Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 2.9.2002
Svátek má Adéla




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ : Postihy politické korektnosti a inflace
 >TÉMA: Povídání o milionářské dani.
 >VZPOMÍNKY: Šťastný Bill
 >TÉMA: Ohrožuje vltavská kaskáda Prahu? Určitě ne! Tedy skoro určitě...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život s vadným kabelem
 >PSÍ PŘÍHODY: Chlupatá siréna
 >NÁZOR: Rozbijí povodně i pravici?
 >MEJLEM: Otevřený dopis
 >EKOLOGIE: Obránci dvorečku
 >PENÍZE: Kde vzít peníze na povodňový fond?
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: CAR BOOT SALE
 >MEJLEM: Spolana
 >PŘÍRODA: Atmosféra 2.
 >LÍBÍ SE: Stále je co objevovat do 15. září
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Lež má krátké nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
2.9. EKOLOGIE: Obránci dvorečku
Ivan Brezina

"Xenofobní, nelidské, hloupé, nechutné, zrůdné," naskočilo mi před časem nad krátkou novinovou zprávou. Psalo se v ní, že brněnské občanské sdružení Žlutý kopec bojuje proti přebudování jednoho z městských parků na zahradu, kam by kromě nás zdravých měli mít přístup i pacienti brněnského Masarykova onkologického ústavu. Aktivisté, jejichž cílem je podle vedoucích představitelů sdružení Vladimíra Pacolda a Jasny Flamikové "zachování zdravého životního prostředí", prý chtějí z parku vyhnat nemocné rakovinou. Nátlaku Žlutého kopce vyšli před časem vstříc radní městské části Brno-střed. Přijali (a když vypukl mediální poprask, zase zrušili) doporučení stavební komise, aby prostory parku nebyly zpřístupněny pacientům. Kontakt s lidmi, kteří podstupují chemoterapii a ozařování, je prý totiž pro veřejnost zdravotně rizikový a může ohrozit "především matky s dětmi a těhotné ženy".
Francouzský filosof a psycholog Michel Foucault popisuje ve svých Dějinách šílenství smutné osudy středověkých malomocných. Nemocní leprou, která byla až do 20. století nevyléčitelná, bývali kdysi vyháněni za městské hradby a násilně izolováni v leprosáriích ne nepodobných věznicím. Vládly v nich hrůzné životní podmínky, což strach společnosti z nákazy ještě zvyšovalo. Západ, kam se lepra kdysi rozšířila v souvislosti s křižáckými výpravami, tak v malomocných našel své historicky první obětní beránky. Jejich vyobcováním se středověká polečnost rituálně zbavovala viny za vše, co v ní bylo špatného. To, co začalo malomocnými, pak pokračovalo pronásledováním čarodějnic, tuláků, Židů, duševně nemocných a všech ostatních, kteří se něčím odlišovali. V historickém vztahu západní společnosti k lepře tak Foucault nachází kořeny evropské xenofobie. "Lepra zanikla, ale struktury zůstávají," vysvětluje.
Po nástupu moderních antibiotik je už lepra nemocí minulosti, což se ale zatím bohužel nedá říct o rakovině. Foucaultovy úvahy by proto mohly být pro brněnské "ochránce životního prostředí" částečnou omluvou. Lidský strach z nákazy špatně léčitelnou nemocí (případně ohrožení jedovatými medikamenty a nebezpečným zářením užívaným lékaři k jejímu zastavení) se jistě dá pochopit. Jak ale prokázal odborný posudek, jsou obavy aktivistů ze Žlutého kopce založeny na nesmyslech na úrovni neznalostí žáka základní školy. Rakovinou se nakazit nelze, pacienti po chemoterapii či ozařování nikoho neohrožují. Navíc jde možná jen o chladně promyšlené, účelové a cynické strašení veřejnosti - aktivisté se totiž už delší dobu snaží všemi silami zabránit rozšíření Masarykova ústavu o nové léčebné budovy. Místo, kde lékaři zachraňují lidské životy, by jim prý bránilo ve výhledu do parku, na který jsou zvyklí. V angličtině se pro toto sobecké počínání vžila zkratka NIMBY ("Not in my backyard". Česky by se to dalo přeložit jako "Postavte si to kdekoli jinde, jen ne na mém dvorečku".
Znovu se tak opakuje dobře známý scénář z územních řízení a veřejných posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) před výstavbou dálnic, televizních vysílačů, jaderných elektráren, továren a dalších kontroverzních staveb. Když dojdou jejich odpůrcům věcné argumenty, je jim pro zdržování dobré cokoli. Jednou jsou to neprokazatelné báchorky o budoucím zvýšení výskytu nemocí, podruhé několik broučků, potřetí údajný zásah do krajinného rázu. Na brněnské cause je tak zajímavé vlastně jen to, jak daleko jsou "ochránci životního prostředí" schopni zajít. Brát jako rukojmí nemocné rakovinou, to už chce opravdu silný žaludek.

(Psáno pro Metro a neviditelného psa)


Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: