Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 28.8.2002
Svátek má Augustýn




  Výběr z vydání
 >EKONOMIKA: Návrat k normálu
 >POLITIKA. Politicky nekorektní názor na (po)povodňové události
 >POVODEŇ: Vláda shání 20 miliard
 >NÁZOR GEOLOGA: Povodeň - viníkem je vltavská kaskáda!?
 >MROŽOVINY: Přehrady - ideologická válka pokračuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Setkání ve výtahu
 >PSÍ PŘÍHODY: Já za to fakt nemůžu
 >NÁZOR: Čeká nás -povodeň- sociálního státu?
 >INFO: Aktuální stav ROXY
 >POLITIKA: Křesťanský asociál Kalousek.
 >PENÍZE: Skrytá reklama v časopise Kupónová privatizace
 >TÉMA: Spolana - Spolehlivý partner v chemii
 >ZE ŽIVOTA: Největší touha opravdového muže
 >PŘÍRODA: Noční obloha 3.
 >HUMOR: Černý a mokrý!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
28.8. PENÍZE: Skrytá reklama v časopise Kupónová privatizace
František Schilla

O obnovu řízení ve věci druhdy tolik populárních "osmi melounů" (= osmi miliónů korun) usiluje podle agenturních zpráv pan RNDr. Jaroslav L., bývalý ředitel Centra kupónové privatizace a Střediska cenných papírů. Osm miliónů podle něj tvořilo nikoli úplatek, nýbrž zálohu na provizi za zprostředkování obchodu s akciemi mezi C.S. fondy a další soukromou společností usilující o získání kontroly nad jedním z "kupónově" privatizovaných podniků, a jejich přijetí na podzim roku 1994 bylo prý "snad nemorální, ne však nezákonné". Na scénu se tak, až jaksi plaše, znovu vrací jedna z největších ekonomických afér devadesátých let.

Meritum věci patří před nezávislý soud a nezávislost soudu je třeba respektovat. Zároveň představuje celá záležitost rovněž určitou zkoušku vyspělosti a profesionality naší mediální scény. Pro většinu médií běží, pravda, o jakýsi "reparát". Během původního řízení média selhala na celé čáře. V čem ? Hlavně ve dvou ohledech. V respektování zásady presumpce neviny na straně jedné a v tzv. investigativní žurnalistice na straně druhé.

Dávno před vynesením rozsudku média u pana RNDr. Jaroslava L. hrubě porušovala nejenom presumpci neviny, leč i osobnostní práva obviněného, jehož promptně nastylizovala do obrazu jakéhosi "veřejného nepřítele". Tehdejší předseda Fondu národního majetku Ing. Roman Č. v diskusním pořadu ve veřejnoprávní televizi dokonce pana RNDr. L. hned po vzetí do vazby označil před milióny diváků za "darebáka". Celostátní deníky uveřejňovaly dopisy pracujících požadující (máme-li jejich tenor shrnout citátem velitele roty z Černých baronů), aby se celá záležitost pojímala "politicky, kur.., politicky". V rozpustilé reklamě na jakousi elektronickou databanku bylo možno zhlédnout rádoby zábavné heslo k termínu schůzky z diáře vysoce vytíženého manažera: "L. - vzít s sebou osm melounů"… Nejednalo se v podstatě o nic menšího než o mediální štvanici na jednoho člověka, za kterou se mu nejspíš nikdo z tehdejších aktérů dodnes adekvátním způsobem neomluvil.

Čím zběsilejší byla mediální štvanice na jednoho člověka, tím slabší byla mediální investigace kolem celé záležitosti. Vyjádřeno přesněji, prakticky se nekonala. Otázka, zda C.S. fondy (popřípadě i některé další investiční skupiny či subjekty usilující o získání kontroly nad tím kterým podnikem) toho u některé z obou institucí, jimž RNDr. Jaroslav L. v roce 1994 řediteloval, náhodou nemohly mít "obšlápnuto" poněkud více, nebyla žurnalisticky ohledána ani zcela rutinním způsobem. V roce 1994 po tom reportéři nepátrali popř. pátrat nechtěli…

A to bylo další profesionální selhání ! Přitom stačilo (a stačí doposud) tak málo, aby prakticky kdokoli přišel na velmi zajímavá zjištění. Dobový časopis Kupónová privatizace, vydávaný přímo Centrem kupónové privatizace (dále jen "CKP"), obsahuje dva články, v nichž je jasně překročena hranice mezi zcela legitimním "mapováním" existence a činnosti privatizačních fondů a tzv. skrytou reklamou (tj. textem reklamního charakteru, který není jako reklama označen ani zřetelně a jednoznačně graficky odlišen od "nereklamního" textu). A jeden z obou těchto případů se týká právě C.S. fondů ! Každého, kdo si nalistuje dotyčné strany časopisu, celá věc nemůže než doslova udeřit do očí ! Populárních "osm melounů" tvořilo zjevně pouze jeden z vrcholků ledovce. Jiným a neméně viditelným vrcholkem téhož ledovce je skrytá reklama v časopise úřadu CKP.

Je víceméně jasné, proč doposud žádný investigativec po tzv. skryté reklamě C.S. fondů v oficiální tiskovině úřadu CKP nepátral či pátrat nechtěl. Skrytá reklama privatizačních fondů představovala od zahájení kupónové privatizace až do ukončení předkola druhé vlny pro některé lidi z mediální branže zdroj neoficiálních příjmů. Jistě zdroj nikoli zanedbatelný. Listujte v tehdejším tisku ! Někde zabíhá text do skryté reklamy povlovně, jinde skrytá reklama "čouhá" dost okatě. Do kontextu skryté reklamy patřilo ostatně samo dobové označování samostatného umístění investičních bodů do podniků za jakési "podnikání", tedy za cosi riskantního. (Těžko se už asi zjistí, kdo s ním první přišel, tvoří však každopádně jeden z trvalejších češtinářských pozůstatků kupónovky spolu s oficiálními výrazy jako "převis poptávky" apod.) Pomocí žonglování s termínem "podnikání" bývalo čtenářům sugerováno, že "normální" (čti: bezrizikové) je svěření investičních bodů tomu či onomu fondu: "Každý z rodiny svěřil kupónovou knížku fondu tomu a tomu, jenom taťka, tak trochu podivín a duše neklidná, svěřil témuž fondu pouze polovinu investičních bodů a s druhou polovinou investičních bodů hodlá podnikat…" - Takovéto články, přátelé, tehdy vycházely v obrázkových časopisech vedle receptů na cukroví a na řešení partnerských krizí ! (Na okraj poznamenejme, že taková interpretace slov "podnikat" a "podnikání" byla v rozporu s definicí "podnikání" podle živnostenského zákona i obchodního zákoníku jako činnosti vykonávané soustavně. Oba uvedené zákony nabyly účinnosti k 1.1.1992.) Leckterý investigativec, který by se tenkrát odhodlal pídit se po skryté reklamě v časopise Kupónová privatizace a po jejím pozadí, by mohl po určité době zjistit, že dalším píděním by mohl začít podřezávat tu či onu společnou větev, na níž vposledu kariérně hnízdí i on sám …

Časopis Kupónová privatizace, zdůrazněme, nebyl ovšem žádným obrázkovým časopisem s recepty na cukroví ! Jednalo se o oficiální tiskovinu úřadu CKP a autorita tohoto úřadu stála za vším, co nebylo jasně a výrazně označeno jako reklama. Vpašovat tzv. skrytou reklamu do tohoto časopisu znamenalo zkrátka o krok předběhnout Viktora Koženého i všechny další, kteří se v inzerátech a reklamních šotech pomocí sloganu o "desetinásobku" i o jiných "násobcích" usilovně snažili navodit dojem, že jejich fond a kupónovka jedno jest !

"Základní pravidlo zní: reklama nemusí být pravdivá, ale nesmí klamat. Skrytá reklama zvláště v některých svých formách jednoznačně klame spotřebitele, protože rozdíl mezi mírou věrohodnosti, jakou běžný spotřebitel přisuzuje redakčnímu článku a reklamě, je obrovský. Neoddělení inzertní a redakční části např. v tisku je tedy jednoznačně … nekalosoutěžní praktikou …" (Winter, F. a kolektiv: Právo a reklama, Linde Praha 1996, s. 17) "… reklama je nejpoctivější způsob přesvědčování; dává otevřeně najevo, že hodlá přesvědčovat. Neplatí to však o tak zvané reklamě skryté, která se zevně podobá některému z žurnalistických žánrů (rozhovor, reportáž, informace ze světa vědy a techniky) … skrytá reklama v denním tisku stále kvete." (Hajn, P.: Jak jednat v boji s konkurencí, Linde Praha 1995, s. 46-47)

Na rozdíl od profesorem Hajnem zmíněného "obyčejného" (soukromého) tisku v časopise Kupónová privatizace skrytá reklama samozřejmě nekvetla. Zde v žádném případě neměla co pohledávat, natož "kvést" ! Existují však přece jenom dvě výjimky. Každá z nich je povážlivá a zarmucující. Obě se časově váží ke druhé vlně kupónovky. V č.20 ze dne 20. října 1993 se na straně 10 nachází nepodepsaný, tedy redakční článek s názvem "I menší fondy mohou být úspěšné". Tento článek propaguje fondy investiční společnosti CIMEX-INVEST, není však odlišen od nereklamního textu. Druhou, snad ještě povážlivější výjimku tvoří článek s kuriózním názvem "C.S.Fond odmítá bombastickou reklamu" v č. 22 ze dne 6. ledna 1994. Tento článek, načasovaný přímo do předkola druhé vlny a obsahující velice bombastická tvrzení jednoznačně reklamního charakteru (nad nimiž se soudnějšímu čtenáři nemůže nevybavit cosi ve smyslu rčení TOO GOOD TO BE TRUE - "příliš dobré, než aby to mohlo být pravdivé"), je vlastně rozhovorem s ředitelem C.S. Fondu a je podepsán šifrou "(ski)". Stejná šifra "(ski)" má na úvodní straně téhož čísla další dva autoritativně informující články: "Předkolo druhé vlny v plném proudu" a "Benzina vyškrtnuta z kupónové privatizace". Skrze šifru "(ski)" jako by k veřejnosti s veškerou svou autoritou promlouval sám vydavatel - CKP…

Kromě suverénních tvrzení o hospodaření jednotlivých konkrétních fondů ze skupiny C.S. Fondu (později vytunelovaných) obsahuje článek o "odmítání bombastické reklamy" také neblahé unikum. Současným i budoucím akcionářům a podílníkům se nepřímo radí, aby se o svůj majetek nestarali (!). Citujme: "Kdo se nehodlá o svůj získaný majetek starat a dává přednost menším rizikům, přirozeně investuje do fondu, který má tu výhodu, že jeho portfolio je poměrně široké a tím se riziko do jisté míry eliminuje." Konec citátu. Ano, přátelé, citovaná slova byla uprostřed předkola druhé vlny otištěna v oficiálním časopise CKP v rámci redakčního článku - rozhovoru !

Nejenom druhdy populárních "osm melounů" pana RNDr. Jaroslava L. jako jeden vrcholek ledovce, ale i skrytá reklama v časopise Kupónová privatizace jako druhý vrcholek téhož ledovce ukazují především na to, že pod nimi svého času ještě cosi bylo. Cosi velice záludného a nebezpečného. (Cosi, dodejme, s čím se tehdejší stát u příležitosti předání oněch "osmi melounů" velice energicky a nekompromisně utkal.) Druhý vrcholek téhož ledovce sice není až tak spektakulární povahy jako oněch "osm melounů", je však poněkud košatější a pro eventuální houževnaté investigativce nepochybně přístupnější a opatřený více orientačními znaménky a záchytnými body. (Týká se hned dvou investičních skupin a táhne se od října 1993 do ledna 1994.) Samotné ono výše zmíněné "cosi" zůstalo veřejnosti zatím skryto a dodnes to není probádáno. Kdy se to začalo vytvářet ? Přinejmenším od podzimu 1993. Jak dlouho to rostlo a bujelo ? Přinejmenším do podzimu 1994. Jakých to dosáhlo rozměrů ? Nevíme. Kam až to svého času sahalo ? Nevíme. Bylo by tedy chybou ono "cosi" jak přecenit, zveličit a zkratově paušalizovat, tak i podcenit.

Jisté je nicméně jedno: Ať ono "cosi" sahalo kamkoli, nemohlo to pranic změnit na tom, že také ve druhé vlně kupónovky měli samostatně investující "dikové" - kteří v první vlně nakonec nechali ležet ještě úžasné kvantum akcií ČEZu a upřednostnili riskantnější investice - k dispozici dostatek superbezpečných a dokonale "blbuvzdorných" investic, tj. investic do něčeho, co se sice formálně nazývalo "akcie", co však ve skutečnosti bylo spíše něčím mezi akcií a státním dluhopisem (tedy podílem na subjektu zcela imunním vůči tzv. "nepřátelskému převzetí", prakticky nevytunelovatelném a s dominantním až monopolním postavením na celostátním nebo celooblastním trhu). Superbezpečnost a dokonalá "blbuvzdornost" těchto investic v celé plastičnosti právě po letech na pozadí afér a aférek, k nimž mezitím došlo. Všechny tyto aféry a aférky mají až na výjimky jedno společné - byly spojeny s "kupónovými" investicemi značně riskantními až hazardními. (ČEZ nám pochopitelně nikdo "nepřátelsky nepřevzal", nevytuneloval a hned tak nepřevezme a nevytuneluje.) I v tomto ohledu, přátelé, tedy kupónovka přes všechny doprovodné i následné aféry a aférky byla a zůstala pro řadového občana naprosto senzační věcí. Věcí, jež rozhodně stojí - včetně aférek - za ohlédnutí, za vyprávění, za rekapitulaci, za rozbor, za investigaci, za debatu !


Další články tohoto autora:
František Schilla

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: