahu v únoru 1784. Soudobé noviny vylíčily ji takto:

..."Již 27. února v poledne počaly vltavské ledy pukati, voda prudce rostla a strhovala dravě obrovské ledové kry. Odplavila rovněž dřevěné chrániče mostních pilířů uprostřed řečiště, takže led měl uvolněnu dráhu po proudu řeky. Škoda, zjištěná téhož dne odpoledne, spočívala v tom, že byla odplavena četná skladiště dřívím Podskalí a odnesena proudem. Když rozpukaný led odplul, dravý proud poznenáhlu slábnul. Obyvatelé města děkovali z hloubi duše Bohu, že nebezpečí, hrozivší městu i okolí, bylo milostivě odvráceno.

Rozradostněni z přestálého nebezpečí, odebrali se klidně na lože, netušíce ani dost málo, že je překvapí nový děs v hlubokém spánku. Ale již o 11. hodině noční počala opět řeka stoupati a ti lidé, kteří byli ještě vzhůru nebo v prvním spánku, měli štěstí, že mohli s velikou námahou zachrániti aspoň část svých věcí a nábytku. Neboť o 2. hodině s půlnoci drala se voda vší silou do obydlí, ležících při Vltavě. Současně přibyl nový nápor ledu prý led z Berounky, již dříve tak zle proslulý. 0 3 hodině byly již všechny mlýny zcela pod vodou, jež proudila Svatoanenskou ulicí k zadní bráně bývalého alumnátu. Kolem 4. hodiny zasáhl i budovu c. k. bankální správy/ ležící proti svatému Jiljí, a proudil podle hraběcího GlamGallaského domu kde se vedral do stájí do celé ulice Platnéřské blíže benediktínského kostela sv. Mikuláše a dále Kaprovou ulicí do Špinhausu,^ v němž seděli vězni ve vodě po krk.

Mezi 5. a 8. hodinou ranní dosáhl výše, které nejen nikdo z žijících nepamatoval, nýbrž o níž není tuchy ani ve starých kronikách. Lidé, bydlící u vody, zachraňovali se okny po žebřících a čluny, které jezdily ulicemi. Kolem 6. hodiny roznesla se celým městem strašlivá zvěst o ohrožení proslulého mostu, pevné stavby, jež dosud neutrpěla nikdy nárazy vod a ledů. Skutečně byla tato pevná stavba každým nárazem vysoké hory ledu tak otřásána, že byl strach po ní přecházeti. A než se kdo nadál, ozval se za několik minut před 6. hodinou strašlivý rachot a domek vojenské stráže, postavený na pilíři uprostřed mostu, zřítil se s ohromným praskotem do řeky. Čtyři muži stráže, kteří tam spali spokojeně s připnutými nábojnicemi a kaškety na hlavách, našli při tom bídnou smrt. Tři z nich odnesla hned voda, čtvrtý byl utlučen řítícími se kvádry a zůstal ležeti na utrženém pilíři. Pátý byl pádem jen těžce zraněn. Byl s tíží zachráněn a jest naděje, že bude zachován na živu. Před očima odehrávaly se smutné a srdcervoucí scény. Zde byla unášena chalupa s lidmi, volajícími o pomoc. Tam plula postel s ženou a dítětem, jinde opět kus utrženého selského stavení, jehož obyvatelé našli již předtím ve vlnách vlhký hrob. Tak se střídala hrůza s děsem. 0 poledni dosáhla voda největší výše a rychlosti. Obyvatelé malostranského náměstíčka za maltézským mlýnem (dnes Velkopřevorské náměstí) zachránili se po žebřících na most. Současně zřítila se náporem vody velká budova na našem největším ostrově Štvanici čili Velkých Benátkách. Budova Invalidovny stála též hluboko ve vodě a z domů v Holešovicích a Podbabě bylo viděti pouze hřebeny střech.

Pražané nejsou dosud zajištěni proti novým pohromám, neboť voda proudí dosud velmi prudce a vláčí s sebou veliké kvádry mostních pilířů. Svatováclavská socha na mostě, stojící proti svatojanské, se rozdrolila, naklonila a hrozí zřícením. Proto jest veškerá jízda koňmo i vozy na mostě úplně zakázána, aby otřesy nebyly spáry ještě více zvětšovány. I pouhá chůze po mostě musí býti co nejvíce omezena."...

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: