Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 20.8.2002
Svátek má Bernard




  Výběr z vydání
 >STATIK RADÍ: Jak poznat jestli dům spadne?
 >ARCHITEKTURA: Zničený archív na Invalidovně nevyčíslitelné hodnoty
 >POVODNĚ: Depka přijde až po týdnech
 >ÚVAHA: Potopa a co všechno s ní souvisí -poručíme větru dešti-
 >TÉMA: Povodňové zpravodajství ČT1, viděno z Německa
 >POVODEŇ: Poděkování našim předkům
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo je vinen?
 >MEJLEM: Povodeň
 >DOPRAVA: Výzvy se míjejí účinkem
 >ZAMYŠLENÍ: Ztratili jsme respekt před přírodou
 >AUSTRÁLIE: Přírodní katastrofy
 >POVODNĚ: Zvíře, nebo člověk?
 >EKONOMIKA: Na zahraničních akciových trzích málo optimismu
 >POVODNĚ: Povodňové úvěry Poštovní spořitelny
 >SPOLEČNOST: Každý ať každého žaluje

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
20.8. ÚVAHA: Potopa a co všechno s ní souvisí -poručíme větru dešti-
Josef Lovell

Povoden v casti stredni a vychodni Evropy vcetne CR je hruza a teror. Masove prirodni katastrofy jsou svym zpusobem horsi nez valka. Valku mozno predvidat; ve valce se muzete nepriteli ubranit, muze se ji diplomacii predejit, nebo ji zkratit. Na prirodni katastrofu toto ale neplati.
Katastrofy, vcetne povodni, mohou mit a vetsinou asi maji tez neco pozitivniho. Meni mysleni a chovani lidi a surovym zpusobem ukazuji co je v zivote podstatne a co je nepodstatne a nesmyslne. Pred lety v Sydney doslo k dosud zde nejvetsimu zeleznicnimu nestesti : na jedouci plne obsazeny vlak se zritil most. Vysledek : stovka mrtvych a mnozstvi tezce zranenych. Stalo se to nedaleko meho pracoviste a tak jsem byl jednim z prvych zdravotniku, ktery se dostavil na misto nestesti. Rozsah lidskeho utrpeni pripominal stav po tezkem leteckem bombardovani. Nejvice me prekvapila zmena v chovani lidi, s kterymi jsem se setkal na miste katastrofy. Australane, kteri vetsinou delaji dojem chladnych, vyrovnanych, indiferentnich az vypocitavych individualistu, najednou se zmenili v masu velice ochotnych, usmivajicich se milych velice obetavych pratel, kteri delali skutecne vse mozne i nemozne, aby svym bliznim pomohli fyzicky i psychicky. Proste jini, mnohem sympatictejsi lide. Mel jsem pocit, ze snad nejsem ani v Australii. Uvedomil jsem si, jak povrchne jsem je dosud znal. Nestesti nas vsechny sblizilo a odhalilo to lepsi co je v nas. Podobnou zkusenost jsem jiz prozil v jinem svete, ve vychodni Africe, kde jsem byl svedkem zemetreseni (Danakil sopecna oblast, JV Eritrea). Zcela podobny zazitek jsem mel opet nedavno, behem jednoho z obrovskych mistnich lesnich pozaru (vice nez trista km souvisla ohnova fronta).
Verim, ze nestesti zpusobene v rade evropskych statu soucasnou povodni, muze tyto staty sblizit a ukazat, ze jsme vsichni jen jedne rasy a narodnosti = LIDSKE. Vse ostatni je prevazne propagandisticka salba a mameni - dusevni poznamenani vychovou, historii, tradici. Tato povodnova katastrofa tez zduraznuje, kolik nesmyslnosti je ve vsech statnich a narodnostnich hranicich, ze vsichni ptaci a priroda vubec, meli vzdy vice moudrosti nez cela lidska rasa dohromady. Verim, ze toto masove nestesti , kteremu je mozno se branit jen uzkou spolupraci ne dvou, trech statu, ale cele Evropy, sblizi narody, perspektivne pomuze a urychli uprimne evropske sjednoceni a vzajemnou mirovou spolupraci. Zdurazni zavislost vsech Evropanu jednoho na druhem. Doufam, ze urychli likvidaci zloducha nacionalniho sovinizmu, pomluvy-demonizace jednoho naroda druhym, tak typicke pro evropskou minulost a bohuzel nekdy i soucasnost. Snad pomuze tez nekdy v budoucnosti k tomu, ze se lide budou posuzovat primarne ne dle toho, kde se narodili a jakym jazykem od detstvi mluvi (nebezpecne dedictvi z nacionalizmu/romantizmu), ale hlavne a zasadne dle toho jaky maji charakter, co dovedou , co dokazali pro druhe.
Prirodni katastrofy asi maji tendenci tlumit lidskou aroganci a naznacuji, ze nic nic neni trvale a nic neni vecne. Mohou nas ucit mit radost z prostych veci, z kazdeho hezky proziteho dne a mohou zamerit nasi aktivitu k vecem zasadnim : napr. jak nejlepe katastrofam zabranit a ne k tomu jak sikovne okrast jeden druheho, pomlouvat, stvat, pripravovat valku ... Mluvi se o stolete, stopadesatilete potope atd.. Nejak se ale zapomina, ze podobna hruzna potopa, jiz v CR byla a to ne pred sto lety, ale nedavno, pred pouhymi ctyrmi roky. Trapi me cerna myslenka, ze ze vseho nejhorsi je nase neschopnost dlouhodobe predpovidat potopu. Strasi me nasledujici scenario. Po dvou, trech letech jiste budou hlavni skody zpusobene povodni odstraneny. Vse asi bude jiz opraveno. Kdy ale dojde k dalsi povodni ? Za sto nebo vice let ? Nebo za nekolik mesicu budeme opet tam, kde jsme nyni ? Dokazem poslat cloveka na mesic, ale nedokazeme alespon tydny dopredu spravne predpovedet cas a velikost vodni zaplavy (sopecneho vybuchu, zemetreseni ...) . Meteorologie ma mnoho teoretickych poznatku, ale pokud jde o dlouhodobe predpovedi jsme na tom velice spatne..
O hydrologii nic nevim mimo to, ze kdyz prsi tak zmoknu a pak na slunicku vyschnu. Velice rad bych se od znalcu dozvedel, jak se da potopam zabranit. Jiste tim, kdyby ten stary arogantni stalinsky slogan pro blbecky "Porucime vetru, desti ...." byl pravdivy. Jde ovsem o stoprocentni lez. Pocasi jen obtizne dokazeme kratkodobe spolehlive predvidat a ovlivnit je jiz nedokazeme prakticky vubec. Pokud se nekomu jednou podari uspesne trvale a globalne ridit destove srazky v tom smyslu, ze je bude mozno pravidelne presunout z oblasti, kde jich je prilis mnoho, do oblasti, kde jich je nedostatek, tak to bude asi nejvetsi objev vsech dob. Nejen, ze zmizi nebezpeci potop a lesnich pozaru, ale efektivne se zvysi rozsah obdelavane zeme, zmizi populacni problem spojeny z hladomory. Lette si kolem sveta, snazte se nespat a pozorujte tu nasi krasnou planetu. Zasnete, ze z nejvetsi casti, mimo slanou vodu, je pokryta prevazne neurodnymi oblastmi, poustemi a polopoustemi. Pokud letite poprve napr. pres USA prekvapi vas, Evropana, obrovske suche, neurodne oblasti i v teto nejbohatsi zemi sveta. O Australii nemluve : zde jde ze dvou tretin o bezvodou poust-polopoust. Mimo nove znalosti (= jak na to ?) tento zasadni pokrok, ktery by priznive ovlivnil vsechno lidstvo, predpoklada nutne trvaly mir a nesobeckou globalni spolupraci vsech se vsemi. Coz je ovsem stale utopie.
Jiste je mozno zabranit potopam REGULACI VODNICH TOKU. Rad bych vedel DO JAKE MIRY je jim mozno zabranit a JAK NA TO. Prohloubeni, rozsireni a zkraceni vodnich toku ? Prehrady ? Zrizeni jakychsi trvalych obrovskych normalne praznych rezervoaru , ktere by prechodne zachytily alespon cast povodnove zaplavy ? Premisteni vody nejakymi tunely ? Nic jisteho o regulaci nevim, ale i tato uprava vodnich toku, aby byla efektivni, predpoklada nadnarodni, celoevropskou spolupraci a vzajemnou pomoc.
Prosim HYDROLOGA, ktery ma prakticke znalosti teto problematiky, aby me a Pejskovi vubec tyto veledulezite otazky zodpovedel. Predem dekuji.
Skoda, ze neni mozno alespon desetinku vodni zaplavy pretahnout z CR do Australie, ktera trpi chronickym nedostatkem vody. Prave nyni vetsina Australie proziva nezvykle dlouhe obdobi sucha, ktere vylidnuje centralni Australii, ruinuje tisice farmaru a mnoho lidi na nich zavislych.


Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: