Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 30.8.2002
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Zátopa, záplava, podvod.
 >VZPOMÍNKY: Africké vzpomínky (3)
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké mít pravdu
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejsek hodný, pejskové zlobiví
 >ŠKOLSTVÍ: Nazrála doba stávkovat
 >PŘÍRODA: Atmosféra 2.
 >NÁZOR: Pan Klaus nepochopil a pozapomněl ?
 >TÉMA: Korupce soudců a soudních znalců
 >DOPRAVA: Otrapové aneb slečna v tramvaji
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích (6)
 >ZDRAVÍ: Alkohol - co pít při oslavách
 >PRAHA: Pro primátora
 >OTÁZKY A LŽI: O Spolaně aneb mírová chemie nás taky zabije?(1)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Bacha na daně

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
30.8. VZPOMÍNKY: Africké vzpomínky (3)
Josef Lovell

NÁVŠTĚVOU U ETIOPSKÉHO VYHÁNĚČE DUCHŮ

Abba Wolde byl slavný africký přírodni léčitel. Pracoval jsem tehdy jako osamělý nemocniční lékař, tak trochu děvče pro všechno, v přístavu Assab. Byl to hlavní eritrejský - etiopský přístav s velkou naftovou rafinerií. Nejbližší kolega ode mne byl v Džibuti, 300 km pouští a polopouští. Zřejmě jsem byl jediný na pobřeží Rudého moře, kdo slavného exorcistu neznal. Každé dítě o něm slyšelo od rodičů. Dozvěděl jsem se o něm od nemocniční sestry, která mně žádala o dovolenou, aby mohla navštívit " uno medico esorcisto ", kdesi daleko v centrální Etiopii. Byla to poněkud zvláštní prosba z úst oddané sestry řádu Sv. Františka, eritrejské zdravotnice, narozené a vychované v Italii. Žádost oddůvodnila takto:

" Doktore, vy rozumíte dobře běžným chorobám, ale pro určité africké spirituální problémy je lepší se obrátit na našeho afrického spirituálního léčitele. "

Věděl jsem, že sestru Klelii trápí nespavost spojená s nepříjemnými sny, bolestmi hlavy a únavou. Vrátila se za deset dní nezvykle čilá a bez problémů.

Chcete-li navštívit Abba W. v jeho městečku v etiopských horách vzdáleném přes tisíc km od pobřeží Rudého moře, tak se musíte připravit na třídenní jízdu obtížným terénem. Prvý den projíždíte solnou, sopečnou Danakilskou pouští. Jde o kontrastní kombinaci černých vulkanických skal a bílých solných plání. Nedaleko je několik stále aktivních sopek a zemětřesení není zde vzácností. Tato poušť, která je dosud neúplně prozkoumána - prvý Evropan ji prošel před sedmdesáti lety - je oblastí s nejvyšší průměrnou teplotou na světě a z části jde o geologickou depresi (=pod úrovní hladiny Rudého m.). V nejhorším místě, které připomíná mrtvým tichem, horkem a černotou ztuhlé lávy Dantovo peklo, vás překvapí ukazatel s nápisem " Villa Paradiso ". Italové, kteří tam kdysi stavěli silnici, měli smysl pro humor. Druhý den se na obzoru objeví prvý hornatý masiv, oznamující vlastní Etiopii. Poušť zůstává za vámi. Po projetí savanou, patřící pštrosům, zvědavým opičkám, africkým perličkám, zelenomodrým ledňáčkům a papouškům, holubům s červeným nákrčníkem, gazelám a urostlým divokým somálským oslíkům, projíždíte mnoha horskými tunely a po prudkém stoupání stovkami zatáček dosáhnete výše třech tisíc metrů. Nyní jste na okraji úrodné planiny, pokrývající velkou část střední Etiopie. Třetí den jedete zelenou náhorní planinou. Rovník není příliš daleko, ale zde, díky nadmořské výšce, je příjemně chladno. Krajina je pokryta poli zarámovanými záhony zlatých chudobek,. Kolem vás jsou akacie, jalovce a eukalypty. Občas uprostřed polí ječmene, pšenice a jáhlí se objeví mohutný strom " kosso " rostoucí pouze v této části Afriky. Připomíná obrovský kaštan obsypaný metrovými růžovými hrozny, které tvoří tisíce aromatických drobných květů. Zemědělci vyhazují roztlučené klasy do vzduchu, vítr odděluje obilí od plev. Každá píď země je pečlivě obdělána archaickými dřevěnými nástroji. Lidé chováním i oděvem připomínají dobu Starého Zákona. Jste v jiném světě. Dvacáté století je daleko za vámi.

Městečko Ghion, je stejné jako ostatní osady v etiopské provincii Šoa. Prašné ulice jsou stíněny fíkovníky, mimozami, občas je nutno se vyhnout opunciím a velkým svícnovým kaktusům. Lidé popíjejí kávu před malými krámky, vyměňují si novinky a navzájem se obřadně zdraví. Všudepřítomné zvědavé děti s údivem zírají na každého cizince. Obchody, restaurace a několik barů tvoří kulaté náměstí - tržiště, které je společenským centrem celého okrsku. Každý zde zná Abba Woldeho a jeho cihlový dům s pěknou zahradou. V okolí je řada menších dřevěných chatrčí s doškovou střechou. Některé z nich patří poutníkům, kteří se sem kdysi přišli léčit.

Etiopie je jeden a půl tisíce let křesťanskou zemí. Po staletí žila v izolaci, chráněna neprostupnými pohořími a hlubokými kaňony. Okolní svět měl jen nejasné znalosti o starobylém křesťanském království. Koptická církev chránila etiopskou kulturu a tradici od cizích vlivů a od počátku byla státním náboženstvím. Fakt, že země byla často ohrožována moslimskými sousedy vytvořil silné pouto mezi církví a státem. Kultura a náboženství se vždy navzájem prolínaly více než kde jinde. Proto a pro svůj hornatý charakter je Etiopie též nazývána Africký Tibet. Abba znamená otec - kněz. Býti současně knězem a léčitelem bylo zde velice dobře přijatelné vzhledem k tomu jak víra ovlivňovala všechny aspekty života.. Abba W. byl respektován nejen pro své léčebné úspěchy, ale též proto, že byl náboženským vůdcem a vlastníkem řady domů.

Lékaři pracovali jen ve větších městech. Vesnice a městečka měla obvykle pouze středisko se zdravotní sestrou. Když jsem jej viděl poprve, několik let před občanskou válkou a hladomorem, Abba W. byl stár padesát let. Měl dlouhou černou sutanu s velkým stříbrným křížem, černé sluneční brýle a bílý turban koptického kněze. Působil dojmem zdravého, silného člověka.

V jeho charakteru dominovala velká sebedůvěra spojená s porozuměním a upřímným zájmem o potřeby pacientů. Choval se sebevědomě až autorativně, ale vždy přátelsky.

Životní úroveň mnoha jeho krajanů byla nízká, mnozí žili v chudobě. Přesto měli něco co jim bylo možno závidět. Hluboce zakořeněná víra jim vždy pomohla překonat a vysvětlit - i když z našeho hlediska často pověrčivým a naivním způsobem - tragedie a záhady lidské existence, které pro mne, s mým moderním vzděláním, zůstávaly často nepochopitelné. Hluboká víra, bez které si svůj život nedovedli představit, jim dávala jistou duševní harmonii - rovnováhu, něco co se běžně nenalezne v naší moderní společnosti.

Etiopci a lidé ve Východní Africe vůbec, měli k lékaři obvykle dobrý poměr. Vzpominám si na slova pacienta, starého rybáře:

" Nejste pouze můj přítel, jste mnohem více než přítel, protože jste mě vzkřísil, když jsem umíral. Dobrý lékař kráčí vždy ve stínu Alahově. "

Pokud jde o mne, chodil jsem ve stínu Alahově v Eritrei po čtyři léta.

Každý v okolí Abba W. byl mu zcela oddán. a byl vždy ochoten knězi-léčiteli asistovat. Abba W. popíral jakoukoli svou zásluhu na svých úspěších. Vždy zdůrazňoval, že je pouze nástrojem v Božích rukou. Nicméně jej těšilo, že jeho práce je známa široko, daleko. Byl též hrdý na různé významné osobnosti, včetně cizích lékařu, kteří jej navštívily.

Jeho vztah k pacientům byl poměr laskavého otce k dětem. Očekával ale určitou úctu a poslušnost. Neměl čas pro ty, kdo nevěřili v jeho lečbu.

Abba W., na rozdíl na příklad ode mne, ihned poznal co je chorobného u velké většiny nemocných. Byli posedlí zlým duchem všeobecně zde známým pod jménem " TSAR ". Jeho krajané, kteří žili ve stejném kulturním prostředí, této diagnose rozuměli velice dobře. Vždyť tento posudek očekávali, a přesně proto sem přišli za léčitelem exorcistou. Věřili, že zlý duch napadá člověka v různých situacích; na příklad, když osoba je sama u řeky, v lese nebo v jeskyni. Též věřili, že " TSAR " je přitahován vůní voňavek při svatbách a krví zabitých zvířat.

Diagnosou " posedlý zlým duchem " Abba W. utvrzoval velice starou víru v " TSAR " spirit, která je rozšířena nejen v Africe, ale též v Jemenu a v ostatních arabských zemích. I mnoho moderně vzdělaných afričanů věří v " TSAR " spirit, obvzláště jako příčinu duševních chorob. V Etiopii je tato víra podporováno starou tradicí a církví.

Pro exorcistu je důležité, zda-li nemoc je způsobena " TSAREM ", kolik " TSARŮ " se na chorobě podílí a v které části těla jsou lokalizováni. Moderní rozdělení na choroby duševní a fyzické má paralelu v rozdělení chorob na ty, které jsou a které nejsou způsobeny " TSAREM ". Určité případy, například zvracení nebo kašlání krve, poslal vždy do zdravotní kliniky. Nepokládal je za posedlé " TSAREM ".

Abba W. se vyučil exorcismu od svého otce. Víra v jeho léčitelské schopnosti významně stoupla po vysvěcení na kněze. Mluvili jsme spolu anglicky, jinak ovládal plynně amherštinu, arabštinu, jazyk gaez a četl koptsky, což je poslední vývojové stadium starověké egyptštiny. V Egyptě mluvili koptsky až do počátku jedenáctého století po Kristu. Nyní gaez a koptština jsou liturgickými jazyky Koptické církve.

Bylo zřejmé, že očekávání - víra a naděje nemocných byly vyvolány a posilovány impresivním, sebejistým vystupováním kněze - léčitele, jeho široko daleko známou pověstí a též v mnoha případech dlouhou, namáhavou cestou, kterou museli poutníci - pacienti vykonat. Pouze menšina nemocných byla z jeho okrsku. Většina přicházela z ostatních částí Etiopie, někdy až z Kenye a ze Sudanu.

Každé ráno mnoho lidí čekalo na Abba W.. Někteří leželi na nosítkách. Léčebný obřad se odehrával ve velké místnosti s dřevěnou podlahou a zvýšenou platformou s kazatelnou. Všude bylo vidět doklady o úspěšném exorcismu : pohozené již nepotřebné amulety, berle, různé dary a dopisy vyjadřující vděčnost vyléčených. Abba W. používal též rostlinné prostředky k vypuzení tasemnic. Podél stěn stály lahve s parasity, které pro mnohé domorodce představovaly vyhnané zlé duchy.

Abba W. začal mši, která byla současně léčebným obřadem, čtením z Nového Zákona. Mluvil z kazatelny dekorované koptickými dřevořezbami, biblickými citáty, květinami a byl tam též telefonní přístroj. V této oblasti telefon měl málokdo. Telefon byl důležitým symbolem vysokého a úspěšného postavení majitele. Možno to přirovnat k prestiži lékaře, který vlastní poslední model BMW. Nehledě k tomu, že prominentně umístěný telefon na kazatelně nebyl vůbec s ničím spojen, jistě zvyšoval tajůplnost a placebo efekt celého nezvyklého prostředí.

Prvý " TSAR " odhalil svou přítomnost během několika málo minut. Někdo v audienci se začal třást a naříkat. Pro přítomné to ovšem znamenalo, že zlý duch je vyprovokován křesťanským obřadem. Asistenti se ujali posedlé, třesoucí se osoby a odvedli ji před kazatelnu. Tato šla vždy nejistě, někdy měla přímo záchvat křečí, takže musela být nesena. My jsme náchylní tento stav nazývat hysterický záchvat nebo trans.

Zanechme ale jmen. Popis má větší a trvalý význam. Pojmenování, titulky a názvy závisí na kulturněsociálním pozadí toho, kdo je vytváří. Rádi mluvíme o biochemii mozku, hysterii a psychose; v jiném kulturním prostředí mluví o posedlosti zlým duchem.

Abba W. nyní sestupuje pomalu s velkou autoritou z kazatelny a exorcismus začíná konverzací se zlým duchem. Tváří se vážně. Ví, že je středem pozornosti stovek očí. V pravé ruce drží bohatě zdobený stříbrný kříž a v levé nádobu s posvěcenou vodou. Ruce a kříž pokládá na hlavu třesoucího se klienta. Ptá se po jménu zlého ducha a chce též vědět proč a jak dlouho sídlí v posedlé osobě. Pak kropí hlavu klienta svěcenou vodou a žádá zlého ducha aby osobu opustil. Často " TSAR " odmítá rozkaz uposlechnout a Abba W. musí vše opakovat s větší rozhodností a důrazností. Současně pronáší modlitby a nakonec udeří bolestivě posedlou osobu křížem. Nyní klient obvykle začne sténat a v prudkých křečích upadne na zem. Toto znamená, že pokořený " TSAR " chtě nechtě opouští tělo posedlé osoby. Vždy jserm měl jasný dojem, že během exorcismu vědomí posedlé osoby je přechodně změněno. Téměř vždy klient po zotavení měl amnezii = nic si z celé epizody tranzu nepamatoval.

Exorcism trval obvykle deset - patnáct minut. Pak se kněz vrátil na kazatelnu, pokračoval s náboženským obřadem a čekal až se ohlásí další " TSAR ".

Vzpomněl jsem si, že v době ne tak příliš dávné, v 18. stol., Ludvík XVI. vykonával obdobnou funkci slovy " Král se tě dotkl, Bůh tě vyléčí ".

Mimo sugesce, zpovědi - vyznání, psychologické manipulace, Abba W. prý též používal hypnosy. Postup při exorcismu dobře odpovídal paternalistické, autoritavní osobnosti kněze - exorcisty..

S některými pacienty mluvil v soukromí. Během privátní konsultace radil jak řešit běžné životní těžkosti, problémy v rodině atd.

Průměrně viděl přes sto pacientů týdně, sto tisíc za patnáct let. O všech měl písemné poznámky. Nejčastěji jeho klienti trpěli neurosami, psychosomatickými problémy, poruchami osobnosti, alkoholismem, psychosami a někteří měli běžné poruchy zažívacího ústrojí. Byl jsem svědkem exorcismu mladé dívky, která odmítala jíst (anorexie). Byla tak vyzáblá, že téměř nechodila. V naší nemocnici u Rudého moře, mimo umělou výživu, jsme jí nedokázali trvale pomoci. Po setkání s Abba W. anorexií již nikdy netrpěla.

Soudě dle jeho obdivuhodné reputace, ve své komunitě byl úspěšným léčitelem. V této části Afriky působila řada jiných přírodních léčitelů - exorcistů. Provozovali též skupinovou lečbu, rituální tance atd.. Abba W. byl z nich ale zdaleka nejznámnější.

Za svou službu od svých klientů nikdy nic nežádal. Přijal pouze dar pro svůj církev a kostel.

Každý si jej vážil.

Přesto, mnozí místní lidé měli strach z jeho činnosti a to právě proto, že byl úspěšný exorcista. Snažili se, marně, aby se z jejich obce odstěhoval. Obávali se, že tisíce vypuzených a tak říkajíc nezaměstnaných "TSAR" zlých duchů se potuluje jejich městečkem a hledá nové oběti.

BYLI UPŘÍMNĚ PŘESVĚDČENI, ŽE PŘEDSTAVUJÍ VÁŽNÝ RISK VEŘEJNÉMU ZDRAVÍ.

K Rudému moři jsem se vracel s mnoha otazníky. Například :

Myslí všichni lidé stejně ?

Na základě této a mnoha jiných zkušeností se domnívám, že myšlení, emoce, způsob chování, rozeznávání hodnot a tradic závisí na kulturněsociálním pozadí více než si běžně uvědomujeme. Zřejmě v podvědomí existuje již od dětství určitá forma kulturních ideí a hodnot ovlivňujících významně naše myšlení.

Jak je možné, že tento léčitel - exorcista měl větší prestiž a pokud jde o určité obtíže lidé tomuto koptickému knězi věřili více než všem třista moderně školeným lékařům pracujícím v Etiopii - Eritrei ?

V porovnání s evropskými lékaři Abba W. měl velkou výhodu : NAPROSTOU DŮVĚRU SVÝCH KLIENTŮ. Věřili bezvýhradně v jeho léčitelské schopnosti a stoprocentně jej respektovali. Mezi léčitelem a pacienty byl zcela ideální poměr, bez sebemenšího stínu nedůvěry. Tento ideální vztah lékaře a pacienta v naší moderní společnosti patří z různých důvodů již minulosti. Sami tomuto vývoji pomáháme. Například je pravděpodobné, že pokaždé, když informujeme pacienta o nebezpečných druhotných účincích předpisovaného léku, potlačujeme placebo efekt, t.j. oslabujeme kladný psychotherapeutický vztah s pacientem, abychom mohli posílit naš vztah s právníkem. Abba W., nadaný psychoterapeut, tyto problémy neměl. Vlastnil též osobní rysy obdivované a vážené v jeho kulturním prostředí. V očích svých lidí byl pokládán za velikého léčitele, z tradiční rodiny léčitelů a náboženských vůdců. Byl pro ně specielní, vzácnou osobou. Vzhlíželi k němu s velkou nadějí a úctou. Jeho osoba a činnost byla obklopena placebo efektem, který je základem všech úspěchů alternativní mediciny. Placebo efekt vyrůstal z toho, že on sám patřil zcela svým lidem, byl částí jejich kultury a tradic. Se svými lidmi se podílel na stejné víře, hodnotách, vzpomínkách, historii. Mysleli stejně, měli stejné emocionálná reakce. Navíc mluvili stejným jazykem, což je základní předpoklad pro každou úśpěšnou lékařskou činnost. Pro psychologickou medicinu to platí dvojnásob. Žádný z evropských lékařů nemohl v tomto smyslu Abba Woldemu konkurovat.


Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: