Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 27.8.2002
Svátek má Otakar




  Výběr z vydání
 >GLOSA: Chlór a povodeň
 >POVODEŇ: K možné záchraně Kampy
 >INFO: Bezpečnostní díry v Internet Exploreru
 >DOPRAVA: Nedočkaví vyčůránci
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jak se dostat na druhý břeh Vltavy II aneb Velký jižní polookruh
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Přehlídka ztraceného času
 >PSÍ PŘÍHODY: Pořadí priorit
 >VZPOMÍNKY: Češka z Gruzie - Z australske ordinace - 2
 >EKONOMIKA: Minulý měsíc ve znamení růstu
 >NÁZOR: Hluboký nesmysl Vladimíra Špidly
 >NÁZOR: Důchod pana Nováka před a po sametu
 >POVODNĚ: Tabák bude zachraňovat oběti povodní?
 >ARCHITEKTURA: Na Dryáka krumpáčem
 >PŘÍRODA: Noční obloha 2.
 >POVODEŇ: Kde domov můj? Na skládce a v Labi!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Austrálie  
 
27.8. VZPOMÍNKY: Češka z Gruzie - Z australske ordinace - 2
Josef Lovell

Drobná, lehce předkloněná - jen mladistvé, živé očí ji odlišovaly od běžného prototypu stařenky. Když se představila "Šiklová z Plzně" , tak se mi asociací vybavila dávná vzpomínka Sedím v posluchárně starého anatomického ústavu v Praze. Lavice pamatují France Josefa a vypadají dle toho. Počmárané, poškrábané a popsané několika generacemi nudících se medických veršotepců, snících o příjemnějších záležitostech než je anatomická pitva. Mezi verši a la "Ve spanilém oblouku lehla si přede mnou na louku " ( zbytek neuvádím, Pejsek by to zcenzuroval), dominoval velký nápis hrdě hlásající : "Zde si sedat zvykl z Plzně Heřman Šikl." Tento z Plzně Heřman Šikl stál nyní dole za profesorským pultem a uváděl nás do tajů pathologické anatomie. Ticho, nikdo ani nešpitne. Posloucháme nejen našeho nejznámnějšího pathologa, ale též obávaného examinátora, Byla to tehdy pro nás nejtěžší zkouška, specielně přidělil-li vás osud k profesoru Šiklovi, pověstného přísností a ironií.

Zeptal jsem se paní Šiklové, zda-li jej neznala. Neznala. Nic o něm nevěděla. "Víte, já jsem se tam jen narodila, ale již jako batole mě naši odvezli na Rus. Přímo na Kavkaz, do Tiflisu. Otec, chemik a sládek, se tam dobře uplatnil. Na dvacet šťasných let, prožitých v Gruzii, často vzpomínám. Pamamatuji se ale, na stálé napětí mezi Rusy a Kavkazskými horaly. Celý Kavkaz byl vlastně benevolentní ruský protektorát. Byli to většinou dobří administrátoři, ale vždy vládli v zájmu ruské říše: rusifikace, osídlování Rusy a hlavní jazyk - ruština. Neměli to snadné. Kavkazané milují svobodu. Oblast byla připojena k Rusku v minulém století až po šedesáti letech bojů, hraničících s genocidou. Mnoho horalů zahynulo, mnoho opustilo navždy své domovy, prchlo před ruskými civilizátory. Osud baltických republik je znám, ale málokdo ví, že také Gruzie a Armenie se též v r. 1918 prohlásily nezávislými republikami. Spojenci jejich samostatnost uznali. Nezávislost měla krátké trvání. Koncem roku 1921 bolševická armáda vpadla do Gruzie a republiku zlikvidovala. Naše rodina uprchla do Armenie. Rusové brzy též okupovali Armenii a Gruzínské scenario se opakovalo.

V Jerevanu jsme živořili za stálého strachu pět let. Přišli jsme tam o vše, i o maminku, která zemřela za tyfové epidemie. Později se nám podařilo uprchnout do Persie a Teherán byl po dlouhou dobu naším druhým domovem. Koncem války část Persie okupovala Rudá armáda. Budoucnost byla nejistá a tak jsme nakonec zakotvili v Australii.

V Persii jsme měli mnoho přátel, hlavně Arménů. Po válce mezi nimi působili sovětští propagandistů, popisující sovětskou Armenii jako ráj na zemi. Snažili se tak přemluvit arménské exulanty k návratu. Arméni trpí snad více než jiní steskem po vlasti a skutečně mnoho jich uvažovalo o návratu. Nebyli si ale zcela jisti. Proto se domluvili s krajanem, který se tam vracel. Slíbil jim poslat pohlednici s následujícím kódem: bude-li na fotografii stát - je vše v pořádku, můžete přijet; bude-li na ní sedět - je to moc zlé, nejezděte. Pohlednice řádně přišla a vzbudila velký rozruch.

Arménský posel na ní ani nestál, ani neseděl ale LEŽEL."




Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: