Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 24.8.2002
Svátek má Bartoloměj




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Dalekovidna
 >GLOSA: Nezachraňuješ - tak neočumuj ?
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 21
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Díra v historii
 >POSTŘEH: Pohybující se
 >ZDRAVÍ: Vliv slunečního záření na vlasy
 >ZDRAVÍ: Muž a žena ve sprše
 >Člověk v tísni hledá další dobrovolníky
 >POVODEŇ: Týden s vodou
 >INFO: Velvyslanec USA na návštěvě Jižních Čech
 >POVODEŇ: Povodňová turistika je potřebná a nutná
 >POVODEŇ: Přesměrování telefonů ze zaplavených firem
 >OHLAS: Polemika s L.Horským
 >POVODEŇ: Chytračení pojišťoven
 >TECHNO: Digitální média veřejné služby II - příprava digitální televize.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Média  
 
24.8. MÉDIA: Dalekovidna
Václav Vlk

Když se hledal kdysi pro televizi nějaký "pravý český název" padlo i slovo "dalekovidna" . Jako že tak budeme moci díky obrazovce daleko vidět. Něco podobného , jako je slovo "rozhlas" .
Ujmulo se slovo televize i když díky tomuto mediu skutečně "daleko vidíme" Jako například při současných povodních. Jasnou zásluhou ČT je to, že začala ihned , jak bylo jasné, že se jedná o celostátní záležitost vysílat nepřetržitě. Tomu, kdo toto rozhodnutí učinil budiž čest. Pochopil, jaké úlohy musí také plnit veřejnoprávní televize. Až potud je vše v pořádku. Ale zároveň ukázala ČT , jakým je vlastně organismem a co dokáží a nebo nedokáží její lidé. A pohled to není , z hlediska "dalekovidnosti " zase tak příliš povzbudivý. Omlouvám se předem těm,kteří trávili na svých pracovištích dny i noci, jeli cestou necestou někam za reportážemi a vůbec dělali co bylo v jejich silách. Ukazuje se,jak tvrdí již dlouho její kritici, že ČT je vlastně hlavně "úřad" . A nikoli zpravodajské medium.
Předem konstatuji, že jsem sám prožil mnoho natáčení pro Receptář (samozřejmě připravených ) v terénu a stál před kamerou v desítkách případů ,kdy bylo nutno na místě improvizovat neboť při natáčení není nikdy nic tak,jak má být a všechno je jinak. Od hlavního kameramana Pavla Mošny jsem se pokoušel něco pochytit,abych až budu domlouvat natáčení nějakých chalup či krbů , to vypadalo co nejlépe protože i základ scénáře jsem musel připravit sám. /Přemek Podlaha rozhodně všemu, o čem se mluvilo do podrobna nerozuměl a ani to nebyl jeho úkol. Ale na jeho vystoupení nesměli ani odborníci najít, že by plácal nesmysly. A muselo to být zajímavé a "televizácké" prostě muselo se na obrazovce něco dít.V tom je ten vtip a základ televizního byznysu . . Ale muselo to tak vypadat a chalupa musela být chalupa ze všech chalup nejchalupovatější a v krbu musel , šlo li to, hořet oheň. Základem bylo ,aby divák co nejlépe pochopil o co jde byl co nejlépe informován. Tak to snad má být vždycky. A hlavně informován obrazem. Teprve když pan režisér Bouma mohl prohlásit:"Je to dobrý. Musíme si to pochválit,nikdo jiný to za nás neudělá!" Mám tedy trošku představu, jak vypadá natáčení v exteriéru. To pro objasnění .
V mnoha případech nám totiž ČT 1 v povodňových dnech ukázala, "jak se to televizácky nemá dělat. ". Velká část záběrů z terénu totiž byla naprosto statická, nezajímavá a o ničem nevypovídající. Jedním z odstrašujících příkladů byl přenos z Kralup . V době, kdy se zde odehrávaly mimořádně dramatické události- člun který mohl smést dva mosty, zaplavené centrum města, voda blížící se ke gigantickému Kaučuku, stál reportér celý den u jakési louže uprostřed sídliště, za ním v poklidu jezdily záchranné čluny z kterých vystupovali lidé v tričkách a krátkých kalhotách s veselým úsměvem na tváři a komentář, který k tomu tento člověk měl,byl k uzoufání nudný.
Také přenosy z onoho oblíbeného a stále opakovaného stanoviště na Letenské pláni by mohly být příkladem,jak se něco nemá dělat. Stále stejný pohled kamery, zabírající stále jen jeden obrázek , kdy člověk získal dojem, že pootočení kamery třeba směrem k Anežskému klášteru a nebo zaostření na detail je nad síly kameramana a nebo režiséra . Přitom například pohled na stoupání vody nahoru na rozvětvení klenutí nad pilíři Mánesova mostu, kterými v nejvypjatější době protékala voda by stačil člověku s minimální invencí k mimořádnému zatraktivnění a dokreslení přenášené informace. A o sestavě, která se tam vystřídala, snad raději nemluvit.Jedinou větou " Já mám pro vás radostnější zprávy, " začínala jedna z moderátorek celý den svoje informace a pak začala drmolit , cosi o centimetrech, bez porovnání například s včerejškem, a běžným stavem nebo prostě s čímkoli relevantním , co by situaci vykreslilo a zase zmizela z obrazovky. Většina vstupů z míst záplav byla od tichých, skoro romanticky zadumaných vodních hladin bez jediné vlnky, kde moderátoři v perfektně nažehlených šatičkách s dokonalými účesy se pokoušeli předstírat že se štáb TV pracuje v mimořádně vypjatých poměrech. Dokonce, jak sdělili z Ústí, dokonce museli postupně přenášet kameru, jak voda postupovala. To by člověka při povodních nenapadlo!
Naplnit celodenní vysílací čas ze studia tak, aby byl zajímavý je strašně náročné. Ale jaktože nikoho nenapadlo sehnat odborníka , třeba důchodce se zkušenostmi z CO, nebo někoho, kdo by ukázal na mapách, grafech a nebo fotkách, kdy a kde byla voda při minulých záplavách a kam se dostane voda při tom,když se hladina Vltavy zvedne v Praze na výšku "X", a nebo na výšku "Y". tyhle mapy musí někde mít, mají je a nebo měli i v České televizi v rámci přípravy CO, byla tam na to kancelář a pracovníci, jako je měl každý větší podnik včetně tehdejších ONV a OPBH a také policisté a hasiči a kde kdo. Kde ty mapy jsou? Proč je nikdo v TV neukázal? Místo toho se před kamerou vedly učené řeči o to,m, co bude nutno udělat , možná, podle názoru toho či onoho za pět, deset a nebo padesát let.
Přenos ze studia občas připomínal spíše staré socialistické doby, kdy se tak v klidu diskutuje a posedává, a hlavní , co divák vidí je místnost studia a většinu informací dostává sluchem nikoli zrakem! Což je popření vší televizní logiky.
A ta nápaditost. Děsivá jakobymapa republiky, na které byly obrovské značky zakrývající velikostí skoro rozlohu okresů ,takže o ničem , co skutečně děje, nic nevypovídaly. Nápad okopírovat 50x mapu republiky, pozvat jednoho dopraváka a nechat ho na ní , podle hlášení která dochází kreslit barevně , co se kde děje, byl asi nad duševní síly redakce . Stejně tak nikoho nenapadlo, že by mohli pozvat odborníka,který by nakreslil na mapu Prahy skutečné momentálně zatopené části, aby divák získal přehled o tom, jaký je skutečný rozsah záplav. Místo toho redaktoři chrlili stovky vět o tom, že silnice 12/ 24 z Kozlí do Husí je zaplavena ,ale co to v praxi znamená , třeba že se nedostanete z Plzně do Klatov, ,nepadlo ani slovo .
Postupně se sice způsob předávání informací zlepšoval. Objevilo se i psaní telefonních čísel a informací dole na obrazovku, ale nikdo v redakci si asi nezkusil podle fofrem běžícího pásku na spodku obrazovky opsat jediné telefonní číslo .Člověka, který řídil rychlost pohybu tohoto psaného textu nemohu nazvat jinak než magorem.
Bez ČT bychom toho o povodních mnoho nevěděli a k lidem by se nedostaly tisíce důležitých informací. Díky za to. Jenže , televize je "dalekovidna" a ne "kecobedna" a to , že tento rozdíl mnozí v ČT nechápou ani při vysílání běžných Televizních novin a nepochopili to ani teď, je prostě holý fakt. A to, že jsou, jak vyplynulo z diskuse na PSU některé "světové TV" včetně CNN občas ještě pitomější, to na věci moc nemění. Nechtěl bych vidět a hlavně slyšet popis událostí třeba v Číně podané naší VT od rodilého Číňana.
Ale když je půl republiky pod vodou, dívat se několik dní na vyfešákované, namejkapované , bez poskvrnky na oblečku stojící "reportéry" z míst,kde jim hrozilo maximálně to, že jim poleze někdo ze stovek čumilů do záběru, to nelze považovat za povodňové televizní zpravodajství.
Václav Vlk st.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: