Vím, že Bartova hlavní priorita je kvalitní rvačka s jedlým psem. Už dlouho si ji nedopřál, ven chodí na vodítku, na hubě košík... a vyprávěl jsem tu, jak se v květnu sám stal jedlým psem - a doga mu prokousla ucho. Má ale svoje náhražky.

Večer jsem se vrátil z úmorného putování městem. David už mu dal večerní nášup. Šel jsem do ledničky pro eidamský sýr. Bart okamžitě loudil. Dal jsem mu povinný desátek. Bart má moc rád desátek čehokoli.

Ten eidam mu zachutnal, takže se domáhal dalšího kousku.
"Desátek jsi dostal. Nemáš nárok na pátek!"
Není v počtech moc silný, zvlášť, když jde o sýr. Pořád to nemohl pochopit.
Toto se odehrávalo v pokoji.
Najednou se venku ozval štěkot. Bart přestal loudit a vyběhl a poskakoval po balkóně a štěkal a hrozně hlídal. Pak za mnou přiběhl.
"Viděl jsi to, pane? To jsem jim to dal! Utíkali... už jsou někde na Strahově."
To tedy hodně přeháněl. Spolkl jsem sýr. Všiml si toho a radost trochu povadla.
Tak jsem šel s ním k zábradlí a velmi přísně jsem zvolal haf, haf tím směrem, kudy prchali vyděšení zlosynové či zlopsinové směrem ku Strahovu.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: