Ano, je to tak: na stará kolena a plešatou hlavu jsem se rozhodl, že si koupím motorku. Řekl jsem si: když už ten zkurvy osud nakopnul tu naši rodinu a vychýlil ji z rovnováhy a oběžných drah, co jsme jich měli za ta léta zavedeno, udělám si potěšení, po celý život odpírané: kupuju motorku! Bude to Suzuki Bandit, dvanáctistovka, s docela malou kapotáží, jen aby mi nefoukalo na pupek.

Mám starou motorkářskou minulost. Jezdíval jsem na všelijakých motorkách, ale vlastnil jsem jen padesátku pionýra, tedy vlastně ani ne motorku. Najezdil jsem na něm spoustu kilometrů, a pak se mu rozpadla rychlostní skříň a byl k ničemu. V tu dobu byla už moje žena Michaela velmi rozhodná a další motorkování zatrhla. Takže teď se motorkovat bude.

Kupuju ji na leasing, protože to sice vyjde dráž, ale člověk má pocit, že dělá něco moderního a taky chytrého. Včera jsem si byl motorku vybrat v Suzuki na Opatovské ulici na Jižním Městě. Řekli mi, jaká lejstra mám přivézt a dneska jsem je tam vedl.

V půli cesty jsem si vzpomněl:
Že oni říkali něco o daňovém doznání?
Zavolal jsem jim od pumpy mobilem, jestli je to daňové doznání potřeba, že ho nemám.

"No, víte," řekl prodavač diplomaticky, snad v obavě, že přijde u kunčofta, ale já tam už nechal zálohu, "to daňový přiznání se skoro docela trochu důležitý, dokonce se dá říct, že je nejvíc důležitý a jestli ho nemáte, tak ani nemá smysl, abyste sem jezdil, ale jak chcete."
Toho milého člověka rád uvidím, ale nemusím ho vidět tři dny po sobě. Takže ve čtvrtek si dám repete, tentokrát s daňovým doznáním.
Cesta do motorkářského nebe je dlážděna lejstry.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: