Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 2.9.2002
Svátek má Adéla




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ : Postihy politické korektnosti a inflace
 >TÉMA: Povídání o milionářské dani.
 >VZPOMÍNKY: Šťastný Bill
 >TÉMA: Ohrožuje vltavská kaskáda Prahu? Určitě ne! Tedy skoro určitě...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Život s vadným kabelem
 >PSÍ PŘÍHODY: Chlupatá siréna
 >NÁZOR: Rozbijí povodně i pravici?
 >MEJLEM: Otevřený dopis
 >EKOLOGIE: Obránci dvorečku
 >PENÍZE: Kde vzít peníze na povodňový fond?
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: CAR BOOT SALE
 >MEJLEM: Spolana
 >PŘÍRODA: Atmosféra 2.
 >LÍBÍ SE: Stále je co objevovat do 15. září
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Lež má krátké nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
2.9. TÉMA: Ohrožuje vltavská kaskáda Prahu? Určitě ne! Tedy skoro určitě...
Vladislav Kulič

Minulý týden jsem se zde dopustil úvahy na téma: změna manipulačního řádu přehrad vltavské kaskády ve prospěch protipovodňové funkce by za určitých okolností mohla paradoxně znamenat vyšší ohrožení pro dolní tok Vltavy než dnes, kdy režim je podřízen především rekreaci a výrobě elektřiny.

Veden vlastními zkušenostmi čtenáře NP jsem se svůj příspěvek snažil napsat stručně a bez odborného slangu. A moc jsem se těšil na komentáře: nebyl jsem zklamán. V článku jsem zmínil Longarone, město v italských Dolomitech, zničené v roce 1963 ničivou vlnou z přehrady Vajont. S plným vědomím, že Vajont a vltavskou kaskádu nelze srovnávat. Posuďte:

Přehrada Vajont na řece Piavě byla dokončena v roce 1960 jako klenbová hráz o výšce 262 metrů (jedna z nejvyšších na světě, úžasné dílo). 9. října 1963 došlo k rozsáhlému sesuvu na úbočí hory Toc, v důsledku čehož vznikla vlna vysoká až 250 m, která nejprve zalila protější břeh a pak se přelila přes hráz (hráz odolala osminásobnému přetížení a stojí dodnes) a rychlostí 80 km/h se valila údolím a zničila město Longarone, obce Pirago, Rivalta, Villanova a Fae. Celkem přišlo o život 1925 lidí.

Na nádržích Vltavské kaskády se nic takového nemůže přihodit: žádná z nich není vysoká 262 m, břehy žádné z nich nejsou tvořené lavicovými vápenci vrstvenými rovnoběžně se svahem.

Jenže: ani výška hráze, ani geologické podmínky samy o sobě nebyly příčinou tragédie Vajontu. Sesuv byl pod kontrolou, dalo by se říct, že se s ním počítalo. Již v roce 1960 došlo k poměrně velkému sesuvu do nádrže, předtím v roce 1959 byla v důsledku sesuvu přelita sousední nádrž Pontesei (přes hráz se převalila vlna 6 až 7 m), vlastní sesuv byl pod kontrolou již 3 roky, jeho kubatura byla poměrně přesně spočítána, osazeny měřící body a provedeny příslušné výpočty. Z těch vyšlo, že za bezpečnou lze považovat úroveň vzdutí 700 m n.m., tedy 22,5 m pod úrovní maximálního vzdutí. Když koncem září vzrostla rychlost sesuvu na 2 - 3 cm za den, bylo provedeno snížení hladiny a 9. října večer byla hladina na kótě 700,42 m n.m. Rychlost sesuvu byla již 20 cm za den. Vše bylo měřeno, spočítáno, pod kontrolou. Spousta lidí ten večer sledovala v barech v Longarone fotbalové utkání Glasgow Rangers - Real Madrid. Nebylo proč se znepokojovat.

Jenže pak nastalo něco, s čím výpočty neuvažovaly: z centimetrů za hodinu se najednou sesuv rozjel rychleji a rychleji - a do vody vjel rychlostí 50 km/h. Já vím, v autě ta rychlost nevypadá nijak dramaticky, ale zkuste vjet padesátkou do rybníka... A teď si představte auto, co má miliony tun...

Těch dva tisíce mrtvých bylo obětí tragickou, nikoli však marnou: havárie na Vajontu se stala mimořádným impulsem pro rozvoj oboru výstavby podobných děl především z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti. Po technické stránce je bezpečnost přehrad daleko propracovanější než před těmi 40 lety. Jenže technická hlediska nejsou jediná, která o bezpečnosti rozhodují.

Troufám si tvrdit, že zaplavené pražské metro se ve světovém měřítku proslaví v odborných kruzích stejně jako kdysi přehrada Vajont. Jak postupně mizí voda z tunelů, a na veřejnost probleskují útržky informací, ukazuje se hlavní příčina této kolosální havárie: technický problém - voda - byl řešen politicky.

A to je důvod, proč cítím potřebu vyjádřit svůj názor i v případě vltavské kaskády a její protipovodňové funkce. Umím si představit, jak lákavé musí být pro příslušné politiky rozhodnutí: za vodu mohou špatné manipulační řády, preference rekreace a výroby energie, to se musí změnit! Dodejte nové manipulční řády! Do týdne!

Politici na všech úrovních mají v ochraně před povodněmi svou nezastupitelnou úlohu: na nich je, aby rozhodli co chránit. Při vší úctě k jejich schopnostem by otázku jak chránit měli nechat technikům. Jinak se nám může stát, že za čas budeme na vltavskou kaskádu hledět stejně vyjeveně jako dnes na metro. A od politiků uslyšíme stejně nedůstojné báchorky, jako dnes ohledně vody v tunelech.


Další články tohoto autora:
Vladislav Kulič

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: