Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 5.9.2002
Svátek má Boris




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Návrh na -Hydronet- aneb proč je třeba vytvořit podrobný -online- systém hydrologických měření
 >INTERNET: Pomozte s tvorbou výzvy PRÁVO VOLBY
 >OTÁZKY A LŽI: O Spolaně aneb mírová chemie nás taky zabije?(2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: O dani dědické
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku
 >PSÍ PŘÍHODY: O některé věci je nejlépe se nezajímat
 >POLITIKA: Schusterovi nevoní státní zdravotnictví, Buzkové zase škola
 >POLITIKA: Záplavy a nové priority
 >PRAHA: Deníček jednoho dobrovolníka
 >NÁZOR: Bravo paní ministryně školství!
 >NÁZOR: Směřuje US-DEU na levici?
 >VIDĚNO ODJINUD: Záplavy a vzpomínky.
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >PŘÍRODA: Blesky a jiné přírodní jevy
 >KOMENTÁŘ: Udržitelný rozvoj

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
5.9. PRAHA: Deníček jednoho dobrovolníka
Vítek Dolejší

Pondělí: Autobus nás odvezl na Karlín, zde jsme zjistili, že organizace není a musíme si práci najít. Nebyl to problém. Celý den jsme v Sokolovské ulici plnili kontejnery všelijakým sajrajtem: v uklízečských gumových rukavicích jsme se rukama hrabali v hromadách plných střepů skla a dřeva s čouhajícími hřebíky. A to vše bylo samozřejmě naloženo v páchnoucím bahně. Za celý den jsem neviděl jediného róma.

Úterý: Tentokrát jsme se dostali do Libně, zde byla organizace, což bylo ještě horší. Hodinu a půl jsme čekali u zámečku (radnice), než paní organizátorka (která s úžasnou frekvencí vyslovovala slovo "nevím") zjistí, kam máme jít. Nakonec jsme si práci stejně museli najít sami. Cestou jsme potkali spoustu vojáků, většinou jich bylo tak 20 na jeden kontejner a polovina z nich postávala okolo. Práci jsme našli. Bylo nás ve skupině deset a za ten den jsme stihli asi 28 kontejnerů naplnit dřevem. Byla to mnohem příjemnější práce, nebylo tu totiž bahno. Tento den jsem tu potkal jednoho róma, ale ani domorodců světlé pleti tu nebylo mnoho, a ti, co tu byli, většinou nic nedělali. Nicméně jeden děda nám přinesl igelitku s jídlem, dík.

Středa: Zpátky v Karlíně. Dnes už tu byla organizace dobrá. Řekli nám, že si máme vzít dvoje rukavice (gumové a na ně kožené), že budeme vyklízet sklepy a že kdybychom cítili plyn, tak máme vypadnout a zavolat chemiky. Celý den jsme dřeli v Březinově ulici jak koně. Už za hodinu jsem byl až po uši od bahna, ve sklepě se svítilo baterkami, protože agregát nechtěl nastartovat. Byla tu stará kamna, železné dvoumetrové skříně, trámy, truhly, pytle s cementem, kompoty, koberce nasáklé močůvkou, sem tam byl cítit plyn a samozřejmě bahno, tuny bahna. Většinu času nás z obrubníku na protější straně ulice pozorovalo asi třicet vojáků v "muklhadrech", bez sebemenší vůle vstát a jít nám pomoct. Dnes jsem zahlédl pracovat jednoho róma. Večer jsem únavou málem ani nedošel domů.

Čtvrtek: Autobus nás zavezl do oblasti kolem Prahy-Lipence, kde jsem konečně poznal, co je to morální bahno. Ti, co potřebovali pomoct, před námi zavírali dveře. Chataři chtěli, abychom jim uklidili zahrádku. Maníci, co maj v Praze byt, který pronajímaj cizincům, by taky rádi. Po ulici jezdil náklaďák, tak jsme mu chtěli pomoct nakládat ten bordel, ale rómská obsluha nám řekla, že berou jen železo (které tam skoro nebylo). Pak nám někdo řekl, že máme tahat klády a roští z remízků k silnici, která byla cca 100m daleko, to už nám ruply nervy. Naštěstí starosta byl chápavej (starosta, kterému místní očividně umí jen házet klacky pod nohy) a odvezl nás na Zbraslav, kde jsme konečně našli užitečnou práci.

Pátek: Tentokrát jsme jeli rovnou na Zbraslav. Zde jsme pomáhali jednomu dědovi se sklepem. Za svitu petrolejky jsme osm hodin kopali bahno. Když jsme ráno přijeli, děda volal na úřad, že potřebuje kalový čerpadlo (čili hovnocuc) na jednu místnost ve sklepě. Za pár hodin přišli vojáci, bez čerpadla. Pak přijelo normální čerpadlo, to nám taky nepomohlo. K večeru přijel bagr, že prej tu máme bahno na zahradě. Komunikace je občas těžká.

Sobota: Dnes nás vzali do Radotína. Dostali jsme se někam na předměstí do vyplaveného sportovního klubu s tenisovými kurty. Bylo tu asi patnáct lidí a né moc práce. Nakonec jsme se s kamarádem sebrali, a odjeli jsme 165kou na Zbraslav, kde nás poslali vyklízet zahradu nějaké vily v ulici U Malé Řeky. Paní, co si nás zavolala, byla ten den v nemocnici, a tak jsme tam za celou dobu nepotkali ani nohu.

Za pár dní mi začíná škola a chtěl bych ještě něco udělat doma, kde mi stojí práce, takže jsem s dobrovolničinou zatím seknul. Ač se vám to může zdát divný, tak mě to docela bavilo, a šel bych znova, i když většinu času pracuji na počítači a tak jsem každý večer padal na hubu a svaly mě bolí ještě dnes. Stejně se více než fyzicky cítím unaven psychicky.


Další články tohoto autora:
Vítek Dolejší

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: