Praha mi připomíná zvíře, které někdo praštil klackem a přerazil mu hřbet. Má ochromenou dopravu. Nemyslím, že na to zajde... Opravdu si to nemyslím. Ale bude hodně dlouho kulhat, a my se budem muset naučit na tom chromém zvířeti jezdit.
Zatím se mi to moc nedaří. Už tedy umím vyjet desítkou na Pavlovovo náměstí a odtud dokonce metrem, jaká to slast! Dneska jsem ale jel do Roztyl. Za normálních okolností jednoduchý úkol - je to na Jižní spojce, od nás čtvrt hodiny, řekl jsem si - pojedeš půl hodiny...
Po půl druhé hodině posunování jsem se doštrachal k odbočce na Krč/Pankrác a tam jsem uhnul směr Kavčí hory, protože hrozilo nebezpečí, že prošvihnu pořad Přesčas, ve kterém vystupuju. Půl druhé hodiny v jahodách. Do Přesčasu daleko. Zajel jsem tedy do Bauhausu, potřeboval jsem si koupit vidiové vrtáky (až nazraje čas, povím, na co potřebuju vidiové vrtáky). Vylezl z auta... vytáhl z kapsy desetikorunu, uvolnil vozejk ze řetězu, vjel do krámu, našel vrtáky... Mají tu tisíce druhů vrtáků. Statisíce. Mohli byste jimi vrtat soukromé metro i protahovat sosák komárovi.
Jenže na to, abyste si vybrali ten správný, musíte vidět a v mém případě to znamená mít na nose brýle, ano, ty brýle, které jsem odložil v autě vedle sebe na sedačku. Takže s košíkem ke kase... Mají tam snad patnáct kas, u každé fronta a jak jinak - když už jsem byl druhý, pán přede mnou platil platební kartou a nefungovalo ověřování...

Přesčas jsem stihnul. Vše dopadlo dobře, jenomže jsem při představování zvoral jméno ředitele ZOO a místo Fejk jsem řekl Falk. Až přijdu příště do ZOO, půjdu se podívat, jak je mi Blboun nejapný podobný.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: