Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 26.8.2002
Svátek má Luděk




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Záplavy, jejich globalizace a naše sympatie
 >DOKUMENT: Iluze o těsnosti pražského metra
 >PRAHA: Stromovka nemusela být zatopená?
 >MROŽOVINY: Rozhodnutí kapitána Johna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger hledá rukopis
 >PSÍ PŘÍHODY: Garfield žije
 >MEJLEM: Povodeň
 >POVODŇOVÁ REPORTÁŽ: Důchodci po škole
 >SAKRYŠ: Povodeň, která vzala lidem masky
 >EKOLOGIE: Panna Maria, oxid uhličitý a Gabčíkovo
 >IRSKÉ REFLEXE: Z humoru, v Irsku posbiraném.
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >MIKRODRAMA: Když smrdí chlór, a taky...
 >PŘÍRODA: Noční obloha 1.
 >MÉDIA: Dalekovidna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
26.8. EKOLOGIE: Panna Maria, oxid uhličitý a Gabčíkovo
Ivan Brezina

Goretexové pohorky zastavily čvachtající bahno, protichemická pláštěnka z bývalé vojenské katedry UK v Motole zadržela sprchu, která by se asi moc nelíbila elektronice mého foťáku. I přes psí počasí jsem zůstal v suchu. Stovky holčiček v bělostných šatičkách s princeznovskými korunkami a stovky babiček v barevných šátcích ale v suchu nebyly. Zástupy na kůži promočených poutníků s korouhvemi v rukou stoupaly rozbahněnou cestou k horskému klášteru Moisei v severním Rumunsku a modlily se k panně Marii, aby aspoň na chvíli zadržela přívalový déš't. Matka Boží však zůstala neoblomná.
Že vyplavení jedné z největších náboženských poutí na Balkáně není nic proti tomu, co se děje doma, jsem se dozvěděl až večer z televize. Rumunští bačové a dřevorubci udiveně zvedli oči od karet a horská hospůdka na okamžik stichla. Záběry z pražských nábřeží byly srozumitelné I bez tlumočníka. V tu chvíli jsem věděl, že k pravoslavným kazatelům z kláštera Moisei se obratem přidají kazatelé zelení. S leskem v očích budou hřímat, že česká potopa není projevem Božího hněvu nad hříšným lidstvem, ale pomstou přírody za naši rozmařilost. Nemýlil jsem se - doma v Čechách už jen stačilo otevřít noviny a internetové stránky zelených hnutí (http://ekolist.cz/clanek.shtml?x=98576, http://www.hnutiduha.cz/aktivity/ostatni/povodne.htm). Snad nejdále zašel Petr Kužvart (http://ekolist.cz/clanek.shtml?x=98926), který se nestyděl využít lidského zoufalství k propagaci Summitu o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu. Jde o podobný hyenismus jako rabování ve vyplavených domech.
Není to bohužel nic nového - už při povodních v roce 1997 zneužili ekologisté ke své propagandě událost, která je sice tragická, ale nijak nevybočuje z řádu věcí. Už tehdy se nám snažili namluvit, že katastrofu jsme způsobili my sami, protože do atmosféry chrlíme oxid uhličitý a další skleníkové plyny. Co na tom, že ničivé povodně ve střední Evropě byly, jsou a budou od počátku do skonání světa a že hypotéza o globálních změnách klimatu antropogenního původu zůstává jen zbožným přáním apokalyptiků z Mezivládního panelu pro klimatické změny?
"Jakýpak respekt před přírodou, chce to jen pořádně přírodě přitáhnout uzdu: je potřeba vytvářet nové zásobárny pitné vody a před povodněmi se bránit hrázemi, regulací toku řek a výstavbou dalších vodních děl, vysoušet krajinu, kanalizovat, betonovat a asfaltovat zemský povrch." Ivan Brezina to napsal v komentáři k článku Vladimíra Šišky "Ztratili jsme respekt před přírodou" 20. srpna, tedy v době, kdy jsem se s ostatními poutníky sušil v hospůdce pod horami Rodnei na rumunsko-ukrajinských hranicích. Můj virtuální klon se tentokrát připojil z IP adresy 62.177.116.88.
Jsem poctěn, že se tolik anonymních zbabělců v poslední době na Psu převléká právě za mě. Proč to nepřiznat - i když je to samozřejmě jen malicherná pitomost, člověk si hned připadá tak nějak slavnější a důležitější. Pokud otevřete poslední číslo Reflexu, dočtete se, že klonovaný Brezina 62.177.116.88. sice silně přehání, v tom zásadním má ale vlastně pravdu. "Kdyby Češi postavili před Prahou místo vltavské kaskády Gabčíkovo, mohla být metropole, ale možná i střední a severní část republiky ušetřeny ničivých povodní minulých dní," píše v Reflexu zpravodaj Hospodářských novin Luboš Palata. Vzpomene si ale ještě vůbec někdo, co je to Gabčíkovo? Na přelomu 80. a 90. let byla zamýšlená soustava přehrad na Dunaji ostřelována ekologisty stejně zuřivě, jako dnes skleníkové plyny nebo Temelín. Jde prý o nesmyslně megalomanskou bolševickou stavbu, která poškodí přírodu a kdesi cosi. Maďaři tehdy pod zeleným ideologickým tlakem od své části společného projektu ustoupili, Slováci jej naopak dostavěli. A zatímco slovenské území dnes Gabčíkovo před ničivými záplavami spolehlivě zachránilo, maďarská města Ostřihom, Visegrád a Nagymaros zmizela pod hladinou.
Můj vlak z rumunských hor projížděl za Budapeští mnoho kilometrů po náspu vodami, ze kterých trčely vyplavené domy. Za utrpení jejich maďarských obyvatel nemohou žádné skleníkové plyny, ale ekologisté. Díval jsem se z okna vlaku, přemýšlel o lidské hlouposti a o tom, jak asi muselo být těm na kůži promočeným princezničkám z kláštera Moisei zima.


Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: