30.8. RODINA A PŘÁTELÉ: Je těžké mít pravdu
Ondřej Neff
Není pravda, že pravda je vždycky relativní. Někdy je pravda absolutní, taková je pravda.
Uvedu příklad:
suterénní garáže komplexu Nový Smíchov mají průjezdnou výšku 180 cm. To je prostě fakt
čili pravda. Nižší auto projede, vyšší neprojede, i to je pravda.
Takže jedu Radlickou a směřuju do zmíněné garáže. Přede mnou jede skříňák. Hodím blinkr
doprava - za rohem obchodního domu Carrefour je svážná rampa vedoucí do garáže. Skříňák
taky hodí blinkr doprava, a zamíří na rampu.
Nemusím mít v oku teodolit, abych odhadl, že je vyšší než 180 cm. Zastavil jsem
tedy na začátku rampy s tím, že počkám, až řidič skříňáku dojde k truchlivému poznání
pravdy a vycouvá a odjede.
Jenže za mnou někdo zastavil, za ním ještě někdo a ještě někdo. Po deseti vteřinách
začali troubit, pleskali si na čelo a gestikulovali, jako se troubí, pleská na čelo a
gestikuluje na překážejícího vola.
Co jsem měl dělat? Vylézt a vysvětlovat a nechat si při tom nadávat? Anebo si tiše
recitovat:
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví...
Z dilematu mě vysvobodil řidič skříňáku. Přišel na to, že neprojede kontrolním rámem a
začal couvat a to přímo na mě, a já začal troubit a pleskat se na čelo a gestikulovat, jako se gestikuluje na couvajícího vola.
| 
