26.8. PSÍ PŘÍHODY: Garfield žije
Ondřej Neff
Nejdřív k Bartovi - tlapa se mu hojí, celou neděli už chodil (běhal, ba, lítal jak šílenec) bez
fusekle. Fusekle má hojivou moc. A už si ránu neoblizuje, takže je velmi pravděpodobné, že -
když si ránu nebude lízat, že se z rány vylíže, tedy právě že nevylíže, takže vylíže, však
mi rozumíte.
V sobotu jsem byl v Černošicích u přátel, u Zhoufů. Mají tam pejska Artuše a nepřehledné
množství koček - možná jen dvě, ale jsou to bytosti neposedné a pletou se mi. Jeden je
Mikuláš neboli Kulda a já si pořád myslím, že je to Matyáš, druhý je Myšák, což je, myslím,
pro kocoura poněkud potupné označení - jako kdybyste myšákovi říkali Kocour.
Z okna jsem Myšáka pozoroval, jak se rozkošnicky rozvaluje v houpací síti. Pojal jsem
starost.
"A co když Myšáka v té síti uvidí Artuš? Aby ho z ní neshodil!"
"Kdepak, on se k ní neodváží. Dostal by od Myšáka facku."
Tohle chápu. Nevím, jestli by podobný model fungoval u nás. Těžko ověřit. Nemám ani
kocoura, ani houpací síť a Bart, to je jisté, ještě nikdy nedostal od žádného kocoura facku.
|